Believe

Believe - 49. kapitola

Pro: Barus_Belieber, Klaruska3, KajaaBelieber

Opět připomínám, že novou část věnuji třem čtenářům, kteří měli u předchozí kapitoly nejlepší komentáře. :)** 

Z pohledu Justina...

Já tu mrchu zabiju, až jí uvidím! Tohle už je moc! Nejdřív se mě pokusí zabít a teď unese Ellie ještě k tomu, když je těhotná? Toto už opravdu přehnala! 

Vyřítil jsem se z místnosti zpět na chodbu, v kapse vylovil svůj telefon, v kontaktech našel Scootera a hned ho vytočil.

,,Justine, co potřebuješ?" ozval se mi v telefonu Scooter.

,,Unesla Ellie! Ta mrcha unesla Ellie!" řekl jsem skrz zaťaté zuby a měl, co dělat, abych nevybuchl, jelikož jsem k tomu neměl daleko.

,,Kdo jí unesl?" zeptal se nechápavě.

,,No, kdo asi?" vyhrkl jsem sarkasticky a pokračoval: ,,Olivie přece! Přísahám, že jestli se mi dostane pod ruku, nedožije se další vteřiny." 

,,Justine, uklidni se! Já to jdu zařídit. Za chvíli se ozvu." řekl a následně hovor ukončil, aniž bych stihl cokoliv říct.

Z pohledu Ellie...

Probudila jsem se a zjistila, že jsem pořád v té hnusné plesnivé místnosti. Trochu jsem doufala, že to všechno byl jen zlý sen a já se probudím v nemocničním pokoji s Justinem u mé postele. Bohužel se tak nestalo.

Porozhlédla jsem se po místnosti a uvědomila si, že tu už nejsou moji rodiče. Co jim udělala? Začínala jsem pomalu panikařit, jenže náhle se otevřely dveře a do nich vstoupila Olivie ještě s nějakým mužem po boku. Přistoupila ke mě a provokativně se na mě usmála.

,,Jakpak se máš?" zeptala se.

Ignorovala jsem její otázku a položila jí vlastní: ,,Kde jsou rodiče?" zavrčela jsem. V tu chvíli mi na levém líci přistála facka.

,,Když se tě na něco ptám, odpovíš mi a nebudeš mi pokládat nějaké svoje stupidní otázky. Rozumněla jsi mi?" řekla hrozivě, otočila se ke mě zády a odcházela pryč z místnosti. Zastavila se ve dveřích po boku toho muže, kterému přikázala: ,,Dej jí trochu do parády. Ať to stojí za to." a následně odešla. Muž se odpíchl od zdi, zavřel za sebou dveře a přibližoval se ke mě jako predátor ke své bezbranné kořisti. Všechny ve mě svíralo a měla jsem pocit, jako bych každou chvíli měla vrhnout. Když byl těsně u mě, naklonil se k mému uchu a zašeptal mi do něj: ,,Patřím ke Scooterovi a dostanu tě odsud."

,,Co - cože?" vykoktala jsem a zmateně se na něj podívala, když se ode mě odtáhl. 

,,Pracuji pro Scootera. Už mi volal a vysvětlil situaci a já mu popsal, kde jsme. Budou tu přibližně za půl hodiny." oznámil mi stejně jednoduše a klidně, jakoby mi zrovna sděloval, jaké je venku počasí.

,,Moc děkuji. Mám ale malý problém." oznámila jsem trochu nervózně.

,,Jaký?" zeptal se nechápavě a svraštil u toho obočí.

,,Jsem těhotná." 

,,A sakra!" vypadlo z něj jako reakce na informaci ode mě.

,,Potřebovala bych nějaké jídlo a vodu. Prosím." prosila jsem ho.

,,Jo, jistě. Hned to bude. Počkej tu chvíli." řekl a už byl na odchodu.

,,Jasně, kam jinam bych šla." řekla jsem sarkasticky, ale jemu neunikl smích z úst. Otevřel si dveře, vylezl ven a opět je zavřel a samozřejmě i zamknul.