Believe

Believe - 51. kapitola

Pro: Barus_Belieber (prostě nejlepší komentátorka a čtenářka <3), KajaaBelieber, Believe184

MOC JSEM VÁM VDĚČNÁ ZA STÁLOU PODPORU, I KDYŽ TO V POSLEDNÍ DOBĚ STOJÍ ZA NIC A NEMÁM UŽ TAKOVOU AKTIVITU ČTENÁŘŮ JAKO DŘÍVE. ZA TO SI ALE MŮŽU SAMA :/// 

Z pohledu Ellie...
Přijeli jsme před nemocnici. Justin mě vyhodil přímo u vchodu a pak jel někam zaparkovat auto, mezitím, co jsem na něj čekala uvnitř na recepci. Když se ke mě konečně připojil, šli jsme společně do čekárny před ordinací mého doktora. S námi tu čekala žena okolo třiceti let a dělala jako bychom byli stejně obyčejní jako ona,  což se nám zamlouvalo. Přišel doktor a pozval si mě do ordinace. Neváhala jsem, vstala a vzala s sebou za ruku i Justina. Tak trochu jsem ho dotáhla do té ordinace. Sedla jsem si na židli naproti stolu doktora a vyčkávala na to, kdy promluví. Nemusela jsem čekat dlouho.

,,Takže máme tu 18 týden, jestli se nepletu." ujišťoval se doktor nahlas a já mu to potvrdila. 

,,Položte se prosím na lehátko." pobídl mě a já tak udělala. Přistoupil ke mě, vyhrnul mi tričko pod prsa a stáhl níž kalhoty. Potom si vzal do ruky gel, který mi vymačkal na břicho a začal ho rozetírat sondou od ultrazvuku, který zapnul. Během chvíle jsme s Justinem spatřili šedou obrazovku a upřímně, ani jeden z nás nemohl rozeznat miminko. 

Najednou se doktor zastavil na jednom místě a prstem ukázal na obrazovku.

,,Toto je vaše dítě. Tady máte hlavičku, ručičku, kousek nožičky a... chcete vědět pohlaví?" otázal se nás během toho, co popisoval naše malé dítko. Musím se přiznat, že mi to vehnalo slzy do očí.

,,Ano." odpověděli jsme s Justinem jednohlasně.

,,Takže, vypadá to, že budete mít... nejspíš... holčičku." oznámil s úsměvem na tváři. Já to už nevydržela a rozbrečela jsem se. Justin se ke mě sklonil, dal pusu na čelo a hladil po vlasech a utěšujícím rytmu.

,,Doufám, že to jsou slzy štěstí." podotkl doktor a my se všichni zasmály.

,,A-ano." řekla jsem a přijala kapesníky, které mi podával na slzy a na gel na mém břiše.

,,Popravdě, vyhrála jsem sázku." řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu a podívala se na Justina.

,,Doktore, opravdu to nemůže být kluk. Já jí nechci celý měsíc masírovat nohy." začal Justin žadonit se psým pohledem. 

,,Opravdu to je holka. Ale nebojte, už jsme tu měli i horší sázky. Jednou manžel musel první měsíc přebalovat a vstávat v noci k dítěti." vyprávěl doktor a já se nad tou představou musela zasmát. Justin mě však probodl pohledem, který říkal Ať na to ani nemyslím!

Sebrala jsem se z lehátka a i s Justinem jsme šli zpět ke stolu.

,,Takže znovu přijdete za dva měsíce, ale pokud budou komplikace, přijďte hned." řekl a probodnul mě přisným pohledem.

,,Dobře." uposlechla jsem a společně jsme vyšli ven.

Doma...

,,Tak co to bude?" vychrlila na nás mamka hned, jak jsme prošli dveřmi.

,,Budu ji měsíc masírovat nohy. " řekl Justin rozmrzele.

,,Ježíšku na křížku,  ona to bude holčička. " vyhrkla mamka a sepjala ruce.

,,Budeš mít vnučku. " vykřikla jsem.  ,,A já dceru. " dodala jsem.

,,Panebože, já budu mít dceru. " řekla jsem fakt, který jsem si až teď začala plně uvědomovat. Nanovo se mi z očí spustily další vodopády slz. 

,,Och, zlatičko, neplakej. Měla by jsi být ráda." konejšila mě mamka, když si mě přitáhla do svého objetí.

,,Ale vždyť já brečím štěstím a dojetím." zasmála jsem se a ona společně se mnou.

***

Seděli jsme všichni v klidu na gauči v obýváku a koukali na Ledové království. Mamku i Justina jsem doslova donutila, aby se na to se mnou koukli, jelikož jsem na té pohádce skoro závislá. Ačkoli zprvu protestovali, teď se u toho smáli společně se mnou.

,,Neruš Swene! Jo, proč?" řekl Olaf a všichni jsme se začali jako na povel smát. Najednou mamce zazvonil mobil. Vstala tedy z gauče a šla na chodbu, aby nás nerušila, ale i po cestě jsem slyšela, jak se směje.

pozn. autora: Pusťte si na boku Skinny Love od Birdy, možná si jí budete muset pustit víckrát.

S Justinem jsme se dál koukali s úsměvem na tváři, dokud jsme neuslyšeli mamky histerický pláč, který nám úsměv z tváři smazal. Justin okamžitě vystřelil z gauče a já ho následovala tak rychle, jak mi to moje těhotenství dovolila. Mamku jsme objevili na zemi, jak pláče a její mobil je odhozený dva metry od ní. Všimla jsem si, že hovor stále probíhá. 

,,Justin, vyřiď prosím ten hovor." požádala jsem ho s roztřeseným hlasem a sedla jsem si k mamce.

,,Mami, co se stalo?" zeptala jsem se ustrašeně a potlačovala v sobě první slzy, protože jsem už částečně tušila, co jí v telefonu někdo řekl.

,,T-tvůj t-t-tá-ta." vykoktala ze sebe a mé nejhorší doměnky se potvrdily. Z mých očí se opět spustily vodopády slz, ale tentokrát už nebyly od štěstí jako dopoledne. S mamkou jsme se pevně obejmuli a nechaly průchod naším srdceryvným nářkům. Nemohla jsem uvěřit tomu, že táta zemřel. Když jsem byla dítě, měli jsme spolu úžasný vztah. Byla jsem jeho malá princeznička. Vždycky jsem se k němu mohla jít vybrečet nebo se schovat, když jsem se bála. Miloval mě stejně, jako já milovala jeho. Neumím si představit, co teď budu dělat. Od té doby, co jsem se s rodiči usmířila, jsem několikrát byla sama v nemocnici u táty, a když byl zrovna vzhůru, povídali jsme si o všem možném. Díky mě se mu tam vedlo i líp. Všechno jsme si tam vyříkali a opět byli dcera a otec jako před tím vším. Tolik věcí jsme společně naplánovaly do budoucna, až se dostane z nemocnice. Například bychom jeli do nějaké horské chaty na Silvestr. Nejspíš bychom pozvali i Justinovu rodinu. Děti by tam možná také byli, jelikož mám termín týden před Vánocemi. Jenomže teď je vše v háji. Už nikdy nestihneme nic z toho, co jsme si naplánovali. Můj táta je nadobro pryč a já nevím, jak se s tím mám vyrovnat.

Není tak dlouhá, jak byste nejspíš po dvou týdnech chtěli, ale bohužel nestíhám. Včera večer se mi vrátil notebook, ale teď musím každý den dělat školu, jelikož každý den píšeme a nebo zkouší :( moc mě to mrzí :( 

U té scény, kdy Ellie je v objetí s mamkou a obě brečí nad ztrátou svého otce, jsem se rozbrečela, když jsem to psala :D 

Pokusím se ddalší část psát po večerech, takže snad něco dám dohromady :)

xoxo Klára