Believe

Believe - 37. kapitola

Pro: Barus_Belieber, Dommmy, bieberzdrew

Z pohledu Ellie...

„Myslím, že už si můžem sundat ty paruky ne?" zkonstatovala jsem.

,,No jo, já zapomněl, že to na sobě mám." zasmál se Justin a sundal si svou paruku a falešné vousy a já si sundala svojí zrzavou paruku. Ani nechci vědět, jako mám teď vlasy. Myslím, že bych asi na místě dostala srdeční zástavu.

,,Takže, co si dáme k jídlu?" zeptal se Justin a přitom koukal do lednice, div že v ní pomalu neseděl.

,,Justine?" zeptala jsem se vysokým hláskem a jakmile se na mě otočil, udělala jsem psí oči.

,,Umíš udělat čínu?" zeptala jsem se a přitom jsem se snažila roztomile mrkat.

,,Dobře, udělám ti čínu." řekl bez sebemenších protestů. Páni, tak to šlo snadno, což se tedy většinou nestává. 

,,Justine, je ti dobře?" zeptala jsem se ho a začala mu sahat na čelo, jestli třeba nemá teplotu.

,,Je mi dobře Ellie, neboj." usmál se, ačkoli to nebyl upřímný úsměv. 

,,Dobře. Já si jdu zatím upravit vlasy a pak ti sem přijdu pomoct, ju?" 

,,Jo, klidně." odpověděl polohlasem. Já jsem se tedy otočila a šla do koupelny. Když jsem uviděla svůj odraz v zrcadle, skutečně jsem málem dostala infarkt. Koupelna už byla vybavená stejně jako zbytek domu, takže jsem si vzala hřebe a postupně si začala rozčesávat vlasy, co jsem si právě rozpustila.

,,Musíš uznat, že to voní opravdu božsky." řekla jsem Justinovi, když jsme si dodělali čínu a servírovali si jí na talíře.

,,Jo to jo." řekl beze špetky zájmu.

,,Tak a dost. Co se děje? Sotva na mě prromluvíš." vyjela jsem a propalovala ho pohledem.

,,Promiň, jen zrovna nemám dvakrát nejlepší náladu. Jak sis mohla všimnout, tak po nás jdou nějací šílenci a my vůbec nevíme, kdo za tím. Nejdřív se málem rozejdeme kvůli Olivii, pak ty potratíš a teď tohle. Sakra, kdo to má vydržet?" řval na celý dům, až jsem se ho začala. Jenže z toho, co říkal, mě něco napadlo.

,,Justine, co když je za tím vším Olivie?" vyhrkla jsem. Justin se na mě pochybovačně kouknul, ale pak o tom začal přemýšlet, dokud se v jeho tváři nezačalo zračit porozumnění. Okamžitě si z kapsy u kalhot vytáhl mobil a vytočil něčí číslo.

Z pohledu Justina...

Po tom, co mi Ellie řekla, že by za tím mohla být Olivie, jsem hned vytočil Scootrovo číslo.

,,Justine, co se děje?" vyhrkl hned Scooter.

,,Hele, Ellie napadlo, kdo by za tím mohl stát." řekl jsem.

,,No tak mi to řekni." naléhal Scooter.

,,Myslí si, že by to mohla být Olivie. Ta, co u nás chvíli žila." vysvětlil jsem.

,,No, zkusím to prověřit. A Justinem, prosím, ty ani Ellie nepoužívejte svoje mobily. Hned, jak se mnou dovoláš, tak ho vypneš a nebuedš o zapínat. Je možný, že by na vás mohli být napíchlý. Zítra teda pojedeš do města a na poště si vyzvedneš balíček, kde budete mít oba dva nový telefony. Bude to na jméno Jim Crowley, takže se uprav podle toho jak t máš ja Jimmově občance. Jo a nepřidávej nikam příspěvky, radši pro jistotu." nařídil mi Scooter.

,,Dobře. Z novýho telefonu ti teda budeme moci zavolat?" ověřoval jsem si ještě.

,,Jen z toho." řekl přísně.

,,Dobře. Takže zatím." rozloučil jsem se s ním a hned to típl. Okamžitě jsem si vypnul mobil a strčil ho zpět do kapsy.

,,Ellie, kde máš mobil?" zeptal jsem se.

,,Proč?" zeptala se otráveně. Radši jsem to přehlídl a hned pokračoval: ,,Musíš si ho vypnout. Nesmíme je používat. Zítra pojedu do města na poštu a budeme mít nový. Neboj." ujišťoval jsem jí.

,,Fajn." odfrkla si a šla do ložnice. Vydal jsem se hned za ní.

,,To na mě budeš protivná?" zeptal jsem se, když se skláněla nad svojí kabelkou.

,,Ty jsi byl na mě taky protivnej." vrátila mi.

,,Ale mám k tomu důvod." zvýšil jsem hlas.

,,Fajn, tak já teď taky." zařvala na mě a propalovala mě svým pohledem.

Sice je kratší, ale snažím se teď přidávat kapitoly častěji, takže proto. Doufám, že se Vám líbí moje story :) Moc Vám děkuji za neuvěřitelných 62,000 reads :') jste úžasní čtenáři. A hlavně vždycky to jsou ty Vaše úžasný komentáře, které mě nakopnou dopředu. <3 

xoxo Klára