Believe

Believe - 31. kapitola

Pro: Adel969, Sofi240, BelieveInBieber69

Z pohledu Ellie...

,,Justine!" křikla jsem  a hned seběhla k němu. 

,,Co tady proboha vyvádíš?" zeptala jsem se písklavým hláskem.

,,Jdu k tobě, nevidíš?" odpověděl přes to jak zhluboka dýchal, ba dokonce funěl.

,,Ach Justine." zanaříkala jsem a klekla si k němu a přinutila ho, aby zastavil.

,,Moc si toho vážím, ale nevšiml sis náhodou něčeho?" 

,,Myslíš toho, že lehce dokážu hýbat s nohama? To už chvíli vím a chtěl jsem ti to říct v pravou chvíli." vyčetl mi.

,,Aha." řekla jsem pomalu neslyšně.

,,Pojď, pomůžu ti dolů." řekla jsem a chtěla ho vzít pod ramenem, jenže se mi vyškubl.

,,Neboj se, já to zvládnu sám." odvětil a doslova sjel po zadku dolů. Dělá si ten kluk ze mě srandu? Nejsem si jistá, jestli mi to tak jenom připadá, anebo je opravdu naštvaný. A jestli je naštvaný, tak nechápu proč, jelikož jsem já ta, kdo by tu měl být naštvaný. Dole se zase posadil na vozíček a jel do obýváku, tak jsem se rozhodla ho následovat.

,,Můžeš mi říct, proč jsi tak hnusný? Já jsem ta, kdo by tu měl být naštvaný!" vykřikla jsem a rozhodila u toho rukama.

,,Já mám taky právo být naštvaný, jelikož mi moje přítelkyně nevěří a radši věří nějaké štětce. Jak si asi myslíš, že se mám cítit? To mám jako radostí skákat do stropu  a volat Jéé, moje přítelkyně mi nevěří a myslí si, že spím se štětkama? To asi těžko, nemyslíš?" zakřičel a já zůstala stát jako opařená. Takhle na mě nikdy nekřičel. No, všechno je jednou poprvé.

,,Fajn, tak jak to tedy bylo?" zeptala jsem se lhostejně a ruce si skřížila na prsou. 

,,Probudil jsem se a rovnou jel do kuchyně, kde jsem si dal a jogurt a potom se tam zjevila Olivie. Lásko, za prvé, bysme ani nestihli se spolu vyspat, a za druhé, nemám potřebu spát s někým jiným, protože mám tebe. A Caroline tady byla, protože jsem volal paní Smithové, že mi došly prášky a ona s tím poslala jí. Nic víc, nic míň. Klidně jí můžeš zavolat a zeptat se a nebo se kouknout na záznamy z kamery, co je před domem, na chodbě a v kuchyni." řekl docela klidným hlasem, místami to byl ale spíše prosebný hlas.

,,Promiň, ale přiznej si, co bys dělal na mém místě?" podala jsem mu otázku.

,,Asi to samé, co ty." řekl s pohledem upřeným na podlahu.

,,Jdu se kouknout na ta video. Věřím ti, ale potřebuju se přesvědčit. Prosím, neber mě špatně, ale já jen potřebuji mít jistotu." řekla jsem  a vydala se nahoru.

Z pohledu Justina... 

Nechápal jsem, proč mi nevěří, ale když se na to kouknu z jejího úhlu pohledu, tak musím uznat, že má plné právo na to, aby mi nevěřila. Jo a ta novinka, že už lehce dokážu zabírat na nohy, je stará jen chvíli a Ellie jsem to chtěl říct v pravou chvíli, jenže zoufalé chvíle si žádají zoufalé řešení a tak jsem se rozhodl prostě jít za ní.

Musím, pak zavolat paní Smithové a říct jí, že to nové cvičení v kombinaci s novými léky zabírá opravdu rychle.

 Vzal jsem si do ruky mobil a domluvil si další termíny na rehabilitace. Poté jsem zavolal paní Smithové a oznámil jí tu novinu, z čehož měla obrovskou radost, i když nechápala, proč jsem jí to neřekl, když jsem jí dnes volal kvůli lékům.

Po chvilce volání jsem uslyšel kroky ze schodů, takže jsem zrušil hovor s paní Smithovou a vyčkával, dokud se zpoza stěny nevynoří Ellie. Po chvilce se její dokonalost zjevila v obýváku a já se zatajeným dechem čekal na její verdikt.

Tak jo lidi, vím, že připadávám opravdu, opravdu málo, ale nějak nemám moc nápadů :( dooufám, že se to změní a vy mě během té doby neopustíte úplně :( moc mě to mrzí :(

A mimochodem - 30 000 READS??? LIKE REALLY? KDE SE TO TU VZALO??? LIDI JSTE ÚŽASNÍ <3 MILUJI VÁS

xoxo Klára