Kouzelná Beruška a Černý Kocour 2

39) díl

Začala jsem cítit tlak, který nebyl příjemný ani nepříjemný. Cítila jsem vzduch, sílu. Nechtěla jsem to vnímat bylo to strašný. Sevřela jsem Adrienovi ruce víc a nechala se odnášet neznámou magií.

Ucítila jsem pod nohama pevnou zem. Byla jsem zmatená, chvíli jsem tupě stála.
,,Mari?" Položil mi ruku na rameno. Podívala jsem se na něj.
,,Jsem v pořádku," opětovala jsem mu úsměv.
,, Dobře," řekl a podíval se kolem. To jsem udělala i já.
,,Kde to jsme?" Otázala jsem se první.
,, Tak to nevím," Kroutil hlavou Adrien.
,,Jak v tomto obrovském světě máme najít vládce ohně?"
,, Můžeme jí třeba zavolat," zavtipkoval Adrien. A pak se sám sobě zasmál.
,,No jasně Adriene. Haló ,vládce ohně. Kde jste ? " Schválně jsem to udělala.
,,Funguje to?" Řekla jsem. ,,Ne," taky jsem si sama odpověděla.
,,Klid zlato, něco vymyslíme."
,,To jsem na tebe zvědavá" uchechtla jsem se.
,, Já neříkal, že já sám. Si tu i ty." A ukázal na mě.
,, No a co?" Vyplázla jsem na něj jazyk.
,, Hele! Neprovokuj."
,, Proč ne?"
,, Proto," a podstrčil mi pod nos křišťálovou krabičku. ,, Protože máme úkol" ušklíbl se.
,, Dobře. A kde začneme? Vidím tu stromy a stromy a stromy!" Vyjela jsem trochu.
,, Hele podívej, cestička" řekl vesele.
,, Možná tak do pekla," řekla jsem si sama pro sebe.
,, Nebuď tak hnusná , já se snažím," otočil se na mě.
,, Hnusná?! Já jsem hnusná? Jen Konstatuju realitu. Tak mě za to nesuď!" Zvýšila jsem hlas.
,, Já tě nesoudím ,ale podívej jak se chováš? Přijde ti to normální? Já se snažím něco hledat a ty.." odmlčel se. Začínal se ve mně hromadit vztek.
,,Co já?!" Zakřičela jsem na něj.
,,Neřvi tu sakra na mě!" Vyjel taky.
,, Tak se se mnou nehádej!"
,, Tak něco kruci dělej!"
,, Máš pocit , že nic nedělám!" Už jsem byla fakt vzteklá.
,,Dost!" Oba jsme se otočili. V úrovni našich očí se vznášela Tikki. ,, Můžete konečně se přestat hádat? Myslíte , že nás to baví poslouchat? Ne nebaví, tohle je váš cíl? Ne . Tak se přestaňte hádat ,jinak se nikdy nikam nedostanete!"
Podívala jsem se na Adriena i on se na mě podíval, ale ani jeden z nás neměl v úmyslu se omluvit.
Cítila jsem Tikkin nátlak, ten jsem ale ignorovala.
Adrien sei podíval do očí , pak se otočil a šel po stezce. Následovala je ho.

Za celou dobu jsme nepromluvili. Adrien si občas povídal s Plaggem. Chvilkama se trochu otáčel nebo zpomaloval ,aby věděl že jsem s ním. I po té hádce se o mě dost bál. Bylo to na něm poznat. I já se trochu bála ,a tak jsem občas do kroku přidala abych byla u něho blízko.
Už jsem nebyla neštvaná ,vyprchalo to ze mě. A tak jsem začla , vím ,že Adrien je tvrdohlavý a má ego. A vím , že nemá na to, aby se omluvil první,rozmazlenec jeden. Musela jsem se nad svou myšlenku usmát.
,, Promiň," řekla jsem tiše , a taky trochu z námahou.
,, Taky promiň," zastavil se a otočil se ke mně , a objal mě. ,, Kdyby si mi dala ještě chvilku omluvil bych se první"
Zasmála já se ,, tak to kecáš, to ti nevěřím" zasmála jsem se.
Plácnul mě přes zadek.
,, Hele! Ty drzoune," odstrčila jsem ho od sebe.
,, Copak?" Zasmál se.
,, Jdeme," zavelela jsem.
,,Jak si přeješ."
Usmál se a chytl mě za ruku.

Vítám vás po dlouhé době u dalšího dílu. Doufám , že se vám líbil.

Za komentáře a hvězdičky budu moc ráda.

Vaše luciiiinka 💕