Believe

Believe - 40. kapitola

Pro: Klaruska3, bieberzdrew, HannahSarah1 

Z pohledu Justina...

Vydal jsem se ven, že jí půjdu hledat, když v tom jsem jí uviděl jak sedí na břehu jezera. Rychle jsem se k ní rozběhl, ale když jsem byl u ní blíž, uslyšel jsem její vzlyky. Na chvíli jsem se zarazil a pak se pomalu vydal k ní.

,,Ellie?" oslovil jsem jí, když jsem byl asi dva metry od ní. Ona se s leknutím otočila a vyjeveně koukala. Když zjistila, že jsem za ní já, zase otočila zpátky a sledovala klidnou modrou hladinu.

,,Ellie, co se stalo?" zeptal jsem se a přisedl si k ní.

,,Ni-ic." zakoktala a zase vzlykla.

,,Přece nečekáš, že ti to uvěřím." řekl jsem a zvedl obočí.

,,Možná bys měl." řekla chladně a v tu chvíli byl pláč pryč.

,,Co tím myslíš?" zeptal jsem se nechápavě.

,,To, co říkám. Možná bys mi měl uvěřit, že mi nic není a nestarat se o mě." vydala ze sebe, otočila se na mě a probodla mě chladným pohledem, až mi z toho přešel mráz po páteři. Tohle asi není ta moje Ellie. Je to jako, kdyby jí někdo vyměnil.

,,Co se to s tebou stalo?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Se mnou se nic nestalo." zaprotestovala.

,,Vážně? Tak proč se chováš ke mě jako k cizýmu?" zeptal jsem se.

,,Nechci to řešit." vyprskla. Zvedla se a odešla zpět do domečku. To už si ze mě vážně dělá srandu ne?"

Z pohledu Ellie... (flashback - když Justin odjel do města)

Justin už je asi půl hodiny pryč, ale mě to nijak nevadí. Aspoň se zase nepohádáme. 

Byla jsem zrovna v ložnici a stlala postele, když jsem uslyšela, jak se otevřely dveře. Sakra, já je zapomněla zamknout! Vykoukla jsem z ložnice v naději, že tam je Justin a žádný nezvaný host, bohužel jsem, ale nikoho neviděla. Něco mi tu nesedělo. Pomalu jsem se vydala ke dveřím a když jsem procházela okolo kuchyně, někdo mě zezadu chytil okolo krku a pocítila jsem na svém spánku něc chladného a kulatého.

,,Ani se nehneš, jinak ti ustřelím tu tvojí hezkou hlavičku." promluvil na mě hluboký mužský hlas. Hned mi došlo, co se děje a z mých očí se dostalo pár slz.

,,Můžete dovnitř." řekl ten dotyčný do vysílačky a v ten moment se rozrazili dveře, kde stáli dva chlapi jako hory  a uprostřed nich jedna žena. Tu už jsem bohužel znala. Olivie.

,,Ale copak naše malá Ellie? Snad se nebojíš? To bysme totiž opravdu nechtěli." řekla ironicky a u toho se falešně zasmála.

,,Ty." zaskuhrala jsem. Nemohla jsem pořádně mluvit, jelikož mě pořád držel ten chlap pod krkem.

,,Ano, já." řekla a její úsměv zmizel a místo toho se objevil vážný výraz. ,,Já ti říkala, ty malá čubko, že se ještě vrátim. Neměla sis se mnou zahrávat Stewartová." řekla jedovatě a přitom se přiblížila ke mě.

,,A ten tvůj milovanej Justin, je natolik debilní, že tě tu nechal samotnou, jelikož si myslel, že vás nemůže vypátrat. Omyl. Ten jeho manažer udělal ohromnou chybu, když vám řekl až včera, že si máte vypnout mobily. Domnívám se, že téhle chyby bude asi hodně dlouho litovat." 

,,Co po mě sakra chceš?" řekla jsem a hned jsem ucítila na svém levém líci štiplavou bolest. Ta mrcha mi dala facku! 

,,Nemyslím si, že jsi v postavení, kdy by sis mohla vyskakovat." zasmála se těsně u mého obličeje. ,,A chci to, co jsem chtěla vždy. Chci Justina." upřela na mě přísný pohled.

,,To se ti nepovede. Justin ví, jaká jsi." zaskuhrala jsem.

,,Bohužel nebude mít na vybranou. Pokud se mnou nebude, zabiju každýho, koho miluje a začnu s tebou." usmála se a hned pokračovala: ,,Pokud bys ovšem nechtěla spolupracovat a tím ušetřit celou jeho rodinu a přátele od smrti. Samozřejmě i ty bys tomu unikla." nabídla mi.

,,Co musím udělat." řekla jsem, i když mi bylo jasné, co řekne.

,,Musíš se s ním hádat. Musíš zařídit, aby tě už nemiloval. A pak ho jednoduše opusť. Pokus se ale dozví o tomhle, zemře celá jeho i tvoje rodina. Och, ty byla katastrofa, kdyby ti zemřeli rodiče a ty by ses ani s nimi nestihla udobřit, kvůli smrti tvého bratra, za kterou stejně můžeš ty." vysmívala se mi.

,,Jeremyho sem vůbec nepleť." snažila jsem se zakřičet a z očí mi spadlo pár slz.

,,A proč ne? Bolí tě snad, když mluvím o tom, jak jsi zabila svého bratra?" řekla provokativně.

,,Drž hubu." řekla jsem a zase ucítila na levém líci tu štiplavou bolest.

,,Na mě si dovolovat nebudeš, holčičko." vyprskla na mě. 

,,Máš týden na to, abys ho opustila. Jestli to neuděláš, tak to skončí špatně s tebou, s tvým miláčkem a i s vašemi rodinami a přátely. Ou, nechtěla bych." zahrála smutný výraz a já si v tu chvíli přála, abych měla moc zabíjet pohledem.

,,Lituju toho, že jsem ti tehdy pomohla." zaskřehotala jsem.

,,Ani se ti nedivím. Jenže ty jsi tak hodná, že ty bys mě tam prostě nemohla nechat." mrkla na mě.

,,Jacobe, pusť jí." poručila tomu, co mě pořád držel. Pustil mě a já si hned začal prohmatávat hrdlo a odkašlávat.

,,Doufám, že jsi mi rozuměla." řekla výhružně. ,,Hezky jsme si pokecaly." řekla vysokým hlasem a odešla ven. Ti tři odešli hned za ní a zabouchli dveře. Já jsem se svezla na zem a začala jsem brečet. Najednou se mi udělalo špatně, takže jsem šla ven a sedla si na břeh. Seděla jsem tam asi hodinu a u toho brečela, dokud jsem za sebou neslyšela kroky. Neřešila jsem to a dál brečela.

,,Ellie?" uslyšela jsem JEHO hlas. Otočila jsem se a uviděla muže, kterého tak moc miluju, jenže musím zařídit, aby on přestal milovat mě. Otočila jsem se zpět a začala s tím, co mi nařídila Olivie.

Takže, unikla jsem z chaty a spim teď u švagrová (moje záchrana), proto je nová kapitola. Prosím nezabíjejte mě O:) Miluji Vás :* a moc děkuji za NEUVĚŘITELNÝCH 69,000 reads :O <3 <3 <3

xoxo Klára