Believe

Believe - 36. kapitola

Pro: Barus_Belieber (chybělo mi tě sem psát), DomaPokorn, JulieMal

Z pohledu Ellie...

Vystoupili jsme z letadla a zamířili si to k letištní kontrole. Byla noc, takže jsem viděla v oknech svůj odraz a ještě se trošku poupravila. Zrzavá paruka, kterou jsem měla na hlavě, byla z pravých vlasů a tudíž vypadala na mě skutečně. Ofinu jsem si dala přes jedno oko, abych měla zakrytou co nějvětší část obličeje. Nevýhoda toho, když se o vás zajímají média jako o přítelkyni světové popstar a k tomu vás zná i miliony fanoušků vašeho přítele po celém světě. Justin to má samozřejmě ještě horší, jelikož jeho poznají asi všude. Ale musím uznat, že s tou parukou, falešnými vousy a oblečením jako pro nějakého muže z kanceáře vypadá úplně jinak. Z dálky bych ho ani já sama nepoznala a to je, co říct.

,,Můžeme jít?" zeptal se Justin, který ke mě přistoupil zezadu.

,,Jo, jasně." usmála jsem se, i když jsem byla uvnitř nervóznější než kdy předtím. Podívala jsem se na svůj občanský průkaz a naposledy si zkontrolovala, jak se jmenuji. Mé jméno v této paruce je Kelly Monroe a Justin se myslím jmenuje Jack Monroe. Jsme manželský pár a přitom ani nevím, že jsme měli svatbu. 

Po všech těch kontolách jsme konečně vyšli ven a nadechli se chladného vzduchu státu Michigan. Na parkovišti jsme si našli naše auto, které sem nechal dovézt Scooter, a poté vyjeli do černé noci. V autě jsme měli nastavenou gps k našemu domu, takže nám nedělalo problém se tam dostat. Cesta trvala asi dvě a půl hodiny a já, i když jsem se snažila zůstat bdělá, nakonec jsem podlehla snům.

,,Ellie vstávej." probudil mě pro mě velice známý hlas. Velice neochotně jsem otevřela oči, ale hned poté je zase zavřela.

,,Ellie, vstávej prosím." řekl Justin vlídně a hladil mě přitom po tváře. Já jsem si však jen povzdychla, ale dál držela víčka u sebe.

,,Dobře, nechtěj jsem to udělat, ale když mi nedáváš jinou možnost, tak to musím udělat." řekl a hned na to mě začal lechtat na břiše, což mě plně probudilo. Začala jsem pištět a bránit se, dokud jsem ho omylem nepraštila do obličeje.

,,Ty jsi mě praštila?" zeptal se naoko dotčeně.

,Ale no tak, miláčku. Přece nebudeš nabručenej." říkala jsem s našpulenou pusou a přitom mu štípala do tváře.

,,Jo dobře. Hlavně s tim přestaň." zasmál se, vystoupil z auta a šel dozadu ke kufru. Samozřejmě, že jsem ho hned následovala, abych mu mohla pomoct s těmi zavazadly. Justin mi podal moje kufry a svoje si vzal prozměnu on. Já jsem se i s kufry začal potácet po štěrkové příjezdové cestě až k domu a za sebou jsem ještě uslyšela bouchnutí dveří od kufru a následné zapípání, které naznačovalo, že je auto zamknuté. Musím uznat že ten baráček byl malý a přízemní, to mi ale vůbec nevadilo. Svým způsobem v sobě skrýval jisté kouzlo. Domek byl zděný ale měl dřevěné obložení, od kterého se odráželo vycházející slunce zbarvené do červena. Vystoupala jsem tři malé schůdky na terasu a za sebou táhla svá zavazadla. Justin byl asi dva metry za mnou, takže jsem si stoupla ke dveřím a čekala na to, až přijde a konečně odemkne, jelikož jsem na sobě měla jen džíny, tílko a velký nezapínací béžový svetr, který byl z části jako pléd, a venku byla docela zima s nastávajícím podzimem. Ještě k tomu, posledních pár let jsem si zvykla na Los Angelské teplo. 

Justin ke mě konečně přišel, odemknul dveře a nechal mě projít. Musím uznat, že to tu bylo velice útulné. Hned, co jsem přišla jsem se ocitla ve velké místnosti, kde nalevo byla kuchyň i s ostrůvkem a napravo byl obývák se dvěmi sedačkami naproti sobě, krbem a velkým televizorem nad ním. Byla zde i knihovna plná knih. Aspoň se tedy nebudu nudit. Kufry jsem nechala stát jen tak na místě a vydala se do malé chodby přímo naproti hlavním dveřím. Vystoupala jsem jeden malý schůdek a otevřela dveře, které byly po mé pravici. Nacházela se zde poměrně malá koupelna jen se záchodem, sprchovým koutem a umyvadlem. I tak, to ale bylo docela luxusní. Nakoukla jsem do dalšího pokoje, který byl hned za koupelnou a uviděla jsem zde jednu postýlku a spousty barbínek a všelijakých hraček pro holčičku. I zeď měla růžovou barvu. Nepříjemně mě bodlo u srdce, když jsem ten pokojíček viděla. Sáhla jsem si na bříško, kde už nebylo naše malé děťátko a do očí se mi nahrnuly slzy. Radši jsem rychle zavřela dveře a vydýchávala tu sílu okamžiku.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Justin.

,,Jo, já jen že... ne, nejsem v pořádku." přiznala jsem a zarývala svůj pohled na zem, dokud mi Justin nezvedl bradu a nedonutil mě se na něj podívat.

,,Co tě tak rozrušilo?" zeptal se s vráskami na čele. Já jsem se jen podívala za sebe a nic k tomu neřekla, on však pochopil. Chytnul kliku a otevřel dveře. Hned, jak uviděl dětský pokojíček, je zase zavřel a objal mě svým medvědím objetím. 

,,Neboj, my to spolu překonáme." zašeptal a dal mi pusu do vlasů.

,,Chceš se podívat, jak vypadá ložnice?" zeptal se a já přikývla. Otevřel dveře naproti dětskému pokojíčku a nechal mě vejít jako první. Přímo naproti mě byla velká manželská postel s béžovým povlečením, ostatně jako celý interiér i zdi, které byly také v béžové barvě, avšak ne ve stejném odstínu. Nalevo od nás byla ve zdi obrovská vestavěná skříň a napravo od nás byly francouzské dveře, které vedly na terasu a rozlehlou zahradu. 

,,Páni." řekli jsme oba dva naráz a zasmáli se tomu.

,,Dáme si večeři?" zeptal se Justin.

,,Máme tu jídlo?" zeptala jsem se udiveně.

,,Jo, Scooter to zařídil." vysvětlil mi a já chápavě přikývla. 

Asi jste překvapní co, že je hned druhý den kapitola. Pokusím se vám to teď nějak vynahrazovat, ale na neštěstí pro vás zítra jedu spát ke kamarádce a budu tam až do neděle a samozřejmě, že jsi jdeme i užít i festák tady ve Varech, takže nevím, jestli přes víkend bude kapitola. Každopádně, se začnu zase více snažit :)

Mimochodem Believe už má přes 60,000 reads a Boyfriend přes 112,000 reads :') lidi dohnali jste mě k slzám :') MILUJI VÁS <3

Doufám, že jsem Vás dnes potěšila a jsem moc ráda za komentáře ze včerejška, hlavně od Barus_Belieber, která mě vždy nakopne :** 

xoxo Klára