D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

30-díl

„Tiff ?."Uslyšela jsem hlas,který mě následně probudil.Otevřela jsem oči a uviděla Justina.

„Dobré ráno "Usmál se.

„Dobré."Řekla jsem a sedla si.

„Jak jsi se vyspala ?."Otázal se.

„Uhm dobře."Řekla jsem a pokusila se o úsměv.

"Udělal jsem ti snídani,potřebuji s tebou něco probrat."Řekl usmál se.

„Čekám tě dole."zamumlal a odešel z pokoje.Chvíli jsem seděla na posteli měla jsem divný pocity.Vstala jsem z postele ale na to si hned sedla zamotala se mi hlava.Chvíli jsem takhle seděla ale pak jsem mi zvedal žaludek.Utíkala jsem do koupelny a vysypala obsah do záchodu.Utřela jsem si pusu přešla k umyvadlu podívala sem se do zrcadla a lekla se vypadám jak zombie.Pak jsem usoudila že se osprchuji.Osprchovala jsem se umyla udělala ranní rutinu.Ze skříně jsem vytáhla černé legíny a modré tilko s nadpisem „Little secret."Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné.Pak jsem zamířila dolů za Justinem.

„Tak pojď sedni si."Usmál se.Sedla jsem si za stůl kde byly všelijaké jídla.V tuhle chvíli jsem ale neměla chuť na nic.

„Notak vem si něco"Usmál se.

„Justine já....radši mi řekni jak to teď bude se mnou dál."Řekla jsem a nadzvedla obočí.

„Až po snídani."Řekl a usmál se.

„Nemám náladu na řečičky,a už vůbec nemám chuť k jídlu."Řekla jsem a zamračila se.

„Změnila jsi se."Usmál se.

„Každý se mění."Zamumlala jsem.

„Noták první se najez a pak ti řeknu všechno."Nenechal se odbýt.Povzdechla jsem si a nuceně si vzala aspoň rajče i když sem na něho neměla vůbec chuť.

„Vem si Sushi máš je ráda."Usmál se a položil pře demnou sushi ale já si nato hned zacpala pusu.

„Co je ?."Nadzvedl obočí.

„Vem to prosím strašně to páchne."Řekla jsem bylo mi to sice divný jelikož je to moje oblíbené jídlo ale vážně to páchlo.

„To je hloupost,vůbec nepáchnou".Řekl a zamračil se.

„Pro mě jo smrdí mi to".Řekla jsem a ten talíř dala na druhou stranu.

„No,vlastně včera večer jsem přemýšlel a říkal si jestli by pro tebe nebylo bezpečnější bydlet tady."Řekl a já se málem zakuckala svojí vlastní slinou.

„To nemyslíš vážně že ne?."Zamračila jsem se.

„Já jen.....bylo by to pro tebe bezpečnější navíc nemusela by si tu nechat rodiče."Řekl a já se nad tím zamyslela.

„Nechápu to."Řekla jsem a podívala se na něho.

„Na nějakou dobu by jsi tu bydlela,myslel by jsi že si odjela."Řekl a mě to došlo pak vlastně není to špatný nápad.

„Ty by jsi ?."Nadzvedla jsem obočí.

„Né neboj se dal bych ti jenom před dům bodyguardi aby jsi byla v bezpečí,já pojedu spátky musí uvěřit že jsi odjela."Křivě se usmál.

„No...tak dobře."Řekla jsem a usmála se.

„Dnes ti přinesu mobil aby jsi mi mohla volat a taky rodičům když něco."Řekl a usmál se.