Believe

Believe- 7. kapitola

Pro Barus_Belieber, xRenna, Adel 969

omlouvám se za to že jsem tak hrozná a nemůžu vám sem ty kapitoly dávat častěji :((( 

Z pohledu Justina ...

Utíkal jsem. Utíkal jsem rychle po nějaké louce. Věděl jsem, že když doběhnu až na konec, uvidím ji. Uvidím svoji milovanou. Běžel jsem, jak jen jsem mohl a užíval si ten pocit. Najednou jsem doběhl až ke kraji útesu, kde zády ke mě stála moje vyvolená. Její hnědé vlasy jí spadaly po zádech dolů. Náhle se otočila a já jsem jí uviděl. Viděl jsem Ellie. Tu, kterou jsem si vybral. Chci, aby se stala mou manželkou a matkou mých dětí. Šel jsem pomalu k ní a chtěl jí chytit za ruku. Už jsem se po ní natahoval, když se najednou útes pod ní podlomil a ona padala dolů.

,,Neeee!" zakřičel jsem a rychle se posadil na postel. Teda spíš nadzvedl, kvůli mému handicapu. V tu chvíli do pokoje přiběhla Caroline a vyděšeně se na mě koukala.

,,Proboha, co se stalo? Je ti špatně?" přišla k mojí posteli a začala kontrolovat mě i přístroje.

,,Já jsem v pohodě, jen se mi zdál zlý sen." řekl jsem. Vlastně jsem si ani nebyl jistý jestli to byl zlý sen. Nechápal jsem ale moji reakci na to, když spadla. A vůbec, proč se mi zdálo zrovna o ní? Už mi z toho všeho začíná hrabat.

,,Nechceš donést nějaký pití?" zeptala se a já přemohl svojí chuť protočit na ní oči. Proč mě to najednou tak otravuje?

,,Ne v pohodě." řekl jsem a podíval se na mobil, kolik je hodin. 0:00. To jsem spal tak dlouho?

,,Je pozdě. Jakto, že tu pořád jsi?" zeptal jsem se jí, protože ona tu už je asi tak 16 hodin.

,,Hodně sester onemocnělo, takže mám služby navíc." řekla.

,,Aha." přikývl jsem chápavě a hned k tomu dodal: ,,A to jako nespíš?"

,,Spim. Teda občas si lehnu na lékařáku, ale jinak musim být pořád v pohotovosti."

,,Tak to ti nezávidím." řekl jsem jí, i když to bylo horšim tónem, než jakým jsem chtěl.

,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala se teď už otráveně. Buďto jí došlo, že už mě nezajímá a nebo to má z toho nedostatku spánku. Spíš bych řekl obojí.

,,Ne." řekl jsem kousavě a ona se obrátila a vydala se odchod.

KONEČNĚ SÁM.

Začal jsem zase přemýšlet o tom snu. Proč se mi to zdálo? Proč jsem tak moc chtěl, aby byla se mnou? A proč mě tak vzalo, když spadla z útesu? Rád bych věděl odpověď aspoň na jednu otázku. Z toho přemýšlení jsem se ponořil rovnou do snů, kde mě zase doprovázela ONA. Tentokrát ale končiliy lépe.

Z pohledu Ellie...

Ráno mě probudil zvuk mého budíku.  Velice neochotně jsem se vyhrabala z postele a šla do koupelny. Když jsem se sprchovala, tak jsem myslí zabloudila k Justinovi. No jsem normální? Myslím na Justina, když se sprchuju. Asi už vážně přicházím o rozum. Rychle jsem ze sebe smyla všechny mydliny, vylezla ven a udělala kompletní ranní hygienu, včetně vyfoukání vlasů a namalování.

Na sebe jsem si pak vzala jeanové kraťasy s vysokým sedem a do nich jsem si zastršila krajkové průsvitné tričko (obrázek po straně). Mobil jsem si zastrčila do zadní kapsy kraťasů a vydala se dolů. K snídani jsem si dala jen jogurt. Mám totiž žaludek jak na vodě, protože jsem nervózní z toho až Justin přijde domů. Měla bych se asi pustit do oběda. Doufám, že pak nebude tak nabroušenej.

Skočila jsem si nahoru pro Macbook a přišla s ním dolů do kuchyně. Na netu jsem si našla nejlepší recept na Boloňské špagety a dála se do přípravy. Chvilku mi trvalo než jsem se tu zorientovala, ale potom už bylo vše v pohodě.

Zrovna jsem dovařovala omáčku na špagety, když se celým domem rozezněl zvonek od dveří. Sakra, oni tu už jsou! Pomyslela jsem si. Rychle jsem se nějak upravila, i když vlastně ani nevím proč, a šla otevřít. Hned jak jsem viděla, kdo mi stojí na zápraží, vydechla jsem si. Byl to Kyle.

,,Ahoj." usmála jsem se na něj širokým úsměvem.

,,Ahoj." taky se na mě usmál. ,,Můžu jít dovnitř?" zeptal se zdvořila.

,,Jo, jasně." ustoupila jsem ode dveří a vpustila ho dovnitř. Společně jsme šli do kuchyně. 

,,Takže, jakto, že jsi sem zabloudil?" zeptám se ho, mezitím co kontroluju omáčku a následně jí promíchávám.

,,Neboj, nejse, tu jen tak, abych tu oxidoval. Přišel jsem, protože vím, že dneska Biebra pouštějí domů, takže budeš potřebovat pomoct." vysvětloval mi.

,,Jo ták." řekla jsem chápavě a dál se věnovala vaření. Nastalo metzi námi trapné ticho. Jedna minuta. Dvě minuty. Tu třetí to už nevydržim. Už jsou to skoro tři minuty a on furt nepromluvil. Sakra, ať něco řekne, to ticho je příšerný. Fájn, tak řeknu něco já.

,,A kde vlastně bydlíš?" zeptala jsem se ho a tím konečně prolomila to trapný ticho.

,,Kousek odsud." řekl a já se okamžitě na něj otočila s nadzvednutým obličejem.

,,Ty bydlíš v Calabasassu?" zeptala jsem se nevěřícně a trošku sarkasticky.

,,Jo." usměje se na mě a hned pokračuje: ,,Dřív než se mě zeptáš na to, jakou jsem vykradl banku, tak ti řeknu, že tam bydlím s rodiči." usměje se trošku stydlivě.

,,Ty bydlíš s rodiči?" zeptám se nevěřícně.

,,Jo. Je to furt lepší než bydlet v nějaký smrdutý garzonce v chudý čtvrti L.A." přiznává a já chápavě kývnu hlavou.

,,A proč teda pracuješ? Já být tebou, tak jsem pořád na nějaký párty a pak si doma válím šunky." řekla jsem a usmála se.

,,Pracuju protože jsem během tohohle roku zničil už třetí auto, takže si to musím odpracovat z poloviny. A na párty chodím, jen si ty šunky nemůžu válet." řekne a usměje se na mě tak, až se mi z toho podlamují kolena. Je neuvěřítelný jak je okouzlující, šarmantní, krásný ... zvoní zvonek u dveří... a k tomu všemu i bohatý ... zase zvoní zvonek ... a navíc jeho úsměv je dokonalý. Sakra on zvoní zvonek! Tak jo, už jsem vzhůru z mého přemýšlení a rychle běžím ke dveřím. Otevřu je a před nimi stojí začátek mojí noční můry. JUSTIN! Sakra! Nemohl si vybrat vhodnější chvíli? Za ním je ještě Scooter a v autě za volantem vidím Kennyho.

,,A-ahoj." zakoktám a oči mám větší asi o deset, teda spíš o dvacet čísel.

,,Ahoj. Ellie, jsi v pořádku?" ptá se mě Scooter s nadzvednutým obočím a úsměvem od ucha k uchu. 

,,Ja-a-sně." zase zakoktám. To jako budu furt koktat dneska nebo co? Uvolnila jsem jim cestu a Scooter přivezl Justina do středu chodby. Justin vypadá na tom vozíčku tak... tak zranitelně! Je to až alarmující a já mám co dělat, abych se nerozbrečela. Najednou do chodby vchází Kyle. Zase- SAKRA!

,,Kdo to je a co dělá v mojí chodbě?" řekne Justin nenávistným tónem.

Lidičky já si Vás ani nezasloužím :'( Vy mě tolik podporujete přitom já Vám sem přidám kapitolu jednou za týden :( Moc mě to mrzí :'( Ale teď zase začala škola a já se domů vracím nejdřív ve čtyři a pak se musím učit protože je leden a píšeme samý písemky :( slibuji, že až budu mít ntb tak budou častěji... jenže nevím kdy ho budu mít, protože táta nemá moc času mi ho vyzvednout... Takže se omlouvám :( 

xoxo Klára