D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

87-díl

O dva dny později

„Ale né už zase krucinál."Vykřikla jsem na čemž se začal ten idiot na sedačce smát.

„Já ti říkal aby jsi mu tu plínku přitáhla víc."Smál se dál.

„Pojď si to zkusit ty."Zavrčela jsem a povzdechla si.To malý stvoření mě dnes už asi po třetí počural.Než mu stačím vyměnit jinou plínku počůrá mě.I když mě to trochu štvalo,musela jsem se smát.

„Tak poslouchej ty sluníčko už stačilo jasný ?."Zasmála jsem se, líbla mu pusinku na ličko.Musela jsem se ještě víc usmát když našpulil ty jeho malé rtíky.

Vyměnila jsem mu tedy plínku a oblékla mu tepláčky a tričko,jenže začal jako vždy plakat.Nemá rád když ho oblékám,vždycky u toho dělá skandál.

„Pšt pšt."Vzala jsem ho na ruku a uklidňovala ho.

Po chvilce mi usnul v náručí,a já ho tak uložila do postýlky.Převlékla jsem se,a šla znovu do obýváku kde jsem si sedla vedle něho.

„Nad čím přemýšlíš ?."Přitulila jsem se k němu.

„Nad ničím."Křivě se usmál a dal mi pusinku na ličko.

„Mluvil si s Namjoonem?."Otázala jsem se.Vzpomínal mi pár neshod,které jsou mezi nima.Ale nic moc jsem nepochopila.

„Né."

„Proč né ? Měl by jsi s ním promluvit."Zamumlala jsem a prohrábla mu ofinu.

„Stejně má svojí hlavu,a mě je ukradnutý ať si dělá co chce.Je na mě naštvaný zbytečně,ani nevím proč."Odvětil.

„Nech ho,určitě vychladne."Šeptla jsem.

„Je mi ukradnutý jak jsem už řekl,ale štve mě pořád má pitomý komentáře a provokuje."Zavrčel.

„Tak si ho nevšímej."Prohodila jsem a opřela si hlavu o jeho hruď.Strašně hezky voněl.

„To je docela blbý,když jsem s ním v jednom baráku."Povzdechl si.

„Tak zůstaň tu."Usmála jsem se.

„Víš že bych rád,ale nechci to zatím riskovat...však víš."

Na to jsem neměla co říct,měl pravdu.Už tak jsem se tu cítila každý den divně,i když tu byl celý den přes večer vždycky odešel.Prý to má takhle víc pod kontrolou,nechápala jsem to ale rozhodla se mu věřit.On sám ví co dělá a co je nejlepší.

„Chtěla bych aby to už skončilo."Povzdechla jsem si.

„Neboj přísahám že bude všechno zas v pohodě."

„Já vim,věřím ti."Usměv jsem mu opětovala.Mrzí mě že tu nemůže zůstat,nebo že musí častěji odcházet ale zas na druhou stranu mu rozumím.On ví co dělá.Proto se ho nikdy na nic neptám.

„Spinká ?."Otázal se.

„Jo,usnul."Kývla jsem mu na souhlas.

„Budu muset jít,slíbil jsem klukům že budu doma dřív chtěj něco probrat."Povzdechl si.A je to tu zas.Nechtěla jsem aby odešel,cítila jsem se pak sama.Jenže nic se nedá dělat.

„Půjdu se ještě podívat za malým."Usmál se.Vstal a zamířil za malým do pokojíčku.Postavila jsem se totéž a šla do kuchyně kde jsem si vytáhla z lednice džus a nalila ho do skleničky.Popravdě mrzelo mě že zase odchází.Chtěla bych aby aspoň jednou zůstal.Byla jsem i naštvaná,prostě mi to vadilo.Proč tu musí být vždycky nějaká překážka.