D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

56-díl

Moje naděj pominula,když jsem tam viděla dvě čárky.Na všech čtyřech tyčinkách.To není pravda.Je to lež.

Stála jsem na místě jako opařená a koukala se na tyčinku v ruce.Vzala jsem do ruky druhou tyčinku, kde stály přesně dvě čárky jako u toho prvního.Tohle nemůže být pravda.Nevěřila bych tomu kdyby nebyli na všech čtyřech tyčinek ty dvě prokleté čárky.Jenže na všech bohužel jsou.

Prohlídla jsme si dva zbylé tyčinky.A z hořkosti mi asi došlo že to je pravda.Naštvaně jsem hodila tyčinku na zem a roztrhala všechny návody.Sklonila jsem se k zemi kolena si přitáhla víc k tělu a bojovala se slzy.Tohle se neděje.Nakonec jsem je stejně neudržela a začaly mi z očí téct vodopády.

Tohle se neděje.Určitě je to sen,se kterého se probudím.Tohle nesmí být pravda.Jak je to krucinál možný.Vyrušilo mě klepání na dveře.

„Tiffany,co je?." Uslyšela jsem hlas Esme a ještě víc se rozbrečela.

„Nech mě." Vzlykla sem a dala si hlavu do dlaní.

„Otevři my !."

„Né,běž pryč."Vykřikla jsem.

„Tiffany okamžitě otevři."Klepala na dveře.

„Nech mě samotnou prosím."Otevřela jsem dveře.Pořádně jsme ani neviděla,před sebe a moje tvář musela byt úplně mokra od slz.

„Co ti vyšlo ?." Vyhrkla a nervozně zamrkala očima.Rozbrečela jsem se ještě víc.Nemohla jsem ani pořádně mluvit.

Byla jsem rada když jí to došlo.Chvíly jen tak stála ve dveřích s rukama na puse.Pak ke mě zamířila a pevně mě objala.Nakonec se rozbrečela i ona.

„Vyšly ti všechny čtyři stejně ?." Odtrhla se ode mě.Kývla jsem na souhlas.Musela jsem si sednout na postel motala se mi hlava.

„Esme,co mám dělat ?."Vzlykla sem a znovu se rozbrečela.

„Pšt...neplač musíš jit k doktorovi teprv on ti řekne jestli jseš nebo ne,tyčinky se mohly mýlit."Sedla si vedle mě.

„Co když je to pravda ?."Podívala jsem se jí do oči.Nic neřekla jen sklopila hlavu.

„Tak to bude pravda." Zamumlala.

„Nemůže !."Vzlykla sem.

„Vem to sté lepší stránky Tiffany."Křivě se usmála.

„Ty jsi se zbláznila, Esme,nemůžu být těhotná tohle by prostě nebyl ten nejlepší způsob."Utřela jsem jsi slzy.Ale zbytečně jelikož se mi hned hromadily další.

„Objednej se co nejdřív k doktorovi." Prohodila.

„Esme, můžeš mě nechat samotnou."Zamumlala jsem.S povzdechem kývla na souhlas.Zvedla se a odešla z pokoje.

*********

„Jungkookie měl by jsi to vzdát." Povzdechl si Jin.A já se musel zasmát.

„Nikdy to nevzdám,najdu jí i kdyby měla být na konci světa."Zavrčel jsem a prohlížel si v ruce černou pistoli
Hämmerli .22 LR X-ESSE.

„A přísahám že když se dozvím jestli jí jeden z vás pomohl skončí to špatně."Zamračil jsem se a zůstal stát pohledem při Namjoonovi.

„Proč by jsme jí měly pomáhat?."Zamračil se Taehyung.

„To nevím."Mykl jsem ramenami.