Tutoring by love

27) - První hádka

Julie

Díky slunečním paprskům, které pronikaly skrz tenkou záclonku, a dopadaly na má odhalená ramena, jsem se lehce zavrtěla a tím vedle sebe ucítila něčí tělo.

Prudce jsem otevřela oči a teprve když se mi zobrazily vzpomínky na včerejší večer, uklidnila jsem se.

Nic se nestalo. Pouze jsme si asi do půl jedné ráno povídali.

Pomalu jsem se otočila tak, abych ho nevzbudila a abych nijak nepohla jeho rukou, kterou měl omotanou kolem mého pasu. Usmála jsem se, když jsem viděla jeho klidný výraz, který ve spánku měl.

Když jsem natahovala ruku k jeho tváři, jeho rty se zformovaly do drobného úsměvu, ačkoliv jeho oči zůstávaly stále zavřené.

,,Baví tě mě takhle pozorovat?“ zamručel ještě víc hraplavěji než jindy.

,,Promiň,“ špitla jsem a otočila se od něj.

Ozval se jeho tichý, hrdelní smích, který mi vytvářel husí kůži a byl jako balzám na mou duši.

Ucítila jsem, jak se pohnul a náhle se na mě lepil ze zadu. Prsty lehce odhrnul moje vlasy a tričko na spaní a pak mi začal po celé šíji klást drobné polibky.

,,Neřekl jsem, abys přestala,“ zahuhlal mi do pokožky.

Uculila jsem se a otočila se na něj. Jednu ruku přehodil přese mě a najednou se nade mnou tyčil. Opíral se o lokty a jeho kudrlinky mi padaly do obličeje.

,,Zůstal jsi,“ řekla jsem s úsměvem.

,,Kam bych chodil?“ zeptal se nechápavě a zamračil se.

Pokrčila jsem rameny.

,,Copak jsi se ze včerejška nic nenaučila?“

,,Jak to myslíš?“ řekla jsem prozměnu já nechápavě a hodila mu ruce kolem krku.

,,Neopustím tě. Nikdy,“ dodal a rychle mě políbil.

,,Nikdy neříkej nikdy,“ zahučela jsem.

,,Jul. Nikdy tě neopustím. Myslím to vážně,“ řekl s vážným výrazem.

Najednou se ozvalo klepání na dveře a ten někdo nečekal na vyzvání a vtrhl do mého pokoje. Harry se rychle překulil na svou stranu a naznačil mi, abych si vytáhla tričko na rameno.

,,Ježiši, omlouvám se,“ vyhrkla máma a otočila se. ,,Zdálo se mi, že jsem vás slyšela, tak jsem se přišla zeptat, co chcete k snídani,“ vybalila na nás, zatímco stále stála zády k nám.

,,Ehm..Harry?“ otočila jsem se na něj s tázavým pohledem.

,,No..je mi to jedno,“ pokrčil rameny.

,,Dobře, tak vám udělám třeba...lívance?“ řekla máma a pomalu se začala otáčet k nám.

,,Jasně, tak lívance,“ přikývla jsem spolu s Harrym. Máma taky přikývla a opustila můj pokoj.

,,Tak to nebylo vůbec trapný,“ prohodila jsem a věnovala pohled jeho úsměvu.

,,Ale naopak. Velice vzrušující,“ zasmál se a vrátil se na své původní místo. 

,,Bože Harry,“ zaúpěla jsem se smíchem a snažila se od něj dostat pryč.

,,Ale notak, neříkej, že jsi v mojí přítomnosti nikdy neměla nějaké představy!“ vykřikl.

,,Ne. Nikdy,“ zavrtěla jsem hlavou, čímž jsem si vysloužila jeho nedůvěřivý pohled.

,,Nevěřím ti. Všechny ostatní měly v mojí přítomnosti představy,“ řekl.