Kouzelná Beruška a Černý Kocour 2

31)díl

Řekla radostněji, ale pořád se strachem.

Pohled Marinette

Byla jsem pořád v šoku co se právě stalo.  Pomalu jsem se šourala za strážcem ,který držel oba pegase dál odemne a měl kamený výraz.
Bála jsem se ,co jsem to právě udělala, všechno proběhlo tak rychle.

,,Marinette mohla bys pohnout kostrou! " řekl chladným hlasem až jsem sebou škubla.
,,Nemáš čistý svědomí?  Proč se mě lekáš? "
,,Asi ne" řekla jsem skoro neslyšně.      ,, nevím " dodala jsem odpověď ba druhou otázku.
,,Ale prosím tě , nebuď tak zařazena, kdyť uvidíš Adriena  myslel jsem že budeš mít radost" namítl už normálním hlasem.
Sklopila jsem hlavu.
,, Já... Já no.. To co se stalo,  bojím se aby to někomu neublížilo. "
,,Jak to myslíš "zeptal se nechápavě.
,,No já myslela že že třeba můžou čerti uškodit nebi" řekla jsem skoro nesrozumitelnou větu.
,,Klid, peklo je peklo a nebe je nebe,  když peklo dokáže vzdorovat nebi, tak i nebe dokáže vzdorovat peklu.  Neboj je tu tolik svatých že ani sám Lucifer by se nepokusil vyzvat někoho na souboj,  tady si všichni pomáhají, však  ale v pekle vládne každý sám za sebe teda až na Pana pekel. "
,,Doopravdy? " zeptala jsem se s nadějí  v hlase.
,,Doopravdy " ujistil mě  ,, a jestli nepohneš tou kostrou tak tě tu zahrabu" já se musela pousmát a malý úšklebek jsem si taky neodpustila.

Pohled Adriena (asi po 100 letech)

Už se trochu vzpamatovávám  , ale bolí to,  ztratit nejlepšího člověka v životě je hodně těžký (Adriene neházej flintu do žita)

Každý den sedím jako kocour na balkoně Mari nebo v jejím pokoji a vzpomínám na ty krásné prožitky, jak jsme bojovali proti padouchům jak jsem s ní seděl na týhle posteli a tiše ji našeptával jak ji miluju,  po tváři mi sjela jedna slza žalu, smutku,  samoty chtěl jsem ji tu mít, už nemůžu dál vždycky když na nu myslím šílím, šílím vztekem jak jsem to mohl dopustit, jak jsem ji nezachránil. 
Poklekl jsem na zem a schoval hlavu do rukou už jsem brečel byli mi jedno že mám být silný, bez ní to prostě nejde.
Najednou jsem zaslechl jak někdo stoupá po schodech.
Rychle jsem se zvedl a chtěl utéct, ale nepovedlo se mi to.
,,Kocoure? " nevěděl jsem kdo to je a bylo mi to jedno asi nejspíš Marinettina matka protože měla podobný hlas jako Marinette.
Vyskočil jsem z okna a běžel po střechách setřel jsem slzy a seběhl ke mne domů.
Seskočil jsem na zem a pustil Plagga nic nenamítal asi věděl že se mám dost špatně.

Ale však najednou se sama od sebe rozsvítila moje 'led' televize otočil jsem se.
Na obrazovce se ukázal nějaký chlap nevěděl jsem kdo to je ale pak...

,,Marinette " usmál jsem se konečně po tak dlouhé době ji vidím, vypadala krásně,  měla rozpuštěné vlasy a modré šaty .
,,Adriene, tak konečně " uslyšel jsem její hlas byl tak krásný.

,,Milý Adriene " začal ten chlap,, jsem strážce,  dostal jsem výjimečně povolení poslat tady Marinette na svět " ukázal na Marinette.  ,,A tak kdy bys mohl pozvat její rodiče sem aby ju viděli " tak tohle mě dost zarazilo.
,,A jak mám dokopat její rodiče aby šli ke mě domů, když by mě nejraději zabili. " postěžoval jsem si.
,,Dám ti dopis" řekl mi v klidu.
,,Dopis? "Zeptal jsem se nechápavě.
,,Ano Adriene dopis, a tam bude vše popsáno, neboj přijdou " vložila se di toho Marinette a přitom se ne mě hřejivě usmála.

Nevěděl jsem jak ,ale na mým stole se objevila zmíněná obálka.
,,Měj se zlato, a až dokopeš moje rodiče sem pošli mi tuhle berušku,  pošleš ji tak že ji vyhodíš z okna."
Řekla mi a na mým stole se objevila beruška áááá, ale měla na sobě peříčko.
,,Hele nechci si stěžovat ,ale mám na peří alergii" zakňoural jsem a odtáhl se od berušky.
,,Vy mládeži máte pořád nějaký problém " zatěžoval si naopak strážce a luskl prsty.  A předemnou se objevila stejná beruška, ale bez peří.

,,Tak zatím nashle Adriene. " řekl Strážce a spolu s mari zmizeli.

,,Tak já jdu na popravu "řekl jsem si.

U pekárny

Začal jsem se trochu klepat,, musíš to udělat pro Marinette " řekl jsem si a vešel jsem do pekárny pro mé štěstí tam nikdo nebyl.
,,Adriene, dneska už po druhé co chceš, zabít snad? " tohle hodně zabolelo skusil jsem si toho nevšímat.
,,Dobrý den, jen jsem vám přinesl dopis. Nevím co je v něm, ale musíte si ho přečíst, možná mi nevěříte, ale jde o vaší dceru, a jestli ji chcete vidět musíte ke mně domů, ona vás chce vidět . Podívej te se tohle je beruška, kterou mi asi před 20 minutami sama poslala.  Tu ji mám poslat na znamení že se může objevit. " řekl jsem a doufal že mu alespoň trochu uvěří.

Podal jsem jim dopis a chtěl odejít.
,,Nikam nepůjdeš "řekl Marinettin otec. Nemám strach (egoisto!)  .
Po pěti minutách stání a pozorování toho jak si čtou dopis, konečně ho odložili.

Podívali se na mě pohledem jako bych je tu snad měl odpálit na měsíc.
,,Adriene jediný špatný pohyb" řekl pan Cheng.
To jsem nepochopil, ale zase jsem pochopil že půjdou se mnou..
Zamkli pekárnu a následovali mě.

(866 slov)

Ahooj všichni je tu další kapča doufám že se vám líbila.

Za komentík a hvězdičku moc děkuji.

Mějte se kouzelně vaše luciiiinka ❤