„Buď budeš moje,nebo budeš zničená."
„Budeš moje,po dobrým či po zlým."
„Ty samotná si moje,největší droga."
„Si droga který se nikdy nevzdám a nenabažim."
„Protože tě tak moc miluju,
tak...
„Nenavidím tě." Vzlykla jsem naprosto zničena, dívajíc se mu nenávistně do očí. Byl tak odporný, nenáviděla jsem ho. Proklínala jsem den kdy jsem ho potkala. Slizce se usmál pak se zvedl oblékl si kalhoty. Hodil po mě jeho triko. Za které jsem teď byla ráda hned jsem ho přes sebe natáhla a kolena si víc přitiskla k tělu. Byla jsem naprosto unavená, neměla jsem sílu ani pořádně vstát.
„Večer se uvidime." Šibalsky se usmál následně přešel ke mě. Měla jsem strach, třáslo se mi celé tělo. Dal mi jeden neposlušný pramínek za ouško. Pak se znovu slizce usmál následně se někam vydal a já uslyšela jenom klíčky ve dveřích což znamenalo že mě tu zamkl. Okamžitě jsem vylítla z postele a začala bouchat do dveří.
„Otevři je." Vykřikla jsem s pláčem.
„Pusť mě." Křičela jsem a bouchala do dveří jenže nic, bylo to marné.
„Do prdele." Zaklela jsem a sedla si na zem. Zvedla jsem se prohledala svoje kalhoty. Nakonec jsem tam našla svůj telefon malém jsem vyskočila z kůže ale pak zase propadla znovu depresi když byl vybitý.
„Blbá baterka." Pomyslela jsem si a hodila ho o zem. Prohledávala jsem pokoj když sem uviděla okno hodně malý okno. Chtěla jsem ho otevřít ale bylo zamknuté. Natáhla jsem na sebe svoje kalhoty nebudu tady jenom v jeho triku i když je dlouhý až pod kolena ani se nedivím je proti mě obr i když vlastně proti mě je všechno obrovitánský jsem opravdu malého vzrůstu. Když jsem uslyšela z venku pokoje jak někdo mluví tak jsem hned začala bouchat na dveří znovu.
„Otevři mi, slyšíš!." Zařvala jsem nestačila jsem ani pořádně zareagovat když, hned na to jsem ležela na zemi jelikož mi někdo otevřel dveře a já tak upadla na zem, blbý nápad lepit se na dveře.
„Tiff, co tady děláš ?." Slyšela jsem nad sebou známý hlas. Nadzvedla jsem hlavu a uviděla Jina.
„To by ti měl vysvětlit on." Zamumlala jsem, pomohl mi vstát na nohy.
„Vždyť si měla být doma pustil tě né ?." Nadzvedl obočí vypadal překvapeně.
„Pustil..jenže se mu zase zlíbilo že mě unese tak mě unesl znovu." Zavrčela jsem a dala si pramínek vlasů za ucho. Něco si pod nos zamumlal, jenže nerozuměla jsem pořádně co.
„Půjdeš se mnou dolů ?." Otázal se, a já nervózně zamrkala očima.
„Já....nevim." Mykla jsem rameny.
„Neboj JungKook tu není." Zasmál se i když mě to vůbec vtipný nepřišlo. Chytl mě za ruku a tahal někam. Zastavil se nejspíš v obýváku sedl si na sedačku a usmál se. S očima jsem vyhledala dveře.
„Hej nebudu riskovat znovu že utečeš, sice nechápu co mu zase přeskočilo ale počkej tady se mnou já si sním promluvím až příjde." Řekl s pevným hlasem a zamračil se. Nakonec jsem to vzdala a sedla si vedle něho.
„Děkuju."Zasmál se. Jenom jsem ho propálila pohledem a pak jen tak v tichosti seděla. Po půl hodince přišli ostatní a zůstali stát ve dveřích naprosto šokováni.
„Co tady děláš ?." Vypískl Taehyung jako holka, přišlo mi to vtipné.
„Dozvíme se to." Prohodil Jin.
„Počkej co tady děláš ?." Sedl si vedle mě Jimin, stále si mě prohlížíc.
„Já....já." Chtěla jsem něco říct když v tom jsem zaslechla hlas který se mi nejvíce ze všech protivil.
„Kdo jí pustil ?!." Zavrčel přicházejíc tak do místnosti, prohlédl si Jina s propalujícím pohledem.
„Dlužíš nám něco, co tady dělá ?." Stoupl jsi Jin naproti jeho maličkosti.
„Není to tvá věc." Zavrčel mířil si to ke mě ale já jsem ustoupila za Jina, měla jsem z něho strach.
„Co tady dělá ?." Zavrčel také Namjoon, prohlížíc si ho.
„Může si za to sama." Odpálkoval ho JungKook, mezitím co mě propaloval pohledem.
„Neptal jsem se na tohle ptal jsem se jaký je důvod proč tady je." Prohodil Namjoon a posadil se na sedačku.
„Nestarej se." Zavrčel mu nazpátek JungKook znovu.
„Jsi vážně blbý, nemůžeš jí jen tak kdykoliv unést a pak pustit." Zvýšil na něho hlas Jimin.
„Ale můžu." Odpálkoval ho znovu Jungkook.
„Je to jenom člověk nemůžeš s ní zacházet jako se zvířetem." Pustil se do debaty Yoongi, jen tak v tichosti jsem je sledovala, měla jsem hrozný strach z každého z nich.
„Ne..není nic než děvka." Zasmál se, v tu chvíli mě to opravdu mrzelo, jak mohl o mé maličkosti takhle mluvit, vždyť mi ublížil k tomu všemu mě nazývá děvkou.
„Sám víš že to není pravda." Propálil ho pohledem Jimin, a já na něho nervózně prohlédla o čem to mluví.
„Jo sám to vím nejlíp je děvka nic jinýho." Zavrčel nazpátek JungKook. Znovu jsem cítila hnusný pocit, byla jsem smutná z toho jak o mě dokázal mluvit či nazývat. Chtěla jsem něco říct ale předběhl mě TaeHyung.
„Vždyť jsi jí ublížil dost ." Znovu odvětil TaeHyung.
„Drž hubu!." Zařval naštvaně JungKook, z očích mu šlehali plameny. Vlastně jsem ničemu nerozuměla, nechtěla jsem nic z toho na dále poslouchat.
„To stačí.." Zamumlala jsem a podívala se na TaeHyunga, měla jsem všeho až po krk.
„Myslím že by jsi přece jenom měla vědět pravdu. No tak JungKooku řekni jí pravdu." Propálil ho pohledem Hoseok, v tu chvíli jsem byla ještě více zmatenější.
Nemám co k tomu napsat :D Teda až nato že se omlouvám za chyby :D doufám že se bude líbit :)) a omlouvám se zato že je tak kratký :DDDD bay :33
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
