Believe

Believe - 47. kapitola

PRO VŠECHNY ZA ÚŽASNÝCH 110,000 READS U BELIEVE! NEMŮŽU TOMU UVĚŘIT :')

Z pohledu Ellie...

,,Jo a ještě něco jsem ti chtěla říct." vyhrkla jsem ze sebe.

,,A co?" vyzvídal.

,,Mil-" nestihla jsem doříct ta dvě kouzelná slůvka, jelikož .... jelikož se před námi objevilo rychle jedoucí auto. Ani jsem nestihla cokoli udělat, když do nás to auto čelně narazilo a mě i Elliota pohltila tma. 

Z pohledu Justina...

,,Mil-" načala Ellie větu, ale už jí nedokončila. Místo jejího hlasu se mi v telefonu rozeznělo pípání naznak ukončení hovoru. 

,,Proč se to vyplo?" zeptal jsem se sám sebe a vytočil její číslo. Tedy Elliotovo číslo. Okamžitě mě to odkázalo do hlasové schránky. Zkusil jsem to ještě několikrát, jenže bezvýsledně. 

,,Scootere, něco se stalo!" zakřičel jsem, aby mě slyšel. Během několika vteřin už ke mě běžel a vyptával se, co se stalo.

,,Něco se stalo Ellie a Elliotovi. Volal jsem s ní a pak to najednou vypadlo a teď se jí nemůžu dovolat vůbec." začal jsem panikařit. Mé srdce tížil kámen, jelikož jsem se bál, že se mohl stát nejhorší možný scénař.

,,Počkej chvíli. Jdu něco zkontrolovat." odebral se Scooter do pracovny. Já ho samozřejmě hned následoval.  Vzal si do ruky telefon, který ležel na stole, a vytočil nějaké číslo.

,,Stevene, zaměř mi prosím tě jejich auto!" rozkázal dotyčnému přísně. 

,,To není možný. Musíš je najít! Ta GPS se vypne jen, když jí někdo nějak poškodí, nebo když se vy - a sakra! Hned mi zjisti, kde byli naposledy a sežeň mi, co se na tom místě děje! HNED!" zařval do telefonu. Můj svět se však točil jen kolem jednoho bodu. Okolo Ellie. Prosím bože, ať je v pořádku! Miluji jí a zrovna teď, když přišla na to, že žiju, se něco stane? To je opravdu jenom zlý sen, že? Stejně jako zbylý měsíc. 

,,Justine?" oslovil mě nervózně Scooter.

,,Co víš?" vychrlil jsem hned na něj.

,,Jedeme do New Yorku. Ellie a Elliot měli autonehodu." oznámil mi a moje skoro nejhorší předtuchy byly bohužel vyslyšeny.

,,Žije?" ujišťoval jsem se hned.

,,Jen tak tak." odpověděl mi polohlasně a mě se v tu chvíli zamotala hlava. Prosím Ellie, musíš to přežít! Jestli to nepřežiješ ty, tak ani já. Tentokrát už ne.

V New Yorku

Do New Yorku jsme se dostali soukromým triskáčem. Hned po přistání jsme vyrazili do University Hospital. Když jsme tam vtrhli, nijak zvlášť jsem se nezajímal o to, kdo mě pozná nebo ne. Jen ať Olivie ví, že jsem naživu. Teď je mi všechno ukradený, kromě Ellie!

,,Dobrý den, potřebujeme prosím vědět, kde je Ellie Stewartová a Elliot Harding." poprosil Scooter paní, co seděla na recepci. Ta, jakmile vzhlédla od svého počítače a zaměřila na nás svůj pohled, ztuhla. 

,,T-ty jsi J-justin." začala koktat. V kterékoli jiné situaci by mi to přišlo hezký, ale momentálně jsem se k smrti bál o život své přítelkyně.

,,Potřebujeme vědět, kde je Ellie Stewartová." řekl jsem jí a nezajímal se o to, v jakém je právě šoku.

,,Hned... hned to bude." řekla a pomalu se vzchopila. Něco začala psát do počítače a po chvilce k nám opět vzhlédla.