Tutoring by love

5) - Miluju tě?

Harry

 

Odtrhl jsem pohled od jejích rtů, když prudce zaklapla učebnici a přisunula ke mě papír.
,,Teď to vypočítej,“ řekla a podala mi tužku. Váhavě jsem si jí vzal.
Pokynula mi, abych vypočítal příklad, který mi tam napsala, ale já se nezmohl na nic než na čučení těch čísel, které mi způsobovaly tolik problémů.
,,Tak?“ Obrátil jsem pohled na ní. ,,Harry, zíráním na ten papír se nic nenaučíš. Nebo na mě,“ dodala potichu a zrůžověla.
,,Já..nezíral jsem na tebe,“ zalhal jsem. Pravdou bylo, že celé dvě hodiny, co jsme tady a co se mi snaží vysvětlil látku, jsem se jí koukal na rty. Na rty, které měla lehce natřené leskem, na perfektně vykrojené rty a dokonce jsem se přistihl, jak se bezděčně přikláním k ní a chystám se ochutnat její rty.
,,Když myslíš,“ zahučela, pokrčila rameny a vstala.
,,Kam jdeš?“ zeptal jsem se.
,,Harry, tohle nemá cenu. Vůbec se nedokážeš soustředit. Jak se potom něco naučíš?“
,,Už budu dávat pozor,“ vyhrkl jsem. ,,Prosím, potřebuju to,“ řekl jsem potichu. Naklonila hlavu na stranu.
,,Potřebuješ?“ zeptala se. ,,Jak?“ Povzdechl jsem si.
,,Neřeš to,“ řekl jsem a prohrábl si vlasy.
,,Jak chceš,“ pokrčila rameny a zastrčila si jeden pramen vlasů, který ji neustále padal do obličeje, za ucho. Sedla si zpátky na židli a otevřela učebnici.
,,A chápeš to už alespoň trochu?“ povzdechla si, když uviděla můj zoufalý pohled.
,,Trochu,“ řekl jsem. Přikývla.
,,Fajn, takže zlomky. Co na nich nechápeš?“ zeptala se.
,,Já nevím.“ Povzdechla si, zavrtěla hlavou a zavřela knihu.
,,Máš hlad?“ zeptala se. Pomalu jsem přikývl. Od rána jsem nic nejedl a teď se můj žaludek začal ozývat.
,,Fajn, tak pojď,“ vybídla mě a šla dolů.
,,Harry?“ ozval se vysoký hlas. Rozhlédl jsem se a spatřil Juliinu matku.
,,Dobrý den paní Simonsová,“ řekl jsem mile a usmál se.
,,Ahoj Harry, co tu děláš?“ zeptala se a přešla k nám.
,,Mami, doučuju ho matiku,“ zavzdychla Julie a z lednice začala vytahovat věci na sendvič.
,,A já jí budu doučovat ekonomii,“ dodal jsem. Tvář Juliiny matky se roztáhla do širokého úsměvu.
,,Tak ekonomiku a matiku jo?“ řekla.
,,Ano mami. Ekonomiku a matiku,“ zavrčela Julie.
,,Dobře,“ řekla a pokrčila rameny.
,,Přijde dneska táta?“ zeptala se Julie, zatímco mazala máslo na pečivo.
,,Ne, vrací se až příští týden,“ řekla s povzdechem.
Zdálo se mi to, nebo jsem viděl, jak se Juliiny oči zaplnily slzami?
,,Ehm, pomůžu ti,“ řekl jsem a prolomil trapné ticho. Vzal jsem si od ní nůž a domazal pečiv, zatímco ona vytáhla z lednice pomerančový džus a z kredence vytáhla dvě sklenice, do kterých džus nalila.
,,Harry, už máš vybranou vysokou školu?“ zeptala se její matka. Zarazil jsem se v pokládání plátku sýru na pečivo.
,,Ehm, jo,“ řekl jsem pomalu.
,,A kam bys chtěl jít?“ zeptala se znovu.
,,Eh..přemýšlel jsem o právnické fakultě, tady kousek odsaď,“ řekl jsem a dodělal sendviče.
,,Počkej, na Brownovu právnickou fakultu?“ vyhrkla Julie. Zamračil jsem se a přikývl.
,,Vážně? No to je skvělé, tam chce jít i Jul, že jo?“ řekla radostně její máma a zatleskala.
,,To si děláš srandu,“ sykla a naštvaně vyběhla z kuchyně.
Nechápavě jsem se za ní díval. Co jsem zase udělal?

Julie

 

Seděla jsem na sedačce, kterou jsem měla u okna a pozorovala vítr, který rozfoukával listí na naší zahradě.
Proč zrovna Styles chce jít na školu, kam chci já. Vybrala jsem si jí minulý týden, potom, co jsem se vrátila z nemocnice a hned na to se dozvím, že tam chce i ten...arghh.
Najednou mi zavibroval telefon. Nová zpráva.
Vstala jsem od okna a přešla ke stolu, odkud jsem sebrala telefon a otevřela blikající obálku.
Od Liama. Ahoj zlato! Nechceš si někam vyjít? xx
Usmála jsem se. S Liamem jsme spolu skoro tři týdny a stále se cítím, jako na začátku. Každý nás dotyk, polibek, objetí. Tohle je pro mě nové a nevím, jak se chovat. Ale Liam mi to hodně usnadňuje. Když jsme spolu venku a pak mě doprovází domů, váhala bych, jestli ho mám políbit. Ale on..prostě mě chytí za zápěstí, omotá kolem mě ruce a přisaje se mi na rty a v tu chvíli se cítím jako kdyby okolí neexistovalo. Všechny zlé myšlenky a vzpomínky jdou do pozadí a soustředím se pouze na něj. Na jeho vůni, chuť jeho rtů, jeho ruce, hladící mě po zádech.
Při vzpomínce na něj jsem se oklepala a naťukala odpověď.
Promiň, ale doučuju Stylese..co třeba zítra? Odeslala jsem to a položila telefon na stůl.
V tu chvíli někdo opatrně zaklepal a dovnitř proklouzla kudrnatá hlava.
,,Julie? Já..ehm..omlouvám se. Já jsem nevěděl, že tam chceš jít,“ omlouval se a nejistě se ke mě přibližoval. Nejspíš čekal, že mu to prominu nebo alespoň něco řeknu. Jestli se tam dostanu, budou to další čtyři roky jeho uštěpačných poznámek. A nebo...přihlášku podám jinam.
,,Ehm..budeš mě doučovat tu ekonomii nebo ne?“ řekla jsem místo toho. Zatvářil se zmateně a..smutně? Odkdy je Harry Styles smutný v mojí přítomnosti?
,,Jasně,“ řekl po chvíli a posadil se na stejné místo.

Harry

 

Zbytek odpoledne nebyl vůbec stejný. Cítil jsem se vinně. Nevím sice proč, ale sžíralo mě to.
Zrovna jsem jí vysvětloval látku, když jí zavibroval telefon..a byl na mojí straně. Takže mě nenapadlo nic lepšího, než se po něm natáhnout dřív než ona a podívat se kdo jí píše.
,,Oo, Liam,“ řekl jsem a nechápavě se zamračil. Tak on už má i její číslo. Otevřel jsem novou zprávu a podíval se na ní s úšklebkem, zatímco ona se na mě dívala vyděšeně.
,,Dej to sem!“ zavrčela a vrhla se na mě, za účelem získání jejího telefonu. Zvedl jsem se ze židle, kterou jsem tím povalil na zem a odtahoval od sebe ruku s telefonem co nejdál. Začal jsem číst.
,,To nic. Smajlík. Hezky se bav. Další smajlík. A miluju tě.“ V tu chvíli jsem se zarazil. Miluju tě? Oni spolu něco mají? Co? Proč? Jak dlouho?
Julie ze mě strnule slezla a pohled zabodla do země. Já se na ní s šokovaným výrazem a otevřenou pusou otočil a ztuhle jí podal telefon.
,,Promiň,“ zašeptal jsem neslyšně, natáhl se pro batoh a opustil její pokoj.
,,Ale co ta ekonomie?“ slyšel jsem za sebou ještě, ale to už jsem seběhl schody a opustil jejich dům.
Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu, abych si pročistil hlavu.

A úplně jsem věděl, kam zamířím.