Believe

Believe - 34. kapitola

Pro: Sofi240, BelieveInBieber, BarboraVoahlkov... a pro každou úžasnou čtenářku této story :')

PS: DĚKUJI ZA VÍCE JAK 53,000 READS U TÉTO STORY A VÍCE JAK 106,000 READS U BOYFRIEND :') VEHNALI JSTE MI SLZY DO OČÍ :') 

Z pohledu Ellie...

Probudila jsem se kvůli nepříjemnému pípacímu zvuku. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se po neznámé místnosti, v níž jsem se nacházela. Smrdělo to tu dezinfekcí a myslela jsem, že se mi z toho pípání rozkočí hlava. Prosím, neříkejte mi, že jsem v nemocnici. A vůbec, jak jsem se sem dostala? Nic si nepamatuji. Vzpomínám si, že jsem byla ráno nepříjemná na Justina a pak jsme jeli na interview, kde jsem zvracela. Nakonec Justin odpovídal na nějaké otázky a já stála pod pódiem, ale nic víc si nevybavuji. Najednou někdo zaklepal na dveře a poté ten dotyčný nakoukl dovnitř. K mé radosti to byl Justin. Hned jak viděl, že jsem vzhůru, zavřel za sebou dveře a přihnal se ke mě.

,,Ellie." vyslovil moje jméno se značnou úlevou a potom mě obejmul.

,,Justine, co se stalo?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Ty si nic z toho nepamatuješ?" zeptal se a odtáhl se ode mě. Přišoupl si k posteli stoličku z rohu, sedl si na ní a chytnul mě za ruku.

,,Ne." odpověděla jsem mu jednoduše.

,,Ellie, víš, nic z toho, co se stalo není tvoje chyba dobře?" řekl a já nechápala vůbec, o co jde.

,,Potratila jsi." zašeptal tak, abych to slyšela a potom sklopil svou hlavu dolů. Cože? Já jsem potratila?

,,Justine, vždyť já jsem nebyla těhotná. Nemohla jsem potratit." řekla jsem a tohle všechno mi přišlo jen jako špatný sen.

,,Ellie, teď mě prosím dobře poslouchej. To, že jsi potratila ti nezazlívám, ani bych nemohl, jen prosím příště až ti bude nevolno, tak hned běžíme pro test, dobře? Nechci, aby se tohle opakovalo. Nechci přijít o další dítě." řekl a v jeho očích se zaleskly slzy. Až teď mi to došlo. Já jsem opravdu potratila. 

,,Justine, ale já se bojím. Moje tělo zabilo tohle dítě, a co kdyby zabilo i to další?" zeptala jsem se a začala brečet. Justin ke mě hned přiskočil, pevně mě objal a začal utěšovat.

,,Nebyla to tvoje chyba, dobře? Miminko jen nebylo silné. To další, ale bude. A bude silný po nás dvou. Dobře?" 

,,Dobře." přitakala jsem mezi vzlyky.

,,Kdy mě pustí domů?" zeptala jsem se.

,,Ještě si tě tu nechají dva dny na pozorování a pak se vrátíš zpět k nám domů."

,,Zní to tak hezky." usmála jsem se.

,,A co? To, že tě pustí?" 

,,Ne. Krásně zní, když řekneš ,,k nám domů"." rozplývala jsem se.

,,Ty jsi moje trubka viď?" zasmál se a pevně mě objal.

O dva dny později...

,,Vítám tě zpátky v našem domě." řekl Justin a otevřel mi dveře od našeho domu. Sice jsem byla pryč jenom dva dny, ale strašně mi to tu chybělo. Nemohla jsem se ale stále zbavit představy, jak jsem přicházím s naším dítětem u mě v bříšku. Jak by mě Justin opečvával během těhotenství a jak by tu pak to malé běhalo a smálo se. Následkem této představy jsem zase začala brečet, načež Justin hned upustil tašku a objal mě.

,,Já vím lásko, já vím." říkal, hladil mě po vlasech a pevně mě držel u svého těla. Odvedl mě na gauč, kam mě posadil a na chvíli odešel. Zpátky se vrátil s mým oblíbeným bylinkovým čajem a já se na něj vděčně usmála. Hned po prvních doušcích jsem pocítila, jak se zklidňuji a moje mysl se lehce otupila.