Believe

Believe - 52. kapitola

Hned na začátku děkuji všem za 152 000 READS!! Panebože, to číslo je NEUVĚŘITELNÉ! 

Pro: Veronikajagr :)***

Z pohledu Ellie...

Probudila jsem se do dalšího dne mého života. Koukla jsem se na druhou stranu postele, kde jsem očekávala spícího Justina, bohužel tam ale nebyl. Chvíli jsem se jen rozhlížela po pokoji, dokud se mi neudělalo nevolno a já musela běžet urychleně na záchod. Díkybohu, jsem to stihla přesně do záchodové mísy a ani kapka nebyla okolo. Už se těším, až porodím a tyto otravné nevolnosti konečně přestanou. Nijak se mi to nezamlouvá. 

Vstala jsem opět na nohy a došla k umyvadlu, kde jsem si opláchla obličej a rovnou i vyčistila zuby. Vlasy jsem si prozatím dala do drdolu a jen v pyžamu a teplých bačkorách jsem se vydala do kuchyně. 

Už když jsem scházela schody, ucítila jsem vůni smažené slaniny, načež se mi v puse probudily asi všechny chuťové buňky. 

,,Dobré ráno." pozdravila jsem Justina s mamkou, když jsem přišla do kuchyně.

,,Dobré. Ellie, musíš rychle sníst snídani a pak se připravit." řekl Justin.

,,Připravit na co?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Dnes je přece tátův pohřeb." řekla mamka smutně.

,,Ne, není. Táta totiž není mrtvý." řekla jsem rozhodně.

Z pohledu Justina...

Od té doby, co se Ellie na chvíli psychicky zhroutila ze smrti jejího otce, nechce si přiznat, že umřel. S její mámou jsme o tom radši před ní nemluvili, ale teď jsme museli. Musím jít na pohřeb svého otce, i když si to nechce přiznat. Pak bude litovat, že se s ním nerozloučila.

,,Ellie, ty víš v hloubi mysli, že táta umřel. Musíš se s ním jít rozloučit." řekla chlácholivě Evelynn - její máma.

,,Ale on není mrtvý." zakřičela hystericky a utekla do předsíně. Rozběhli jsme se za ní, ale už jsme viděli jen dokořán otevřené dveře. Vyběhl jsem ven s účelem jí zastavit, ale nemohl jsem jí najít. Nikde na ulici jsem jí neviděl. S Evelynn jsme se dohodli, že každý ji půjde hledat na jinou stranu. Já jsem šel na levou stranu. Procházel jsem ulici v poklusu, ale oči jsem měl na stopkách. Prohledával jsem každý keř, který jsem minul, ale nebyla nikde k nalezení. Po půl hodině vyčerpávajícího hledání jsem vytáhnul mobil a vytočil Evelynn.

,,Justine?" ozvalo se v telefonu.

,,Máš jí?"otázal jsem se opatrně, jelikož jsem se bál odpovědi.

,,Ne. Jakoby se propadla do země. To jsme tedy potřebovali." řekla mírně vytočená. Chápu jí. Nemá zrovna nejlepší období kvůli smrti svého manžela, ale když se k tomu přidá ještě těhotná dcera, která to teď nejspíš nemá v hlavě v pořádku, mám dojem, že bych se i já z toho složil.

,,Vrátíme se domů?" zeptal jsem se.

,,Jo, půjdeme. Pohřeb začíná za hodinu." připomněla.

,,A to tam chceš jít, když nemáme Ellie?" 

,,Nemáme na výběr, Justine. Tedy aspoň já ne. Musím se s ním rozloučit, potřebuji to. Taky se mi nelíbí, že tam Ellie s námi nebude." vysvětlila mi.

,,Evelynn, nebude vadit, když zůstanu doma a zařídím, aby se Ellie začala hledat?" vyslovil jsem opatrně, jelikož jsem se bál, že nebude souhlasit.

,,Justine, přesně o to jsem tě chtěla poprosit, jenže jsem si myslela, že bys nesouhlasil a šel na pohřeb." oddechla si Evelynn.

,,Evelynn, neuraž se prosím, ale Ellie je mi přednější než Jackův pohřeb (pozn.aut.:její otec)." poznamenal jsem celý nervózní.

,,Justine, za to se na tebe nemohu zlobit. I Jack by si to tak přál, kdyby tu byl a nakopal by ti zadek, pokud bys šell na pohřeb a nehledal Ellie." vyjasnila mi to.

,,Tak dobře. Uvidíme se doma." rozloučil jsem se a típl to.

***

Evelynn už odešla dávno na pohřeb a já zůstal doma. Ellie se ještě nevrátila, takže jsem začal obvolávat všechny, ať jí hledají. Seznámil jsem je i s jejím psychickým stavem, takže ví, že jí musíme najít co nejdřív.

Bylo něco okolo třetí hodiny odpoledne, když mi zazvonil mobil. Kouknul jsem se na ID volajícího a byl to Scooter.

,,Našli jste jí?" vyhrkl jsem, hned jak jsem to zvedl.

,,Justine, měl bys přijet do nemocnice." řekl Scooter tím tónem mám-všechny-možné-zprávy-jen-ne-ty-dobré.

,,Scootere, co se stalo?" řekl jsem skrze zaťaté zuby, jelikož mě dopalovalo, že mi nechce říct, co je s mou těhotnou přítelkyní.

,,Nemůžu ti to říct po telefonu." řekl a pak to položil. To si snad ze mě dělá srandu ne? Na nic jsem však nečekal, vyletěl z domu, nastoupil do auta a odjel do nemocnice. 

Na parkovišti jsem rychle zaparkoval auto a pak utíkal na recepci.

,,Ellie Stewartová." vyhrkl jsem na ženu, která seděl u počítače za pultem.

,,Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?" zeptala se mě falešně a dělala, že vůbec neslyšela to, co jsem řekl předtím.

,,Hledám Ellie Stewartovou." oznámil jsem a snažil se zůstat v klidu.

,,Moment prosím." řekla a začala něco vyťukávat do počítače.

,,Je mi líto, ale žádná Ellie Stewartová tu není." oznámila. 

,,To není možné... sakra, vždyť tu není pouze tato nemocnice." uvědomil jsem si. Z kapsy u kalhot jsem vylovil telefon a zavolal Scooterovi.

,,Jaká nemocnice?" zavrčel jsem, protože hněv mi pomalu ale jistě začal přetékat přes hlavu. Jestli vybuchnu, tak to nebude hezké.

,,V nemocnici St. Andrews." odpověděl mi v klidu.

,,Fajn." típl jsem to.

Znovu jsem nasedl do auta a tentokrát už vyjel do správné nemocnice. Zopakoval jsem to samé jako v nemocnici před tím a zjistil, že je Ellie na psychiatrickém oddělení. Utíkal jsem tam jako o závod, dokud jsem nespatřil Scootera, pár policajtů a k mému překvapení i Evelynn, které nejspíš musel volat Scooter, když je tady.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se vyděšeně. Pohlédl jsem na Evelynn, která měla tváře smáčené od slz a pak na Scootera, který se tvářil, jakoby někdo umřel. Nikdo se pořád neměl k odpovědi, takže jsem zakřičel: ,,Co se do prdele stalo?!" Kvůli výšce mého hlasu s sebou Evelynn cukla, což jsem nechtěl, a policajti se otočili mým směrem s káravým pohledem. 

,,Ellie se chtěla zabít..." řekl Scooter. Mě se stáhlo hrdlo a nemohl jsem se nadechnout. 

Tramtadadá další kapitola :) Omlouvám se, že je zase po několika dnes, bohužel ale mám psychické-zdravotní problémy, takže jsem neměla dva dny v kuse chuť nic nedělat.. Mrzí mě to, ale když se skombinuje škola s těmi problémy, je to na odpadnutí :/// 

xoxo Klára