Kouzelná Beruška a Černý Kocour 2

29)díl

 Tady máte po dlouhé době další díl.

,, To je kouzelné"

,,Takže se ti tu líbí Marinette?" zeptal se se strážce , který ukázal na nádherný město které vypadalo jako kdyby je poseli diamantamy.                                                                                            ,, Je to nádhera nedá se to nijak popsat." řekla Marinette                                                                                   ,,Marinette ..." zvážnil ,, ... musíš se vrátit na zem i tady platí pravidla a jestli tu zůstaneš dýl tak tě tu budem považovat za součást nebe a budeš muset se stát andělem  a to bys určitě nechtěla musíš si s tím poradit dřív než si tě nebe přivlastní ." řekl                                                                                     ,,Ale jak se mám odtud dostat .. a Adriena jsem už také dlouho neviděla poslední dobou ani nevím co dělat.."

,,Marinette už si tu  moc dlouho já vím že to nemáš lehké, ale jestli nezačneš něco dělat tak... ''
,,ano já chápu, co mám jako dělat?  Poraď.. Nevíš a co já jak mám vědět jak se od tud dostat... Nikdo,  nikdo mi nepomůže.  Já se snažím den co den,  večer nemuhu usnout trápí mě  co se stalo  , nejradši bych všechno vrátila zpět  , radši bych se nestala beruškou!!! "Řekla podrážděně. Marinette.

,,Nemyslíš že trochu přeháníš?  Tady je nebe a ne žádný holubník tady si nemůžeš stěžovat na to co se stalo.  A jestli ti to není jasné tak máš smůlu.  Já jsem se tě ujal dobrovolně... Taky ses tu mohla ukázat a nikdo by ti nepomohl ." řekla poněkud vyším hlasem.
Marinette se rozbrečela,  chytla pevně provazy , které dosud ležely na Atillině hřbetu a trhla s něma tak silně  že Pegas sebou trhl a hlasitě zařehtal a zběsile se vydal vpřed.

Po chvilce létání pár kilometrů Marinette spozorovala altánek.  Přiletěla k němu  a sesedla z Atilli. Když  se přiblížila k altánku,  nebyl nějak zachován.  Mramorová podlaha byla poseta prachem a lavice se stole byli zahaleny bílém poprašek,  ale byl podivný byla z něj cítit podivná energie tu však Marinette nepostřehla a sedla na lavici  a opřela se kolty a stůl.
Po chvíli vznikání a litování se Marinette uklidnila.  Sáhla si do kapsy a vyndala malí stříbrný prstýnek,  který dostala od Adriena k svátku. 
Krásné růžový drahokam se třpitil ve slunečním svitu , které se propletalo mraky až k ní.
Dalších 5 minut si prohlížela prstýnek. Pak sklopila hlavu a položila si ji na stůl.

,,Marinette! " zaslechla své  jméno  a tak zvedla hlavu,  byl to strážce, který ji už  se zoufalstvím v hlase hledal několik desítek minut.
,,Marinette prosím tě  ozvi se,  já to tak nemyslel  , kde si? " volal stále a hlas se nebezpečně přibližoval.
Marinette se ani neobtěžovala zavolat kde je,  ale za to Atilla si hlasitě odfrkla a rozletěla se ke strážci.  Marinette na ni hodila jen letmý pohled,  ale pak zase obrátila oči ke prstýnku.

,,Marinette,  proboha živého díky že jsem tě našel "
,,  ...HM... "
,, co to máš ?" zeptal se zvědavě a pohlídl Marinette  do dlaně.
,, prstýnek " řekla s klidem a zvedla ho výše.
,, Moc pěkné.  Marinette mám tady z toho divný pocit.  Ani nevím že tady něco takového je.  Pojď radši zpět do města "
,, Mě to tu ale docela uklidňuje "
,,Marinette je mi jedno jestli se ti to líbí nebo ale jdeme odsud a rozhodne tě nehodlám přemlouvat " řekl pevným hlasem a přistoupil blíž k Marinette.

Tak vážení a skvělý čtenáři já doufám , že se vám další díl líbil.

Za další krásné komentáře moc děkuji i za hvězdičky.

Mějte se kouzelně vaše luciiiinka ❤