D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

40-díl

Ucítila jsem vedle sebe něčí pohyb.Ležela jsem v něčem měkkém.Pořad jsem byla v polospánku.Po chvilce jsem si uvědomila kde jsem.Okamžitě jsem se zvedla a chtěla vyskočit z postele ale místo toho jsem skočila do někoho objetí.Měl pevný stisk začala jsem se vrtět a z pěstmama ho mlátit do hrudi.Pak jsme se rozbrečela ale uklidnil mě jemný hlas.

„Pšt Tiff to jsem já."Zašeptal mi do ouška.A já ucítila velmi známou vůni.Přestala jsem se vrtět a namáčkla se na něho ještě víc objala jsem ho kolem krku a hlavu si zabořila do jeho ramene.Jeho paže mě automaticky pevně stiskly věnoval mi do vlasů a na líčko několik polibku.

„Ty....važně si tady ?."Zamumlala jsem a nadechla se jeho vůně.

„Vážně."Řekl a pohladil mě po vlasech.

„Že už mě nikdy neopustíš ? I když budu chtít aby jsi mě nechal jít nenechávej mě."Vzlykla jsem a omylem se dotkla svýma rtema o jeho krk.

„Nikdy bych tě nenechal odejít,aníž by jsi to chtěla." Řekl a já poznala že se usmál.Sedla jsem si na jeho klín a pořád ho nepustila z objetí.

„Neměj strach už nikdy nedovolím aby ti někdo ublížil."Řekl a objal mě kolem pasu.Vůbec my to nebylo nepříjemné pravě naopak cítila jsem se teď v bezpečí.Ale trhlo mě když se začal smát.Tohle vůbec nebyl jeho smích nebyl to ten dokonalý smích který na něm miluji.Odtrhla jsem se od něho a podívala semu do obličeje.A odskočila jsem do zádu když na posteli neseděl on.

„Ty ?."Zavrčela jsem a zamračila se.

Konec flasbacku

„Hej vstávej !."Ucítila jsem na své tváři malé facky.Otevřela jsem oči a ošila se nad snem který semi ještě před chvílí zdál.No pak jsem uviděla na demnou toho kreténa.Promnula jsem si oči a sedla jsi.

„ Co se stalo ?."Zamumlala jsem.

„Ehm...dala si si šlofíka."Řekl ironicky a pak protočil očima

„Omdlela jsi." Dodal.

„Už zase ?."Zamumlala jsem a zamračila se.

„Vstaň jdeme někoho navštívit."Usmál se a mě to bylo podezřelé.

„Koho ?."Nadzvedla jsem obočí.

„Přejdu k věci,je jasný že tě ten idiot najde jelikož mě zná dobře,a proto jsem se rozhodl tě dát do opatrovnictví někomu jinému."Zářivě se usmál a já se málem udusila svojí vlastní slinou.

„Co ? prodáš mě ?."Zamračila jsem se.

„Už to tak bude."Zasmál se a já v tu chvíli bych ho nejradši zabila.

„Ty ! co jseš to za člověka ty idiote, nemůžeš mě jen tak někomu prodat !."Zařvala jsem a z očí semi spustily proudy slz.

„Máš pravdu nejsem člověk." Zasmál se.

„Proč to všechno děláš ? vždyť mě ani neznáš."Vzlykla sem.

„Nepotřebuju tě znát,hlavní je to že jsi pro něho vzácná."Usmál se a mrkl na mě.

„Nemůžu za to co ti udělal,nemám stím vůbec nic."Řekla jsem a propálila ho pohledem.

„Co na tom nechápeš ? kdysi mi vzal tu nejcennější věc v mojím životě já mu jí beru teď."Zavrčel a zamračil se.

„Jak můžeš vědět že jsem jeho nejcennější věc ? jak můžeš vědět jestli vůbec o mě stojí ?."Zamračila jsem se a stoupla si.