D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

7-díl

Viděla jsem mu na očích, na co právě myslí, a v duchu se modlila ať všechno skončí. Jeho oči byli najednou tak tmavé, chladné, plné zlosti.

„Nedotýkej se mě jinak přísahám že za to zaplatíš draze." Vykřikla jsem ve snáze ho zastavit. Doufala jsem, že má v sobě špetku lidskosti.

„Víš že mě to netrápí, a já tě přece varoval." Odvětil se zamračeným pohledem, zmáčkl silně mojí čelist, nad tou bolestí jsem sykla. Díval se mi do očí, a palcem přejel několikrát po mém spodním rtu, mé tělo se začalo třást, strach mě ovládal.

Dravě a hladově se mi přisál na rty, vyvalila jsem své oči a snažila se ho od sebe odtrhnout, ale silou držel mojí čelist, a tak jsem nemohla nic dělat. Než však stačil zareagovat silně jsem ho kousla do spodního rtu, sykl a odtáhl se.

,,Jsi opravdu nezkrotná, já si tě už nějak přece jenom zkrotím." Zavrčel mezitím co se díval do mých uslzených očích.

Znovu se mi dravě přisál na rty, snažila jsem se od něho odtáhnout ale byl silnější. Mé tričko hrubě roztrhl, na čemž jsem vyjekla.

„Prosím přestaň." Vzlykla jsem, jenže bylo to marné, cítila jsem tak velkou bezmocnost, bylo to strašné. Mé ruce uvěznil na posteli, a skláněl se nade mnou, neudržela jsem více mé slzy.

„Jsi monstrum! Nedotýkej se mně." Vykřikla jsem když mi svojí druhou rukou rozepl mé kalhoty, ale hned na to jsem pocítila na své tváří štiplavou bolest.

„Tady jsi v mém světě baby, a tady platí moje slova!." Řekl a přisál se mi na krk, kde zanechával fialové modřinky, začala jsem opravdu hlasitě plakat když ve své ruce zmáčkl hrubě mé ňadro.

Mé tělo se začalo celé třást a neustále jsem ho prosila a snažila se z jeho sevření nějak dostat. Místnost naplnili mé hlasité vzlyky. Tohle se přece nemůže stát, modlila jsem se k bohu aby mi znovu nezasadil do srdce tu stejnou ránu.

„Prosím už znovu né.." Opakovala jsem stále dokola, ale bylo to zbytečné, rozepl mojí podprsenku, proklínala jsem ho v tu chvíli jakmile se začal slizce usmívat. Prosila jsem ho a plakala nešlo to zastavit ale on jako kdyby si užíval, to že trpím. Ohnul se na malou chvíli nestihla jsem ani zareagovat, když mi v tom nějakou látkou zavázal oči, popadl mě ještě větší strach, nedokázala jsem tentokrát ze sebe vydat ani hlásku, mé tělo naprosto ztuhlo.

„Můžeš si za to sama lásko." Zašeptal a já poznala že se usmál, měla jsem pocit že mi srdce vyskočí z hrudi. Necítila jsem chvíli žádný pohyb, jenže držel moje ruce a tak jsem poznala že si mě nejspíš prohlížel, bylo to tak nepříjemné, byl to netvor.

„Tak zatraceně nevinná.." Zašeptal mi do ucha.

„Prosím nech mě na pokoji." Můj hlas zněl zoufale, byla jsem zoufalá. Na tolik že jsem chtěla raději umřít.

-------

Mé slzy stékají po tváři, a já jsem se nedokázala ani pohnout, ležela jsem na té velké posteli bez jediného pohybu. Cítila jsem se jako kdyby mi vytrhl srdce z hrudi, mé tělo bylo bez duše. Zaslechla jsem jak si obléká věci, a to mě donutilo přivřít silně svá víčka, tak moc ho nenávidím. Proklínala jsem den, kdy jsem vstoupila do té místnosti. Cítila jsem jeho pohled na mé maličkosti, jenže poté prostě odešel bez jakéhokoliv slova.

Automaticky jsem si svá kolena přitiskla ke svému tělu. A znova jsem propukla k pláči. Jak mi to mohl udělat, proč to udělal, hlasitě jsem plakala, proč musela bít znovu má rána otevřená. Chtěla jsem vstát z té postele ale podlomily se mi kolena a já spadla z postele na zem. Po čtyřech jsem se dostala do koupelny, byli otevřené dveře, napustila si vodu svlékla a zalezla do teplé vody. Hnedka jsem začala umývat své vlasy, tělo, tvář. Cítila jsem se naprosto špinavá. Pořád jsem vzlykla a mé tělo se klepalo, od strachu.

Mohu si za to sama jak jsem mu mohla chtít pomoc. Pustila jsem sprchu a nechala na sebe dopadat kapky teplé vody. Nenávidím ho, nedokázala jsem se ani dívat na jeho tvář. Po chvilce jsem z té sprchy vylezla vzala si ručník který tam byl omotala jsem si ho kolem tělu a vrátila se zpátky do pokoje. Na židli jsem si všimla nějakých věcích a spodního prádla. Vzala jsem si ty věci a oblékla si je. Sedla jsem si na postel a znovu mi z očí padaly slzy, tohle se mi nemohlo stát. Stoupla jsem si a vešla znovu do koupelny, kde jsem se zamkla posadila se na zem a jen tak tam seděla jako tělo bez duše.Jak se odtud dostanu, musím se odtud nějak dostat. Je těžké mlčet, když jsem tolik trpěla. Co teď semnou bude, co se semnou stane. Jak dlouho to bude trvat.

„Vylez z té koupelny." Z mých myšlenek mě vyrušil řev a klepání na dveře. Potichu jsem vzlykla, a ruce si přiložila na své uši.

„Slyšíš mě, otevři ty zasraný dveře." Znovu zařval až semnou trhlo.

„Dej mi pokoj." Vykřikla jsem také s rozechvěním hlasem.

„Jestli ty zasraný dveře hned teď neotevřeš, přísahám že až ty dveře otevřu budeš litovat že jsi se narodila!." Zařval, a několikrát bouchl silně do dveří. Dostala jsem strach stoupla si a pomalu dveře otevřela, Ve tváři měl naštvaný pohled, jeho vysoká postava se nade mnou tyčila.

„Co si jako myslíš že děláš ?." Zavrčel a surově mě chytl mě za loket.Nic jsem mu na to neřekla a jenom ho sledovala. Nedokázala jsem mu nic říct.

„Budeš mi odpovídat když s tebou mluvím." Zavrčel a chytl mě tentokrát za bradu.

„Pusť mě." Zamumlala jsem skoro neslyšně, opravdu jsem neměla sílu.

„Patříš už jenom mně."