Believe

Believe - 42. kapitola

Pro: Barus_Belieber, Klaruska3, adriankabieber1994

Z pohledu Ellie...

Jen jsem tam stála, na kraji silnice a sledovala, kouř který se vzdouval k oblakům. Už jsem ani nebrečela, spíš jsem byla v šoku. 

Asi po půl hodině jsem se vzpamatovala, nasedla jsem do auta a vydala se zpět. Jen doufám, že si Justin vzal auto a odjel. Nemohl tam zůstat. On nesmí.... ZEMŘÍT! 

Jela jsem zase po té dlouhé příjezdovce. Jak jsem byla blíž a blíž k domu, tím víc bylo okolo mě kouře a tím víc tu létalo prachu. Dostala jsem se až k požáru, a když jsem uviděla stát audi před domem, málem jsem se zhroutila. Opřela jsem se o dveře a začala vzlykat. Uslyšela jsem za sebou sirény, ale nevšímala jsem si toho. Sebrala jsem všechnu sílu v sobě a chtěla se rozběhnout do hořícího domu, když se okolo mě obmotaly něčí ruce. Justin! Otočila jsem se, abych mu pohlédla do tváře, bohužel mě ale pohltila vlna zklamání. Za mnou stál hasič, který se mě snažil dostat pryč od hořícího domu.

,,Ne, vy to nechápete! Já musím dovnitř!" ječela jsem na něj, ale nebylo mi to platné, jelikož měl větší sílu. Odtáhl mě k hasičskému autu a byl stále u mě, mezitím co jeho kolegové začali hasit dům.

Rukama jsem si objala své tělo a začala vzlykat. Nemůžu uvěřit, že je konec. Že už Justina nikdy neuvidím

Po asi hodině, kdy už byla většina uhašena, za mnou přišli policisté a záchranáři, kteří sem dorazili asi v polovině hašení.

,,Slečno jste v pořádku?" zeptal se mě jeden záchranář ve středních letech.

Jen jsem přikývla a dál sledovala zem.

,,Máte tu někoho, kdo by vás odvezl do města?" zeptal se mě opět a já zakroutila hlavou.

,,Je v šoku. Hele, kdo z vás by jí mohl svézt?" zakřičel ten záchranář a já se ani neobtěžovala zvednout hlavu.

,,Já můžu šéfe." přišel k nám mladý muž (pozn. aut.: hraje ho Jamie Dornan, ten hraje Christiana Greye v Padesáti odstínech šedi).

,,Dobře. Odvezeš jí tam, kam bude potřebovat a pak na ní ještě dohlídneš, kdyby se s ní něco stalo. Rozumíš?" řekl přísně ten starší a ten mladší mu přitakal.

,,Slečno, mám Vám pomoct vstát?" zeptal se mě mladší a podával mi svou, kterou jsem váhavě po pár vteřinách přijmula.

,,Jmenuji se Elliot. Nebojte se, odvezu Vás, kam budete potřebovat a dohlídnu na Vás." říkal mi, ale já mu stále neodpovídala.

,,Jak se jmenujete?" zeptal se, když jsme spolu kráčeli k autu a n mě přidržoval.

,,Ellie." zašeptala jsem a dál se soustředila pouze na chůzi. Byla jsem celá otupělá a ta bolest, o které jsem věděla, že je uvitř mého rozpadajícího se srdce, nebyla tak strašná. Elliot mi otevřel dveře od spolujezdce a pomohl mi nastoupit do auta. Pak se vytratil zpět za svými kolegy. Během jeho nepřítomnosti mi začal zvonit mobil. Po chvíli jsme se rozhodla ho zvednout, takže jsem si ho přiložila k uchu, nic neříkala a jen vyčkávala, kdo se ozve ve sluchátku.

,,Copak, copak, Ellie? Chybí ti snad Justin?" uslyšela jsem ten její odpudivý hlas a v tu chvíli jsem myslela, že se každou chvíli pozvracím.

 ,,Ty mrcho." zakřičela jsem na ní do telefonu.

,,Dávej si pozor na pusu holčičko." vyštěkla po mě.

,,Proč jsi chtěla Justina jen pro sebe, když jsi ho teď zabila?" řekla jsem se stupňujícím se hněvem.