Believe

Believe - 41. kapitola

Pro: Barus_Belieber, Klaruska3, Ad-ell

Z pohledu Ellie...

Uběhly dva dny a já jsem s Justinem prohodila sotva pět slov. Poslední noc se Justin sebral a šel spát na gauč do obýváku. Strašně mě bolí, když mu takhle ubližuji, ale on netuší, že ho tím chráním. Právě se procházím po pláži, ale už se začíná stmívat, takže jdu radši zpátky domů.

Prošla jsem hlavními dveřmi a zůstala absolutně šokovaná. Všude byly svíčky a na zemi byly poházené luepny růží. Prosím, že neudělal to, co si myslím, že udělal. Najednou se okolo mého pasu obmotaly JEHO potetované ruce a jeho horký dech dopadl na pokožku na mém krku. Celá jsem se z toho zachvěla.

,,Promiň." zašeptal mi do krku a pak mi na něj dal jeden jemný polibek. Sakra, proč mi to dělá? Dělá mi to ještě horší. Nakonec jsem podlehla.

,,Já se omlouvám." zamrmlala jsem.

,,To nevadí. Nechme to být." promluvil a zase se mi přilepil na krk. Teď nebo nikdy! Musím mu to říct!

,,Ne. Nemůžeme to nechat být." řekla jsem, odtáhla se a otočila se k němu čelem.

,,A proč ne?" zeptal se nechápavě.

,,Protože," řekla jsem a v tu chvíli se mi sputstil z očí vodopád slz a já nemohla dál pokračovat.

,,Pššt." řekl a vtáhl si mě do objetí.

,,Neemůžu ti to říct. Nemůžu ti to říct." opakovala jsem pořád dokola mezitím, co jsem zmáčela jeho tričko ve svých slzách.

,,A proč ne?" zeptal se Justin a podíval se mi hluboko do očí.

,,Protože pak zabije mě, tebe a všechny naše blízký." zavzlykala jsem.

,,Kdo?" zeptal se zděšeně Justin, ale já mlčela.

,,No tak Ellie, kdo?" začal na mě naléhat, ale já ze sebe nemohla vypustit ani hlásku.

,,Olivie?" zeptal se nejistě, ale když viděl, že neodpovídám, došlo mu, že to je ona.

,,Já jí zabiju!" řekl skrz zaťaté zuby.

,,Ne!" vykřikla jsem a odtáhla jsem. ,,To nesmíš." začala jsem panikařit.

,,Proč ne? Ellie, vždyť ta ženská nám ničí život." řekl naštvaně.

,,Ty to nechápeš?" zakřičela jsem na něj. ,,Pokud tě neopustím do konce týdne, tak zabije moje rodiče, tebe, tvojí rodinu a naše přátelé." 

,,To nemůže." řekl přesvědčeně Justin. ,,Jsem světová hvězda, a kdyby ona někoho zabila, postaral bych se o to, aby už nevylezla z vězení.

,,No právě. Kdyby někoho zabila. A já nechci riskovat, že někoho zabije, třeba moje rodiče, se kterými jsem se nestihla usmířit." řekla jsem klidně.

,,Promiň Justine, ale nejde." řekla jsem a šla do ložnice. Vytáhla jsem si kufr a naházela jsem tam všechny věci.

,,Takže takhle to skončí? To se kvůli ní spolu rozejdeme?" uslyšela jsem za sebou jeho hlas, ze kterého šlo poznat, že brečí.

,,Justine, nemáme jinou cestu." zašeptala jsem zničeně.

,,Tak zavoláme policii." vyhrkl Justin.

,,A ona mezitím někam zdrhne ne?" 

,,Nikam neuteče." 

,,Nechci to riskovat." řekla jsem rozhodně.

,Miluji tě." vyhrkl Justin a já se na něj otočila.

,,Taky tě miluji, ale nemůžeme být spolu." vzlykla jsem. Zapnula jsem zip nna kufru, do druhé ruky jsem si vzala kabelku a vydala se ke dveřím. Vzala jsem si klíčky od BMW a otevřela dveře.

,,Prosím nechoď." řekl Justin a vzal mě za zápěstí.

,,Sbohem Justine. Nikdy tě nepřestanu milovat." řekla jsem a vytrhla se mu. Kufr jsem si dala do auta a pak si nastoupila na místo řidiče. Mezi vchodovými dveřmi stál Justin a sledoval mě s uslzenými oči. Potřepala jsem hlavou,  nastartovala auto a vyjela pryč. 

Když jsem vyjela z příjezdové cesty, začal mi zvonit mobil. Jednou rukou jsem ho vytáhla z kabelky a zvedla ho, aniž bych se podívala na ID volajícího.

,,Výborně Ellie." ozval se mi ve sluchátku její odporný hlas.

,,Udělala jsem, co jsi chtěla. Teď už mě můžeš nechat na pokoji." řekla jsem.

,,To sice ano, ale porušila jsi jeden bod." řekla a mě v tu chvíli přejel mráz po zádech.

,,Neměla jsi mu nic říkat." zasyčela do telefonu a hned pokračovala: ,,Jestli se nepletu, tak teď jedeš po kopci a pod sebou vidíš celý les, kde byla i ta vaše chatička, správně?" zeptala a já jí přitakala.

,,Takže, jelikož jsi mě neuposlechla, nemyslím si, že to s Justinem teď dopadne nějak dobře." řekla a zavěsila. Najednou jsem uviděla obrovskou explozi v místě, kde jsme měli domov. Nahoru se začal vznášet kouř a mě se v tu chvíli zastavilo srdce. Zastavila jsem u krajnice a vylezla ven. Přišla jsem na kraj kopce, dala si ruku před pusu a začala srdceryvně brečet. JUSTIN!!!

ZLatíčka prosím nezabíjejte mě :* Víte, že vás miluji <3 a moc děkuji za ÚŽASNÉ komentáře u minulé části :3 většinu z nich jsem si přečetla i dvakrát :D a děkuji za 70,000 READS :OO LIDI NIKDY BYCH NEVĚŘILA ŽE TO BUDE TOLIK!!!

xoxo Klára