Believe

Believe - 8. kapitola

Věnováno xRenna, Adel969
Upozorňuji - je krátká a nudná!

Z pohledu Justina...

,,Tak dočkám se sakra odpovědi?" zakřičel jsem tak, že mě museli slyšet i sousedi. Všiml jsem si, jak to s Ellie trhlo. Najednou mi to přišlo líto. To, že jsem tak zvýšil hlas.

,,Já jsem Kyle. Těší mě." natáhl ke mě ten dotyčný neznámý ruku, ale já jí nepřijal, jen jsem ho propaloval pohledem. Co tu dělal sakra samotnej s Ellie?

,,Mě je u prdele, kdo jsi. Jen hci vědět, proč jsi u mě v domě?" řekl jsem jedovatě.

,,Přišel jsem tobě a Ellie pomoct, jelikož tu je spousta nových pomůcek pro tebe a ..." nestihl dopovědět, jelikož jsem mu skočil do řeči: ,,A to si myslíš, že to nezvládneme samy, jelikož jeden z nás je mrzák?" řekl jsem naštvaně, jelikož mě už zase pohlcoval hněv. (pozn.aut.: Tohle se mi těžko píše :( je mi z toho do breku, když musím psát že je mrzák.)

,,Justine, prosím uklidni se." přišla ke mě Ellie, dřepla si přede mě a pohledem se mě snažila uklidnit.

,,Fájn. Proč ale potřebujeme pomoct?" nechápavě jsem se jí zeptal.

,,On nám jen vysvětlí, jak se s tím pracuje. Dobře?" zeptala se opatrně a já přikývl.

,,No děcka, tak já jdu." řekl Scooter a hned pokračoval várováním: ,,Nepobijte se, nezabijte se, nezbořte tenhle dům! Jasný?" řekl a na každýho z nás významně pohlédl a my všichni jsme mu přitakali.

O hodinu později...

,,Tak doufám, že je vše jasné." zářivě se na nás usmál Kyle a já si s nim potřásl rukou. Všechno jsme si vyříkali, když jsem se uklidnil.

,,Měj se bro." řekl jsem mu a on přikývl. Pak se obrátil na Ellie.

,,Můžu ti dneska zavolat?" zeptal se jí nervózně.

,,Jo jasně." řekla s úsměvem od ucha k ucha a následně ho pevně objala a dala pusu na tvář. Když jsem to viděl, tak mi spadla brada až  na zem. Oni spolu něco maj? A jestli jo, proč mi to vadí?

Mezitím, co jsem přšemýšlel nad tím zvláštním pocitem, jsem si ani nevšiml, že Ellie už dveře zavřela a teď stojí přede mnou a před obličejem mi mává rukou.

Z pohledu Ellie...

Jakmile jsem zavřela dveře, všimla jsem si že Justin sedí jako přibitej k vozíku a kouká se někam do blba. Přistoupila jsem tedy k němu a rukou mi začala mávat před obličejem, dokud nezačal pomrkávat a nakonec svůj pohled přemístil na mě. Koukal se na mě nazlobeně, ale v koutku jeho očích jsem viděla i strach. Vůbec jsem tuhle jeho reakci nechápala.

,,Ty s ním něco máš?" zeptal se mě se zatnutými zuby.

,,Co?Ne!" vykřikla jsem.

,,Tak proč ses k němu tak měla?" řekl a probodával mě pohledem.

,,Neměla jsem se k němu, a i kdyby jo, tak proč tě to tak zajímá?" vylítla jsem na něj.

,,Protože..." zasekl se.

,,Protože proč?" dožadovala jsem se odpovědi.

,,Nech to být." řekl a odjel do kuchyně. Ježiši Kriste, to snad není možný. Jsme o samotě ani ne pět minut a už se hned hádáme.

Vydala jsem se za ním do kuchyně, abych nandala oběd na talíř, který jsem předtím dovařila.

,,Dáš si taky?" zeptala jsem se odtažitě.

,,A co to je?" odvětil mi stejným tónem, jaký jsem měla já.

,,Boloňské  špagety."

,,Jo. trochu si dám." rozhodl a já mu tedy trochu nabrala na talíř a pak mu to odnesla ke stolu. V čele stolu už chyběla jedna židle, bylo to místo pro něj. Položila jsem mu tam talíř i s příborem a přijel ke stolu a pustil se do jídla.

,,Justine, po obědě sem přijde jedna profesionální ošetřovatelka, která se specializuje na rehabilitace." řekla jsem mu, když jsem si taky sedala ke stolu.

,,Fajn." to bylo jediný, co mi na to řekl.

,,Dobrou chuť." popřála jsem mu.

,,Jo jo, dobrou chuť." zamručel a dál jedl.

Ach jo. Nevím, jak dlouho tohle zvládnu. S ním to je jako na houpačce. Někdy je milej, jindy by mě nejradši zabil, pak je arogantní a nakonec je tak zamlklej, že to ani není možný. Je to až neuvěřitelný, jak je náladový.

Po obědě..

Už asi přes hodinu je paní na rehabilitace v posilovně s Justinem. Prý tam nemám chodit. Nechápu proč. Takže teď momentálně čekám na to až přijde jeden trenér a půjde s Justinem posilovat do bazénu. I když se to vlastně ani nedá nazvat posilováním.

,,Slečno, už jsme hotoví." přišla za mnou do obýváku ta lehce postarší dáma, která dostává Justina zpět na nohy. Ten jel za ní na vozíčku viditelně vyřízený. Proboha, co tam dělali? Jen jsem na Justina vykulila oči a ten se na mě jemně usmál, hned jak si všiml, že se na něj koukám. Počkat! On se na mě jemně usmál? Neco mi tu nehraje.

Najednou se celým domem rozezněl zvonek a tudíž rychle vyběhla ke dveřím. Když jsem otevřela, myslela jsem, že mě porazí. Uprostřed našich dveří stál neuvěřitelně sexy chlápek s nádherně vypracovaným tělem. To se mi jenom zdá, že ano?

,,Ehm, dobrý den. Já jsem Phill a přišel jsem jako trenér do toho bazénu." řekl se zářivým úsměvem.

,,Eh, jo jasně. Pojďte dál." nervózně jsem se na něj usmála a věděla, že jsem červená až na zadku. To bude zajímavá hodina. Pozorovat Philla a Justina, jak jsou oba jen v plavkách v bazénu. Mňam.

Ted jsem během hodiny na počítačích rychle dopsala kapitolu :) Omlouvám se že je krátká :P Děkuji za vaše úžasné komentáře a za to že stále více lidí to čte :3 miluji vás <3 xoxo Klára