Believe

Believe - 23. kapitola

Pro: Adel969, PattysBelieber, 1JajinKaa3

Z pohledu Ellie...

Bloudila jsem nějakou chodbou plnou zrcadel. Z každé strany na mě koukaly další a další Ellie. Chodila jsem dál a dál , ale té zrádné chodby nebylo konce. Už jsem to chtěla pomalu vzdát, když jsem konečně uviděla na konci světlo. Nějaký vnitřní hlas mi říkal, abych tam nechodila, jenže nohy mě nesly úplně samy a já už neměla sílu na to, abych jim vzdorovala. Když už jsem byla těsně před tím světlem, musela jsem si předoči dát ruku, jak bylo silné. Udělala jsem jeden váhavý krok, za ním druhý a nakonec třetí, při kterém mě světlo absolutně pohltilo. Najednou se ale světlo rozplynulo a já byla na louce plné květin, do kterých se opíralo horké slunce. To jsem v ráji? 

,,Ach můj bože, já jsem umřela." zalapala jsem po dechu a otáčela se kolem dokola.

,,Neumřela jsi sestřičko. Ještě ne. Ale ani neumřeš. Ještě nenastal tvůj čas." uslyšela jsem za sebou mě dobře známý hlas a okamžitě se otočila. Přede mnou stál ON. Můj Anděl. Můj velký zesnulý brácha Jeremy. 

,,Jeremy." vzlykla jsem a vrhla se mu okolo krku.

,,Pššt, to bude dobrý. Musíš se vrátit." připomínal mi.

,,Já nikam nejdu. Neodejdu bez tebe." smrkla jsem do jeho trička.

,,Sesřičko, ale já se vrátit nemohu. Ty ano. Nesmíš si to dávat pořád za vinu. Musíš začít žít. Byla to tehdy nehoda. Nemůžeš za to, že to ožralý hovado nás nabouralo, když jsi řídila. Není to vůbec tvoje chyba. Naši rodiče to taky ví, i když si myslíš, že tě nenávidí. Ellie, já je vidím každý den a slyším, co si říkají. Oba dva se každý večer modlí za to, aby se zase s tebou udobřili. Věř mi." řekl Jeremy a ještě si mě k sobě přitiskl.

,,Chybíš mi." řekla jsem mu a on si povzdechl.

,,Ellie, ty mě taky. A moc. Ale neboj, já jsem tě vždycky sledoval odsud ze shora. I když, některé věci, jako to, že spíš s Justinem, jsem vidět nemusel." zasmál se a já ho bouchla do hrudě.

,,Blbečku." zamrmlala jsem si pod nos.

,,Já to slyšel ségra." řekl rádoby uraženým tónem.

,,Já vim, to byl taky účel." zasmála jsem se.

,,Jsi furt stejná malá potvora." řekl mi a já falešně zalapala po dechu.

,,To není pravda." řekla jsem umíněným hlasem.

,,Ale je." 

,,Blbečku." řekla jsem znovu.

,,Ségra, opakuješ se. Víš o tom?" 

,,Jo vím. Nějaký problém?" zvedla jsem k němu hlavu a výhružně se na něj koukla.

,,Né vůbec." začal kývat hlavou.

Najednou jsem se začala ztrácet. Byla jsem čím dál tím víc průhlednější.

,,Jeremy, co se to děje?" ptala jsem se vystrašeně.

,,Vracíš se." usmál se na mě.

,,Ne! Já nikam bez tebe nejdu!" zakřičela jsem.

,,Ellie, mě už se nedá pomoct, ale tobě jo. Jdi a nezapomeň, že já na tebe budu vždycky dávat pozor! Hlavně žádný průsery!" pohrozil mi.

,,Sbohem." řekla jsem přes slzy, co mi tekly po tvářích.

,,Sbohem." zopakoval a pak už jsem ho neviděla. Vracela jsem se zpátky tou prosklenou chodbo, dokud mě neobklopila tma.

Z pohledu Justina... 

Už asi hodinu čekám s Kylem na chodbě před sálem. Ellie teď operují a ani jeden z nás neví, jak si vedou. Najednou se dveře od sálu otevřely a vyšel z nich nějaký doktor.

,,Pan Bieber?" zeptal se mě a já k němu hned přijel. To mě snad nepozná nebo co?

,,To jsem já." řekl jsem, aby si byl absolutně jistý.

,,Slešna Stewartová utrpěla velmi vážná poranění hlavy a k tomu jí ani nepomohlo to, co jí ten muž udělal. Byl to vlastně zázrak, že jsme jí  dostali zpět mezí nás." zkonstatoval doktor.

,,Ona žije?" ujišťoval jsem se.

,,Ano, ale je ve velmi vážném stavu." řekl a nakonec odešel.

,,Chlape, ta ti ještě pěkně dlouho neodejde." řekl Kyle a pobouchal mě po rameni.

,,Skočíme si do bufetu pro jídlo?" zeptal jsem se ho a on přikývl. Uchopil vzadu můj vozík za rukojeti a jelo se.

Z pohledu Kyla... (krátké) 

Seděli jsme s Justinem u jednoho stolku v bufetu a jedli nějaké bagetky. Najednou se Justin ohnul a začal se škrábat na holeni, což upoutalo moji pozornost.

,,Justine, ty se škrábeš na noze?" zeptal jsem se opatrně.

,,Jo, strašně to svědí." řekl a zamrzl uprostřed dalšího pohybu stejně jako já.

,,Ona mě svědí noha." řekl pomalu a vstřebával to.

,,Sakra Kyle, ona mě svědí noha." zakřičel snad na celou nemocnici a tím pádem jsme si zasloužili několik přísných pohledů od ostatních jedlíků v této místnosti.

,,Klid Justine." zasmál jsem se.

,,Klid? Jak mám být v klidu? Vždyť já cítím svojí nohu a to to jsou teprve dva měsíce od nehody. Musím to říct Ellie! Musím jít k ní a počkat až se probudí, abych jí poděkoval." řekl a rozjel se směrem ke dveřím.

,,Aspoň na mě počkej." křikl jsem na něj a zase si vysloužil pár uštěpačných pohledů.

,,No co, zase cítí nohy, tak máme právo být z toho happy." zkonstatoval jsem a vyšel ven za tím bláznem, co má víc štěstí než rozumu.

 Omlouvám se, že je po tak dlouhé době a zase krátká, ale rozešla jsem se s přítelem, takže mi to prosím promiňte :( Miluji Vás lidičky, držíte mě nad vodou - Vy a ty vaše úžasné komentíky :') You are the light in my life :')

xoxo Klára