D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

52-díl

„A Jin to připálil." Dořekl Namjoon a já se automaticky začala smát.

„T-ten Jin j-je t-teda č-čislo."Vykoktala jsem a začala se znovu smát.Vyprávěl mi jejich směšné chvilky.Smála jsem se každou minutu jelikož mě vždycky něčím rozesmál.

„Nejlepší byl teda Jimin."Rozesmála jsem se znovu.

„Jo,napálil to přimo do pánvičky kterou v ruce držel Jin."Rozesmál se tentokrát i on.

„Mate k sobě vážně skvělý vztah."Usmála jsem se.

„Jo,jsme skoro jako bráchové jedeme ve všem společně."Usmál se.

„Dlouho jsem se tak nenasmála."Přiznala jsem a utřela si slzy od smíchu.

„Já taky né."Kývl na souhlas.

„Proč se takhle potom chová ?." Zamumlala jsem, znovu to na mě všechno spadlo.

„On...neumím ti to vysvětlit..."Povzdechl jsi.

„Není takový."Řekla jsem.

„Jak to myslíš ?."Nadzvedl obočí.

„Víš,měla jsem čest zpozorovat jeho dobrou stránku a to je on,hraje si na to co není."Zamračila jsem se.

„Jo..."Uškrnul se.

„Je k vám odtažitý ?."Otázala jsem se.

„Né...k nám né."Usmál se.

„Víš....nevěří jen tak někomu,musíš ho přesvědčit o tom že ti může věřit."Mykl ramenami.

„Né Namjoone,bude v tom něco jinýho."Sklopila jsem hlavu.

„Už několikrát jsem zpozorovala že ve mně vidí někoho jiného,několikrat jsem ho zaslechla jak mě nazval jiným jmenem,několikrát mě obviňuje že jsem stejná,a co já vim ještě.Kříčí na mě pokaždé si mě přivlastňuje a zuří když někoho jiného vzpomenu."Povzdechla jsem si a utřela si neposlušnou slzu.Koukal na mě překvapeně,nic neřekl.

„Sám víš o čem mluvím." Podívala jsem semu do očí.Uhl pohledem a sklopil hlavu.

„Vidí v tobě jí."Zašeptal a já nechápala.

„Koho ?."Nadzvedla jsem obočí.

„Řekne ti to sám,v pravou chvily."Křivě se usmál.

„Já...ještě není doma ?."Otázala jsem se.

„Není."Mykl ramenami.Zajímalo mě kde je od té doby co mě...no prostě se od té doby neukázal.

„Můžeš mě tu nechat samotnou ?."Povzdechla jsem si.

„Jistě."Zamumlal.Vstal otevřel dveře a odešel z pokoje.Lehla jsem si na bok a koukala do zdi.Přemýšlela jsem jenom o něm.Chybí mi.Chybí mi ten Jungkook který byl milý a laskavý za ty dva dny jsem si uvědomila že ho strašně miluji a že chci být jenom s nim.No když je teď zpátky takový je mi to líto.Proč to muselo trvat jenom dva hloupý dny.Proč ode mě utíká štěstí.Začaly mi týct znovu slzy.Zavřela jsem oči a ani nevim jak znovu usnula.

*********

Seděl jsem v pokoji když jsem na to uslyšel křičet Tiffany.Vyskočil jsem z postele a utíkal do pokoje za ní.Ležela na posteli měla zavřené oči přitom sebou škubala,brečela a křičela.Přistoupil jsem k ní a zastřasl s ní.

„Tiffany probuť se."Vyhrkl jsem.Byla celá spocená.Sedl jsem si na postel vedle ní a třasl sni znovu aby se probudila.

„Tiffany ! otevři oči."Zvýšil jsem hlas.Vyskočila z postele automaticky se schoulila do klubička a vyděšeně se rozhlížela okolo.

„Byl to jenom sen."Prohodil jsem.Podívala se na mě a rozbrečela se ještě vic.Přiskočila ke mě a chytla mě za ruku.

„Namjoone...p-prosim odnes mě domu,potřebuji vidět tátu...ja..n-nevím co je snim."Vykoktala a vzlykla.

„Víš že to nejde."Pohladil jsem jí po vlasech.

„P-prosím,...klidně se s tebou vrátim...jenom ho potřebuji vidět."Hekala.Bylo mi jí strašně lito.Mrzelo mě to že plakala.Sám sebe jsem přemlouval no nakonec jsem jí vzal za ruku a tahal ven do auta.

„Jedeme ?."Otázala se

„Chceš ho přece vidět ne ?." Zamračil jsem se.Chvíly na zahradě strnule stála no trhlo mě když mě objala.

„Děkuju."Šeptla a dalla mi pusu na líčko.Vyvedlo mě to s míry.Odrthla se ode mě a nastoupila sama do auta.Sedl jsem si za volan a tedy vyjel k ní domu.Ještě že si pamatuji cestu.

V autě bylo ticho.Možná že jsem udělal chybu ale nemohl jsem jí tam v pokoji takhle nechat jako hromádku neštěstí.Ještě že Jungkook není doma.Zajímalo mě kde je.Už je dávno půlnoc a on nikde.Ale teď jsem za to rád.Nechci si představit až zjisti že tam není.Litoval jsem jí,nemůže si na ní vybijet nervy jenom proto co mu udělala Emily.Nemůže za to nikdy ho nepochopim.Říka že ji miluje,ale kdyby jí miloval nikdy by nedopustil aby se jí něco stalo nebo aby každý den byla ve stresu a plakala.Mě vadí když pláče nebo je na dně tak proč jemu to nevadí.Proč jí ksakru ubližuje.Štvalo mě to.

Zastavil jsem na její ulici.Okamžitě vystřelila z auta.Ale pak se zpátky ohlídla do auta.

„Jen...běž co nejdál od něho...opatruj se."Usmál jsem se.Sám jsem se divil co jsem to udělal.Nechám jí jen tak tady a odjedu.Jestli se to dozví je jasný že bude zuřit.Jak jsem se to vlastně rozhodl.Podvedl jsem svého kamoše.Ja jí pomohl od něho utýct.

„Namjoone...děkuju...strašně moc."Usmála se.

„Nemáš zaco...nezasloužíš jsi to co ti provádí."Řekl jsem.

„Jsem ráda že jsem měla tu čest tě poznat."Zašeptala a utřela si jednu neposlušnou slzu.

„Neplač...už nikdy neplač...slib mi to."Zamračil jsem se.

„Slibuju."Usmála se.Sám jsem nechápal co to dělám.Otočila se na odchod a rozeběhla se do domu.Nastartoval jsem auto a vydel se domů.

Dorazil jsem domu diky bohu všechny spali.Zavřel jsem se do pokoje a sedl si na postel.Nemohl jsem uvěřit tomu co jsem udělal.Jak jsem mohl zradit Jungkooka.Věřil jenom mě.A já ho zradil né jenom že jsem jí pomohl utýct já se do ní dokonce zamiloval.Jak jsem to mohl dopustit.

Pohled Tiffany

Nakoukla jsem do ložnice a uviděla rodiče jak klidně oddechují.Oddechla jsem si.Diky bohu to byl jenom sen.Potichu jsem se vydala do pokoje kde jsem si sedla na postel.Nemůžu uvěřit že jsem znovu doma.Nemůžu uvěřit tomu jak se rozhodl Namjoon.Budu mu až do smrti za to vděčná.Je vážně užasný ani se nedivím proč mu všechny kluci věří.Přešel mě úsměv tehdy když jsem si vzpomněla na Jungkooka.Musím od tut odejít.Tentokrát doopravdy.I když ho miluji nemůžu s nim být né když je takový.

Zavibroval mi mobil na stolku.Podívala jsem se do mobilu a načetla se mi zpráva od Denise.Stálo tam jestli se nemůžeme zítra střetnout.Odepsala jsem jí tedy ať přijde k nám.Šla jsme do sprchy kde jsem se umyla.Následně jsem se oblékla do čistého oblečení.Zalehla jsem do postele a usnula.

Ahojki😀Přinašim dalši nudný a shit díleček😅😅Nemám co k tomu napsat,Snad jenom doufám že se bude libit a omlouvam se za chyby😍😂