Believe

Believe- 14. kapitola

Pro: Adel969, Sofi240, beliebers12, KaHamkov

Z pohledu Justina...

,,Možná bychom to mohli zkusit." zašeptala mi  těsně u obličeje a v průběhu další vteřiny už se mé rty pohybovaly v souladu s těmi jejími, které chutnaly dokonale a hlavně naše rty pasovaly  k sobě dokonale. Před mými oči vybuchl ohňostroj a po celém těle mi přeběhla vlna elektřiny. Bylo to nepopsatelné. Ještě jsem se takhle v životě nelíbal a i když mám handicap, nikdy jsem se necítil živější. Věděl jsem to, že to právě ona mi dá smysl mého života, navzdory tomu, že jsem to od prvního setkání popíral. Nevím, co bych dělal bez ní. Znám jí měsíc, ale ona mi přinesla světlo do mého světa plného novinářů a skandálů. Věřím, že právě ona bude ta, která bude jako první křičet moje jméno, až se Jerry vzchopí. (pozn.aut: Já to prostě musela napsat :DD )

Naneštěstí jsme se až příliš brzo odtáhli, jelikož jsme začínali být zadýchaní.

,,To bylo..." načala Ellie větu, ale já jí dokončil: ,,Fantastický, stejně jako ty!" řekl jsem jí a ona se hned na to začala červenat. Aw, je tak rozkošná. Mám chuť jí dát k nohám celý svět, jen aby byla šťastná.

Trošku jsem si poposedl víš, abych se zádama opíral normálně o opěrku a né, abych napůl ležel. Hned jak jsem to totiž udělal, tak jsem si stáhl Ellie na klín a obejmul ji svýma rukama.

,,Ellie?" zeptal jsem se.

,,Ano?" řekla naznak toho, že mám pokračovat.

,,Já vím, že jsem asi ten největší čůrák na světě, nevážil jsem si tě a ponižoval tě. Slib mi ale prosím, že ať už budu sebevětší čůrák, budeš tu pro mě, abys mě mohla uklidnit. S tebou jsem totiž klidný a všechny ty věci, co se mi dějí, na mě až tak moc nedopadají. Díky tobě, jsem v pohodě. Takže jestli mi utečeš, tak si asi hodim mašli." zavtipkoval jsem na konci, ale ona mě hned bouchla do ramene.

,,Au! Za co?" zeptal jsem se dotčeným hlasem jako dítě.

,,Za to, že jsi tak obrovský idiot a můžeš si myslet, že bych tě opustila.  To je zaprvé. A zadruhé - o tom, co jsi řekl na konci se ani nevtipkuje. Když jsi to řekl, přejel mi mráz po zádech. Fuj." oklepala se.

,,Promiň." omluvil jsem se jí a udělal na ní pohled štěněte, kterýmu prý žádná žena nemůže odolat. A byla to pravda. Usmála se totiž na mě, pohladila mě po vlasech, naklonila se ke mě a znovu mě políbila. Jsem asi ten nejšťastnější člověk na světě. Jen doufám, že se to ničim nedosere.

Z pohledu Ellie...

Bylo to úžasné. Nikdy jsem si plně neuvědomovala to, jak moc mě přitahuje. Miluju ten jeho obličej, jeho oči, jeho vlasy, jeho úsměv a jeho hebké sametové rty, které chutnají tak dobře, že mám chuť se mu do nich zakousnout. Ale jelikož jsem hodná, tak to neudělám. Zatím. Nad tou svojí myšlenkou jsem se musela usmát mezitím, co jsme se líbali. Justin si toho samozřejmě všimnul, takže se ode mě odtáhnul a podíval se na mě se zvednutým obočím. Jeho výraz říkal to-se-směješ-mě-nebo-jsi-jako-každá-ženská-přemýšlela. 

,,Jen jsem se zamyslela." odpověděla jsem mu na nevyřčenou otázku, která se ale zrcadlila právě v tom jeho výrazu. Justin se na mě usmál a ještě mi dal jednu pusu.

,,Zlatko, půjdeme se prosím provětrat? Potřebuju na vzduch." prosil mě Justin a zase použil ten jeho psí pohled, kterýmu se nedá odolat. To není fér, že má tak silnou zbraň!

,,Dobře." podlehla jsem. ,,Ale musím se ještě hodit k světu." řekla jsem mu se vztyčeným  ukazováčkem.

,,Já taky. Pomůžeš mi prosím na vozík?" zeptal se a mě se v krku udělal knedlík. No tak Ellie, klid! Uklidni se! Musíš být silná a nesmíš mu dát na sobě znát, že tě to tak vzalo, jinak by to vzalo i jeho. Napomínala jsem se v duchu.