D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

5-díl

O pár dní později

„Konečně pátek." Zamumlala jsem si sama pro sebe.

Ty čtyři dny byli pro mě vážně složitý. Neříkám že na něco takového nejsem zvyklá, odpolední šichty byli v pohodě ale jak mile došlo na noční byla to moje noční můra. Vážně na mě jeho maličkost působila jako žádná jiná, všechnu sílu jsem si pokaždé nabrala na něho ale jak mile jsem vešla do jeho pokoje všechna síla se vytratila do neznáma.

Proto jsem také požádala o přestup, dali ho na starost znovu Mercedes, nechtěla jsem ho už nikdy vidět. Byla jsem ráda za dnešní volno, mohla si tak konečně odpočinout. Jenže jsem nemohla být v klidu, byl tu jeden problém který mě vážně štval, a to je ten že byl bez dohledu, byla jsem v úzkých a nevěděla co s tím. Zvedla jsem se ze svého křesla vzala si kabelku klíčky, zamkla jsem kancelář. Vydala jsem se na parkoviště nastartovala jsem auto a vydala se domů. Cestou domů jsem koupila popcorn a kofolu. Dnes budu jen odpočívat, nikdo mě nepřesvědčí dělat nic jiného.

„Ahoj mami." Pozdravila sem mamku v kuchyni a dala jí pusu na líčko.

„Ahoj už jsi doma ?." Prohlédla si mě tak jako to má ve zvyku, vždy se tak ujistí že jsem opravdu v pořádku.

„Ano vzala jsem si volno." Řekla jsem a vložila si do úst jednu z jahod který se nacházeli na kuchyni.

„To je dobře, potřebuješ ho." Kývla na souhlas a věnovala se dál vaření.

„Kde je táta ?." Otázala jsem se.

„Na zahradě." Zamumlala.

Šla jsem tedy na zahradu, kde jsem viděla tátu v letním stánku který jsme měli na zahradě, vždy rád takhle odpočíval, a samozřejmě náš pes Bazzi ležel vedle jeho nohách, byl to Stafford opravdu mazel.

„Ahoj tati." Řekla sem usmála se a dala mu pusu na líčko když jsem k nim došla. Bazzi se začal i hned kolísat k mé noze, a já ho tedy s potěšením poškrábkala.

„Ahoj už si doma." Tvářil se překvapeně.

„Abych nezapomněl, volal ti někdo." Dodal i hned s vážnou tváří.

„Dobře." Zamumlala jsem šla jsem zpátky dovnitř když mi v tom začal vibrovat mobil. Kdo to může být? To opravdu nemohu mít jeden den volný? Podívala sem se na volajícího „Mark."
Co asi chce, pomyslela jsem si hovor jsem tedy zvedla.

„Ahoj Marku, co potřebuješ ?." Přešla jsem hnedka k věci.

„No víš, mám špatnou zprávu." Odvětil s povzdechem.

„Co se stalo ?." Otázala jsem se zděšeně, a modlila se ať neříká to na co jsem právě pomyslela.

„Víš jak si měla toho muže na starost že ano?."

„Co je s ním ?." Vyhrkla jsem, srdce mi bije jako o závod, měla jsem opravdu špatný pocit.

„No..zdá se že jde znovu o útěk." Řekl a mě se zastavilo srdce. Aníž bych něco dalšího řekla típla jsem hovor a zhluboka dýchala jak mohl sakra utéct. Je to moje vina mojí vinou utekl. Sedla jsem si na gauč a zhluboka dýchala.

„Co se stalo Tiff ?." Otázala se mě mamka a starostlivě si mě prohlédla.

„On utekl.." Zamumlala jsem, mé ruce se třásli ze strachu.

„Kdo ?." Zeptala se, hladíc mé rameno.

„Je to moje chyba ." Opakovala jsem dokola.

Mojí vinou se tohle stalo, mohla jsem za to jenom já. Nevěděla jsem co mám právě v tuhle chvíli dělat, co teď bude, co když někomu ublíží, co když zjistí že jsem byla já ta která porušila jeho postup léčení. Všechno je špatně.