Believe

Believe - 19. kapitola

Pro: Barus_Belieber, Adel969, PattysBelieber, Lee2710

Z pohledu Ellie...

Probudila jsem se uprostřed noci v něčí posteli. Po chvíli mi došlo, že to je Justinova postel a proč tu vlastně. Ten hajzl Mike tu byl. Ach můj bože, neumím si představit, co by se stalo, kdyby nepřišel Kyle.

Opatrně jsem se zvedla z postele a zamířila si to rovnou do kuchyně. Svítilo se jen v obýváku, kde se na gauči rozvalovali Justin s Kylem. Sledovali zrovna nějaký zápas v hokeji, takže jsem je nechtěla rušit a nenápadně se vrakdla do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a začala hledat něco dobrýho, když mi najednou na zadku přistály něčí ruce. S leknutím jsem se otočila a chtěla dát facku tomu neznáménu facku, ale má ruka se zastavila těsně před jeho dokonalou tváří. Jeho nádherné  hnědé oči se na mě nechápavě koukaly zezdola. Stáhla jsem tedy ruku, provinile se usmála a sklopila hlavu.

,,Eh, Ellie, promiň. Já jsem tě nechtěl vyděsit." omluvil se mi Justin kajícně a já se na něj podívala skrz řasy.

,,Já se omlouvám za tu facku, co jsem ti málem dala."

,,Ale nedala jsi mi jí. Takže se nemáš za co omlouvat." zasmál se a já musela taky.

,,Mimochodem, proč jsi nepřišla do obýváku?"

,,Měla jsem hlad a nechtěla jsem vás rušit a u sledování zápasu." řekla jsem a otočila se zpět k lednici, odkud jsem si vzala vanilkový puding.

,,Kyle spí a já bych neměl problém s tím, kdybys mě vyrušila." řekl a nahodil ten svůj ano-bejby-cokoli-chceš úsměv. Lehce jsem se začervenala, takže jsem se radši otočila a vybrala si ze šuplíku lžičku.

,,Ellie?" zeptal se mě Justin váhavě.

,,Ano?" vyzvala jsem ho a otočila se zpět k němu.

,,Nechtěla bys dneska přespat v mém pokoji?" zeptal se a nervózně si rukou přešel po zátylku.

,,Moc ráda." řekla jsem mu a vlepila mu pusu.

O týden později...

Uběhl další týden a Justin pravidelně cvičí a jí prášky. Očividně mu prospívají, protože se po nich cítí mnohem líp. Před chvílí odešla Paní Smithová a já s Justinem jsme se uvelebili na gauči a já jsem se k němu o nejvíc přitiskla. Pustili jsme si nějakou komedii, ale já jí po pěti minutách přestala vnímat. 

Najednou mě napadl šílený nápad. Otočila jsem hlavu k Justinovi, a když zjistil, že ho sleduji, upřel ty svoje hnědý kukadla na mě. Trošku jsem se naklonila a políbila ho na rty. Potom jsem to zopakovala a napotřetí už Justin začal spolupracovat. Naše polibky se z jemných změnily na dravé a já si na něj sedla obkročmo. I když vím, že ho to nevzruší, otírala jsem se o něj rozkrokem a stále ho líbala. On mi své polibky dravě vracel a v dlaních svíral pevně moje boky. Najednou se ale z ničeho nic úplně ode mě odtrhl. V očích se mu rýsovalo něco, co jsem nedokázala identifikovat. Zkrabatila jsem čelo a mé tělo pohltil strach a mou mysl myšlenky tipu Co jsem udělala špatně? To se mu to nelíbilo? Proč se odtrhl?

,,Lásko, udělala jsem něco špatně?" zeptala jsem se potichu, protože jsem se bála, že by se mi třeba mohl zlomit hlas, kdybych přidal trošku více na hlasitosti. 

,,Miláčku, neudělala jsi nic špatně. Udělala jsi přesně pravý opak." zářivě se na mě usmál a já se na něj pochybovačně koukla. Nejdřív vypadá ustrašeně a pak říká, že jsem udělala něco dobře? Sakra, kdo se v něm má vyznat? 

,,Tak co se stalo?" zeptala jsem se opatrně.

,,Lásko, nejsem žádný perverzák ani nic takového, ale mohla bys prosím zopakovat ten pohyb, co jsi udělala s pánví?" zeptal se mě a v očích mu tančily tajemné a přesto nadšené jiskřičky. Udělala jsem tedy co říkal. V momentě, kdy jsem se na jeho pýše mohla svou pánví, zesílil stisk na mých bocích, napl se a zavřel oči.

,,Justine, co se děje?" zeptala jsem se, i když jsem odpověď už znala dopředu.

,,Ellie. Já ho zase cítím." usmál se na mě asi tím nejzářivějším úsměvem, který jsem kdy u něj viděla. Hned, co jsem se vzpamatovala jsem ho silně objala.

,,Lásko, já říkala, že to dokážeš. Ach, jsem na tebe tak pyšná. Jsi silný."  rozplývala jsem se a Justin se mi zatim začal smát do ucha. Po chvilce jsem se od něj odtáhla, koukla se mu do očí a kousla si do rtu. 

,,Co máš za lubem?" zeptal se mě podezíravě. Já jsem se na něj jen šibalsky usmála a sklonila se zase k jeho rtům. Opět jsem začala přejíždět rozkrokem po jeho pýše, což způsobilo, že mi začal vzdychat do ůst a po chvíli jsem se k němu přidala i já. 

,,Lásko, jestli nepřestaneš, tak se budem svléknout a ty si na mě sedneš." řekl chraplavým hlasem.

,,Možná, že nechci přestat." řekla jsem mu a zase se na něj dravě vrhla...

Omlouvám se ale vůbec nestíhám jelikož mám ted špatný známky, takže si je musim zlepšit a navíc ještě píšu tu knihu :((( Slibuji že to napravím :)) MIluji VÁS <3 

xoxo Klára