D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

21-díl

Čekala jsem na lístky které mi měla poslat má tetička, nebylo mi opravdu dobře. Cítila jsem se smutná z toho všeho, myslela jsem si že mě v životě nemůže potkat nic horšího a osud mi přihodil ještě větší břemeno. Byla jsem zoufalá, musela jsem odejít jen abych konečně mohla žít. I když pochybuju o všem, zdá se mi že nebudu nikdy dostatečně šťastná.

Slzy mi stékají po tváři, a já je nedokážu zastavit. Sebe samotné jsem se ptala, proč nedokážu někoho tak bezcitného poslat tam kam si zaslouží, proč se raději vzdávám já a odjíždím, nechávám všechno za sebou, proč uvnitř mě je něco co mě drží zpět udělat správné rozhodnutí. Kým vlastně on byl, byl někým kdo mi ubližoval, měl jasný úmysl, dělalo ho to šťastným když mě pohl vidět zoufalou v nesnázích. To je to co chtěl,  držet mě v zajetí.

Vzala jsem si klíčky od bytu a šla se projít do parku. Jen tak jsem se procházela po parku a přemýšlela o všem možném. Nakonec jsem to vzdala sedla si na lavičku dala si hlavu do dlaní a propukla v pláči. Bylo mi špatně ze mě samotné, někdy mám prostě chuť vzít si svůj život a ukončit vše špatné. Nikdy mě nepotkalo nic dobrého, to jsem až tak špatný člověk?

„Proč brečíš ?." Vyrušil mě dětský a jemný hlasek. Nadzvedla jsem hlavu a uviděla chlapečka kolem 6-7 let.

„Já nepláču." Pokusila jsem se o úsměv.

„Ale tečou ti slzy." Řekl a svojí ručičkou mi slzy utřel.

„Já...jen mi je smutno." Přiznala jsem a pohladila ho po líčku.

„Příště už neplač, moje maminka říká že i když je pláč darem toho co všechno dokážeš, úsměv je stejně jasnější." Nádherně se usmál dětským úsměvem, zahřálo mě to u srdíčka byl tak nevinný.

„To má tvoje maminka pravdu." Kývla jsem na souhlas.

„Tak ale už neplač." Usmíval se jako sluníčko.

„Nebudu plakat slibuji." Řekla jsem

„Jsi tady sám, kde máš maminku ?." Otázala jsem se a porozhlédla se.

„Támhle je maminka." Ukázal na lavičku za mnou seděla na ní paní kole 29-let z kočárkem.

„Tak upaluj aby tě nehledala." Usmála jsem se.

„Dobře, ahoj" Usmál se a utíkal směrem k jeho mamince.

***

Cestou jsem potkala Marka který mě vytáhl do kavárny. Byl to můj kolega z práce se kterým jsem si opravdu dobre rozuměla. Mluvili jsme o všem možném sice se pořád ptal proč tak najednou chci odejít. Ale když jsem mu řekla že mám na to svoje důvody tak s tím přestal byla jsem za to ráda. Známe se dlouhou dobu, a proto mi také daroval jako na důkaz přátelství krásný řetízek se srdíčkem. Zadržovala jsem slzy ještě nikdo mi nedal něco tak nádherného.

„Prosím nesundávej ho nikdy." Usmál se sladce.

„Slibuji." Kývla jsem na souhlas.

„Je nádherný Marku děkuji." Řekla jsem a objala ho.

„Jako památka na mě." Usmál se.

Po hodině jsem se s nim nakonec rozloučila když se stmívalo vydala jsem se domů.

Pohled Jungkooka

„Máš smůlu kámo dala výpověď i v praci." Zasmál se do telefonu Jimin a já měl chuť ho trefit.

„Kurva! Požádal jsem tě o to aby jsi mi zjístil adresu kde se nachází, tak to udělej!." Zavrčel jsem a popotáhl si z cigarety. Měl jsem všeho dost.

„ Klid kámo, Namjoon na tom pracuje." Zasmál se do telefonu.

,,Fajn dohlídni na to aby si Namjoon pospíšil." Zavrčel jsem a tipl mu to. Jsem vzteky bez sebe, přísahám že až jí najdu tak ať si mě nepřeje. Cítil jsem jak se mé tělo svíjí v bolestných křečí které jsem mohl ukončit jen jedním řešením, místo toho však musím řešit něco jiného, protože ta mrcha zdrhla. Musím jí najít musím. Po chvilce mi vibroval mobil automaticky jsem ho zvedl.

„Našel si jí ?." Otázal jsem se.

„Kámo být tebou si pospíším má namířeno do Ameriky." Zasmál se Namjoon. A já se v tu chvíli na malý moment zarazil, má plán odjet do Ameriky?! Až do Ameriky ?!

„Pošli mi tu adresu." Zavrčel jsem,a znovu to tipl. Automaticky mi poslal adresu. Omylem jsem zmáčkl na galerii fotek a tak se mi načetla fotka jak spí musel jsem jí vyfotit byla tak sladká když spala. Zdála se být nevinná a bezbranná, také však tvrdohlavá.

„Najdu si tě, nenechám tě utéct jsi moje." Zamumlal jsem si pro sebe, nastartoval auto a rozjel se do Daegu.

Pohled Tiffany

Doma jsem se osprchovala převlékla se do legín a černého svetru vlasy jsem si dala do culíku. Chvíli jsem byla na Notebooku a psala si s Nikol po chvilce mě to přestalo bavit. Strašně mě to tahalo k tomu místu kam jsem chodívala vždycky. Tahalo mě to tam naposledy. Ale nemůžu co když právě tam čeká. Chtěla jsem naposledy se nadechnout uklidňujícího vzduchu a odjet s dobrým pocitem. Jedině tam jsem se uvolnila a všechno zlé ze mě spadlo ale teď nemůžu. Dokonce i to mi vzal. Tak strašně ho nenávidím a zároveň mi na něm záleží. Tak mě to štve pořád mě to k němu tahá i když vím že je to špatně. Podívala jsem se na hodinky které ukazovaly čas 21:30. Nakonec jsem to vzdala a obula si boty, bundu. Nebojím se ho nevezme mi poslední věc kterou mám. Potichu jsem vyšla z domu ale najednou mě popadl pocit jako kdyby mě někdo sledoval porozhlídla jsem se pak jsem šla cestou k potůčku. Když jsem přišla na to místo tak jsem se pořádně nadechla a prohlídla si celé to nádherné místo. Jediné místo které mi pomáhalo při všem. Stála jsem tam asi hodinu jen tak stála v tichosti. Když mi začala být zima a já měla čím dál tím víc divnější pocit rozhodla jsem se jít domů.Chtěla jsem se otočit ale něco mi v tom zabránilo. Chtěla jsem začít křičet ale přistálo mi něco na puse. Chvíli jsem se ještě vrtěla ale pak se mi začala motat hlava uslyšela jsem hlas vedle mého ucha.

„Zklamala si mě lásko."

Pohled Jugkooka

Už asi hodinu stojím před jejím domem v autě. Jsem zvědavý na její vystrašený obličej, uvidíme kdo vyhraje. Nemůžu se dočkat až jí budu mít znovu v přesile. Tak strašně se těším na ten její zděšený pohled. Těším se na to až jí budu mít v moci. Nemůžu se dočkat toho že budu mít přesilu na jejím těle. Docela se mi motala hlava, mé tělo se stále svíjí v křečích ale musel jsem to vydržet.

Po hodině jsem se konečně dočkal a uviděl jí. Vyšla z domů zastavila se chvíli jen tak stála pak se porozhlídla a šla někam. Vystoupil jsem z auta a pomalu jí následoval. Byla tak hloupá, koho by  napadlo jít večer v noci ven potom co jsi prožila. Poznal jsem místo kam šla. Zastavila se u prostřed potoku a jen tak tam v tichosti stála. Celou dobu jsem jí sledoval bavilo mě to jí takhle sledovat. Sledoval jsem jí asi hodinku pak jsem to nemohl vydržet pomalu jsem šel k ní ze zadu. Chtěla se otočit ale já jí v tom zabránil a chytl jí ze zadu. Chtěla začít křičet ale já jí na pusu přiložil kapesník s látkou na spaní. Chvíli se ještě vrtěla musel jsem se smát a zašeptat jsem jí do ouška.

„Zklamala si mě lásko."

Poznal jsem že dostala strach ale pak přestala. A já poznal že to zabralo. Chytl jsem jí na ruce a mířil si to k autu. Položil sem jí do auta. Podíval se na tu nevinnou tvářičku a zašeptal.

„Já vždycky vyhraju.".

Hou :D Přidávám další :D No tak nakonec jí našel :D Říkal přece že jí najde i na konci světa né ? :D Navíc on je chodící GPS :DDD Omlouvám se za chyby :D Jinak doufám že se bude líbit :))) Lituji Tiff chudáček můj :(( :D