34-díl

1.8K 109 5
                                    


Položil jsem jí na svou postel do pokoje.Když pořád neotevírala oči usoudil jsem že to ještě účinkuje.Nemohl jsem se na ní vynadívat konečně je zase v mojí moci.Konečně jsi s ní mohu znovu dělat co se mi zlíbí.Svou tvář jsem přiblížil k jejímu krku.Věnoval jsem jí několik polibku a pak se nadechl její úžasné vůně která je jako samotná droga.Tak strašně sem jí chtěl.Hned teď.Zvedl jsem se nikam mi neuteče neříkám že si jí nevezmu jen můžu přece počkat až vstane.Takový prase nejsem že bych jí ze spaní znásilnil.Udělám to hned jak otevře oči.

Pro jistotu jsem jí zavázal ruce a šel dolů.Kde jsem se dal dohromady.Stihl jsem se osprchovat a natáhl na sebe jenom šedé tepláky.Kluci dnes domů nedorazí to je jasný ale o to líp.Aspoň my v tom nebudou bránit.Šel jsem do skladu kde jsem si musel konečně od raná až teď píchnout.Pak jsem si ještě zakouřil a šel se podívat na tu šípkovou Růženku.

Pohled Tiffany

Otevřela jsem oči automaticky jsem viděla rozmazaně a motala se mi hlava.Bylo mi špatně.Porozhlídla jsem se a zalapala po dechu když jsem zjistila že je to Jungkookovo pokoj.Chtěla jsem si stoupnout ale nešlo to měla jsem zavázané ruce.Chtěla jsem začít křičet aby mě pustil ale zděsila se když jsem ze sebe nevydala ani hlásku.Nešlo to pořad jsem zkoušela promluvit ale nic.Nevydala jsem ze sebe ani hlásku jako kdyby jsem stratila hlas.Nešlo to.

„No konečně už jsem si myslel že se neprobudíš."Uslyšela jsem známy hlas.Nemohla jsem mu odpovědět nešlo to.Přistoupil ke mě slizce se usmál když zpozoroval mojí vystrašenou tvář.

„Vážně jsi si myslela že tě nechám na pokoji ?."Zasmál se a já nedokázala nic než se zamračit.

Chtěla jsem něco říct ale nic ze mě nevyšlo.

„Nejde to co ?."Zasmál se a já ho propálila pohledem.

„Trochu jsem se spletl s látkou,proto to nejde."Zasmál se a já poznala že byl nefetovaný.

„To je nádherný ticho když nevyskakuješ,říkal jsem ti že jednou tě ten sarkazmus přejde."Sedl si vedle mě chtěla jsem se posunout ale nešlo to diky zavázaným rukám.

„Pusť mě."Naznačila jsem s pusou.

„Chceš abych tě pustil ?."Nadzvedl oboči a pak se zasmál.

„To je tak užasny když nemáš vůbec nad ničím silu."Dodal.

Začali se mi lesknout oči.Nechtěla jsem před ním brečet tak jsem je zadržovala.Pohladil mě po stehně ale zamračil se když jsem se odtáhla.

„Tak takhle to nepůjde holčičko."Řekl a usmál se.Neudržela jsem slzy a nechala je volně padat.

„Ale noták proč pořád fňukáš ? vždyť zlý holčičky si zaslouží trest a ty si jedna z nich."Zamračil se.

„Já sem tě ten den varoval,ale co jsi udělala ty utekla jsi s tím kreténem,co se týká jeho mám s ním plány které se ti nebudou líbit stejně jako jemu."Zasmál se a já stáhla obočí.Podíval semi na zápěstí kde jsem stále měla vyryté ty blbé písmena.

„Co kdyby jsme přidaly poslední písmenko ?."Psychopatycky se zasmál a já naznačila hlavou ať to nedělá.

„Nechceš ? ale bude to sranda."Zasmál se vzal ze stolku malý nožík začala jsem sebou škubat a odtahovat se od něho.Rozvázal mi mou pravou ruku kde se nacházely vyryté písmena.Bouchla jsem ho do ramene a naznačila mu ať s tím přestane.Chytl mi jí a přiložil na postel kde jí držel tak abych necukla.

„Až mi řekneš něco,neudělám to." Usmál se a já nemohla uvěřit svým uším.Dal mi nějakou látku proti tomu abych nemluvila a teď chce tohle.

D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jkKde žijí příběhy. Začni objevovat