Kouzelná Beruška a Černý Kocour 2

35)díl

,,Je to 32 675 280?"
,,Plaggu? " zděsila jsem se.
,,Špatná odpověď" řekl bůh.

,,Je to 3 472 998 351?" zeptal se Adrien byl to jediný výsledek co jsme našli.
,,Špatná odpověď, máte už jen jednu možnost "
,,Co?  Špatná odpověď. Ale.. " začala jsem trochu panikařit, i Adrien nevypadal o nic líp.
,,Tak mysli Marinette tak otázka... Kolik písmen obsahují ty knihy... "  teď mi něco došlo.  ,, ano přeci ty knihy, písmena... Ne ty knihy v knihovně, proč mě to nenapadlo dříve! " začala jsem dostávat naději.
,,Už vím" všichni se na mě podívali, trošku mě to znervozňovalo.
,,Odpověď je 7 písmen " odpověděla jsem odhodlaně.

,,Mari? " otázal se nechápavě Adrien.
,,7 písmen, nemůžou všechny knihy v knihovně obsahovat 7 písmen, jak si na to přišla " odpověděl Adrien.
,,Ale Adriene, ne všechny písmena v knihovně ale kolik písmen obsahují 'ty knihy ' už chápeš " asi mu to nedocvaklo. Teď jsem se obrátila ke Strážci.
,,Ano, uhoda si to.  Gratuluji " odpověděl bůh.

,,Adriene první úkol je za námi " vykřikla jsem a než stačil zareagovat přiběhla jsem k němu a silně ho objala, objetí ti objevoval.

,,Zítra k večeru přijdeme zas a přineseme další úkol, ale nezapomeňte další úkol bude složitější než první "  a bůh zmizel.
,,Tak mládeži už máte 1 úkol za sebou jaký je to pocit? " zeptal se strážce.
,,Úžasný " odpověděli jsme na ráz oba dva.
,,Já věřím že to dáte ,oba dva jste velmi odhodlaný, upřímný, bojovný, spravedlivý.. Je toho víc. Chci tím naznačit že pokud budete spolu tak to zvládnete. Čím větší bude mezi vámi důvěra tím víc toho dokážete. Nevím jaký budou další dva úkoly, ale věřte mi že toto byla taková rozcvička... A doufám že si dneska užijete nějakou tu zábavu, tak pěkný den. Ahoj Marinette, Adriene. Nashledanou dupain-chengovi. "
,,Děkujeme Strážce za všechno, a také krásný den. "
Poté zmizel v bílé záři.
,,Adriene? " začala mamka
,,Ano? "Otočil se k mé mamce i já se otočila.
,,Chtěla bych se ti za všechno omluvit, nevím jestli mu to odpustíš, chovala jsem se vážně hrozně.. Moc se omlouvám. "Tohle jsem vůbec nečekala, ano moje mamka je hodná, ale stejně.
,, nechám ti klidně čas jestli potřebuješ "byla smutná a hodně bylo to na ni hodně vidět.
,, ne, nepotřebuji čas. Já vám to odpouštím, byla jste rozhozená a taky byli na vás moc informací. Nejdřív že jsem Kocour a Marinette Beruška a potom že Marinette umřela ikdyž neumřela . A jestli vám ti nevadí už se na toto téma nechci bavit" poznala jsem že  se o tom nechce bavit už jen z toho tónu jak to říkal .
,,Děkuji,  ty si tak hodný chlapec" Mamka přiběhla a objala ho. Myslím že i brečela. Adrien ji také objal.

,,A odpouštím vám oboum" dodal Adrien když viděl jak se nadechuje táta.
,,Díky" odpověděl mu nazpět táta.
,, Neuděláme rodinnou večeři? " Navrhla jsem.
,, A proč vlastně ne" zareagoval ihned Adrien.
,,Dáme si pizzu?  Nebo palačinky, nebo si něco ugrilujem? " ptala jsem se s radostí ,protože už jsem měla celkem hlad.

Nakonec, po celkem dlouhém hádání co si nakonec vybereme, jsme si objednali pizzu.
Byla to skvělá večeře, seděli jsme venku na zahradě, u bazénu. Bylo moc hezky, ikdyž už sluníčko padalo dolů, dolů do hlubin. Byl to skvělý pocit být s někým koho mám ráda.

,,Ahoj Mari, Adriene! " Zrovna se s náma loučila máma i táta ...Musím být teď jen u Adriena  jelikož o mě nesmí nikdo vědět do tý doby než zvládnem všechny úkoly.

,,Ahoj mami. Ahoj tati" rozloučila jsem se.
Zavřela jsem za sebou dveře, Adrien už odešel.  Šla jsem k němu  do pokoje ležel na gauči s puštěnou televizí a koukal na nějakou detektivku . Šla jsem se umýt,  a poté si sedla k Adrienovi.  Už bylo dost pozdě kolem 10 večer.

Adrien spal ,nechala jsem ho vypla jsem televizi a lehla si do postele.

Zdravím všechny ,omlouvám se že jsem nevydávala díly, a doufám že teď už zase začnu.

Děkuji těm kteří nade mnou ještě nezlomili hůl,  a moc bych vám chtěla poděkovat za to že čtete můj příběh, ani nevíte jak mě  to těší.

Za hvězdičku či koment děkuji.

Mějte se kouzelně vaše luciiiinka ❤