D.A.N.G.E.R.O.U.S. | j.jk

Epilog

„Vstávej !."Uslyšela jsem řev.Pomalu jsem otevřela oči a i hned se zděsila,moc dobře jsem si pamatovala co se stalo.Léčka,byla to jen léčka a já na ní skočila.

„Dobré ráno růženko."Uviděla jsem vedle sebe toho parchanta který mě jsem odnesl.

„Co si to dovoluješ ?! Hned mě pusť ty hajzle."Vykřikla jsem.Až teď jsem si všimla že jsem zavázaná.

„Máš smůlu že se ti nic nemůže stát jinak bych tě na místě tvrdě ojel a pak tě rovnou zabil."Propálil mě pohledem

Co sem to zas udělala...jak jsem mohla ta hloupě nalítnout.Chci domů,chci za malým a vidět JungKooka.

Nechápala jsem když mě odvázal,a následně někam vedl.

Pohled Jacksona

„Proč jsme jí museli unést ?."Otázal se mě JB.A já se pro sebe musel usmát.

„Mám v rukou trofej."Odvětil jsem s úsměvem na tváři.

„Objevily se tu její rodiče,pravý rodiče.Její otec mě požádal abych mu přinesl jeho dceru Emily.Jenže vzhledem okolnostem měla Emily autonehodu což víme a taky víme že je v kómatu.Háček je že jsem mu slíbil že mu přinesu jeho dceru,jsou si velice podobné bude to hračka."Dodal jsem.

„Takže pokud jsem dobře pochopil chceš udělat z Tiffany Emily,a představit jako jeho dceru Tiffany s úmyslem že je Emily ?."Nadzvedl obočí Yugyeom.

„Správně."Kývl jsem na souhlas.

„Ale...jak chceš přinutit Tiffany ?."Vyhrkl znovu.

„To už nějak vymyslím."Usmál jsem se.

Znovu prohrál,musel jsem se pro sebe usmát už jí nikdy neuvidí.Sám si začal válku,já jí z radostí příjmul.Teď se může klidně zbláznit,teď může vyvádět a mít v sobě nenávist.

„Zbalte se jedeme do New Yorku."Oznámil jsem a neskrýval na tváři úsměv.

***

„Au to bolí."Vykřikla jsem poněkolikáté když mě ten parchant surově strčil do auta.Pak se mi však zastavilo srdce když jsem uviděla za volantem toho největšího kreténa.

„Rád tě zas vidím."Slizce se usmál.

„Co chceš ?! Okamžitě mě pusť!."Zavrčela jsem.

Jen se zasmál a prohlídl si mě.

„Rozluč se ze životem tady,vlastně se vším."Dodal.Vystrašilo mě to,abych pravdu řekla.

„Já tě prosím,přestaň s tímhle vším."Neudržela jsem slzy a nechala je volně padat.

„Já neprohrávám."Znovu se usmál.

„Schni v pekle parchante."Zavrčela jsem ale hned na to ucítila štiplavou bolest na tváři.Chytla jsem se za pravé ličko na které ně uhodil a zpražila ho pohledem.

„Poslouchej mě...pokud nechceš aby se tomu tvému JungKookiemu něco stalo nebudeš dělat hlouposti a budeš spolupracovat...protože právě teď moje chlapy čekají na jedno slovo ode mě a je po něm."Pohrozil mi.

Nechtěla jsem riskovat proto jsem jenom sklopila hlavu a v tichosti seděla.Nikdy bych si neodpustila kdyby se mu něco stalo.Navíc...je teď jediný koho malý má.I když jsem před tím kreténem nechtěla plakat nešlo to.

Mám strach z toho co se stane.Co když už je nikdy neuvidím.Jen to néprosím...

Po chvilce nastartoval auto,dívala jsem se z okna ven.A v sobě se modlila,jen ať jsou oba dva v pořádku.