Believe

Believe - 39. kapitola

Pro: Dommmy, Klaruska3, readsomething15 ,bieberzdrew (tvůj komentář mě opravdu pobavil :D)

Z pohledu Justina...

,,Já teda jedu do toho města." řekl jsem a vzal si ze stolu v obýváku klíčky od BMW.

,,Počkej! Já myslela, že mě vezmeš s sebou." řekla nevěřicně Ellie, která seděla na gauči.

,,A riskovat, že se ti tam něco stane? Ne, díky." řekl jsem ostře.

,,Takže podle tebe je lepší mě tu nechat úplně samotnou, bez obrany, než abys mmě vzal s sebou?" řekla a založila si ruce na prsou.

,,Jseš tu v bezpečí, jasný? Prostě pojedu sám a tečka. A ty v žádném případě nevystrčíš paty z baráku. Je ti to jasný?" řekl jsem přísně. Nechtěl jsem být na ní zlý, ale bohužel na ní nic jiného neplatí.

,,Co když, se budu potřebovat projít?" řekla.

,,Nebudeš potřebovat." řekl jsem rázně.

,,Hele, Ellie, nemám čas se tu s tebou hádat. Musím v tomhle houpém převleku přijít na poštu a vyzvednout nám ty debilní mobily a pak ještě nakoupit a vůbec nikdo mě nesmí poznat." začal jsem ztrácet nervy a snažil se zhluboka dýchat.

,,Fájn, tak si jdi." vyprskla na mě a začala se koukat do zdi. Bral jsem to jako signál k tomu, že je opravdu čas odejít. Ještě jsem nenápadně vzal i klíčky od audi a vyšel ven. Přeci jen, jistota je jistota. Bůh ví, co se jí honí hlavou. Trochu jsem si poupravil paruku a šel jsem k autu. V odraze jsem se ještě podíval na moje oblečení, které nebylo tak strašné, ale nebyl to vůbec můj styl. Měl jsem na sobě černé džíny, v nich zastrčenou modrou košily a k tomu jsem přes sebe měl šedé sako, které skvěle zakrývalo mé potetované ruce. Nasedl jsem do auta a vyjel do města.

Tam jsem rychle skočil na poštu a převzal si balíček pro nás. Nastoupil jsem zpět do auta a rychle to rozbalil. V krabici se nacházely dva nové bílé iPhony 5S a já si samozřejmě hned jeden vzal a zapnul si ho. Byl na něm ještě papírek, jaký je k němu PIN, takže ten jsem si schoval do peněženky. Rychle jsem se připojil na internet a hledal novinky o mě. Všude se psalo, že jsme odjeli na dovolenou, aby se Ellie zotavila z potratu. Někde se dokonce říká, že nepotratila a já jí koupil ostrov, na kterým jsme teď spolu, dokud ona neporodí. Kam proboha na tyto výmysly chodí? Nechápu je. Zamknul se mobil a vydal se ještě do supermarketu. 

Když jsem procházel v oddělení s elektronikou, objevila se na televizi reportáž o mě a o Ellie. Byli tam i dokonce fotky, kde jsme šli v parukách na letiště v L.A.. Sakra, takže jsme v hajzlu! Rychle jsem hodil všechno potřebné jídlo do košíku, zaplatil ho u pokladny a pak jel domů.

Cesta byla prázná, takže jsem jel 130km/h a neměl s tím žádný problém. Potom jsem zahlédl odbočku k našemu domečku, takže jsem dal blinkr, i když široko daleko žádné auto nebylo. Jel jsem po naší cestě ze štěrku asi půl hodiny, dokud jsem konečně nezastavil u domečku. Všechno vypadalo v pořádku, takže jsem vzal z kufru nákup a vydal se ke dveřím. Včera jsem říkal Ellie, aby se vždy zamykala, takže uvidím jestli mě poslechla. Zatlačil jsem na kliku, která mi hned otevřela dveře. Já tu holku asi zaškrtím! Přišel jsem i s nákupem k ostrůvku v kuchyni a položil ho na něj.

,,Ellie." zakřičel jsem přes celý domek, ale nic se mi neozvalo jako odpověď. Šel jsem tedy do koupelny, kde nebyla, takže jsem hned potom zkusil naší ložnici a dokonce i dětský pokojíček. Ale nikde nebyla!

Sakra Ellie, kde jsi? 

Vydal jsem se ven, že jí půjdu hledat, když v tom....

Nezabíjejte mě prosím :** Tahle kapitola byla napsaná opravdu narychlo :D za chvíli odjíždím na chatu a budu tam až do středy, takže nevím, jestli přidám, nějakou kapitolu. Každopádně se o to aspoň pokusím. :* Moc děkuji za komentáře k minulé části <3 Ano, opravdu VŠECHNY komentáře čtu! :D kolikrát víc než jednou! :D 

xoxo Klára