D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

19-díl

Dech se mi zasekl v krku, a já cítila své bušící srdce, pocítila jsem také svírání žaludku a nepříjemnou úzkost která mě právě popadla když jsem se dívala do očí muži který dokázal veškerou moji důvěru kterou jsem po všem dokázala mít znovu zklamal. Nedokázala jsem věřit svým vlastním očím, byl to jako sen. Stal na proti mé maličkosti naprosto zaskočený beze slov stejně tak jako já samotná.

„T-Tiffany ?." Jeho hlas se třásl a pohled byl šokovaný, nejspíš sám nevěřil tomu že by mě mohl někdy znovu vidět stejně tak jako já.

Beze slova jsem stála na místě jako sloup, nevěděla jsem co mám dělat, či jak zareagovat naprosto mě to překvapilo. Myšlenky mi zabloudily k tomu co se stalo posledně, a já pocítila slzy které jsem držela co nejvíce to šlo. I když čas vyléčil moje rány, mé vzpomínky jsou stále čerstvé. Stal přede mnou muž kterému jsem darovala svojí důvěru, přesto jaký osud mě postihl, znovu jsem věřila a prvně milovala. I když čas šel dál, v mem srdci zůstala jizva mnohem větší než si mohl představit. Nechtěla jsem zde být, chtěla jsem odtud odejít a zapomenout na všechno. Aniž bych si uvědomila zmáčkla jsem ruku člověka který mě držel, pohlédla jsem mu do očí a poprvé si přála aby mě odnesl kamkoliv  odtud pryč. Byla jsem ráda když na nic jiného nečekal a znovu se dal do kroku, a já ho tak  následovala.

„Tiffany." Zaslechla jsem znovu hlas na který jsem nedokázala zapomenout i když jsem chtěla a to mě donutilo zastavit.  Otočila jsem se znovu čelem k němu, v jeho očích byla znát nejistota a zmatek, stál přede mnou člověk kterému jsem darovala svoje zlomené a zdrcené srdce a on ho tak odhodil a zlomil znovu na několik střepů. Jen protože byl muž, neměla jsem strach ze světa ale z mužů kteří byli hladový jako supy, a on byl stejný jako každý i když jsem si myslela opak. Trvalo spoustu času než jsem mu začala věřit jako svému příteli, tenkrát jsem ho potkala na sedání když mě jeho sestra měla na starost po tom strašném incidentu, byl jediným komu jsem znovu začala věřit, jenže po tom co se dozvěděl pravdu nebyl tím za koho jsem ho měla, přesto že tvrdil že mě miluje dokázal by mi znovu otevřít stejnou ránu jako v ten večer muž který mi zničil život. A to jsem nemohla dovolit, v ten den kdy na mě naléhal mě znovu zlomil nemohla jsem na dále byt s člověkem který byl schopný kvůli touze udělat něco tak ohavného. Protože každý muž je stejný, a každý muž dokáže ublížit.

Pustila jsem jeho ruku a sama se vydala do jeho auta. Přestala jsem vnímat vše okolo, došla k autu které bylo otevřené a tak si do něho sedla. Nedokázala jsem si připustit k tělu žádného jiného muže, po tom co se mě málem snažil znásilnit, zlomilo mě to o mnohem více protože jsem k němu cítila to co k žádnému jinému. Každý muž je stejný, pravdou byla že jsem opovrhovala každým mužem, a právě teď jsem byla ve spárech jednoho z nich.

Po tom co si sedl za volant a nastartoval auto, jsem nedokázala dál držet své slzy, kutálejí se po mé tváři a já je nedokážu zastavit. Setřela jsem si je z tváře, a dál se dívala z okna ven. V autě bylo  divné ticho, nezdálo se mi to. Očkem jsem na něho pohlédla a všimla si jak silně drtí volant v ruce, což znamenalo jedno. Neměla jsem na tohle však sílu, opravdu jsem byla právě teď zoufalá. Prudce zastavil auto na rozlehlém místě, naštvaně otevřel dveře které následně silně zabouchl, přesunul se až k mé straně kde otevřel dveře od auta a surově mě vytáhl za loket ven z toho auta. Sykla jsem bolestí, opravdu semnou musí vždy tak hrubě  zacházet.

„To bolí." Odvětila jsem doufajíc že svůj stisk povolí, mé tělo silně přitlačil k autu poté mi zmáčkl čelist a já byla donucena se mu dívat do očí.

„Co to mělo kurva znamenat ?." Zavrčel blízko mé tváře, v očích měl známé plameny které bylo nemožné uhasit.

,,Prosím..opravdu už takhle dál nemohu." Vzlykla jsem mé slzy mi stékají po líčku, on mě bedlivě sleduje jako šelma svojí kořist. Svůj stisk však vůbec nepovolil, připadalo mi že byl stále více silnější.