Tutoring by love

22) - Znamení

,,Harry, to nemůžeme,“ zahuhňala jsem mu do rtů a lehce ho od sebe odstrčila.

Povzdechl si a odtáhl se.

,,Dobře, nebudu tě do ničeho tlačit.“ Chápavě se usmál se pohladil mě po ruce. Vděčně jsem se usmála a s pohledem upřeným do jeho očí jsem mu prohrábla kudrlinky, neposedně stojící do všech stran.

Slastně přivřel oči a vyšel mé dlani vstříc.

Vzala jsem ho za ruku a přitáhla ho ke své posteli. Posadila jsem se na ní, opřela se zády o zeď a už jenom pozorovala, jak se natahuje a hlavu ukládá do mého klína. Vybavila se mi ta noc, kdy přišel k nám, totálně na šrot a naprosto stejně ležel i tehdy. To mi řekl, že jsem krásná, ale pochybuju, že si to další den pamatoval.

,,Jul?“ prolomil ticho a zadíval se na naše propletené prsty, se kterými si celou dobu hrál.

,,Hmm?“ vytrhla jsem se ze svých myšlenek a pohlédla na něj. Vypadal tak spokojeně.

,,Řekni mi něco o sobě,“ vydechl a s úsměvem se mi podíval do očí.

,,Co bys chtěl vědět?“ zasmála jsem se.

,,Já nevím. Je toho spousta, co o tobě nevím,“ pokrčil rameny a dál nezaujatě pozoroval naše ruce. Uculila jsem se a položila svou druhou ruku do jeho vlasů.

,,Já fakt netuším co ti mám říct,“ povzdechla jsem si po chvilce přemýšlení. Zasmál se.

,,Tak třeba, máš nějaké druhé jméno?“ Zasmála jsem se.

,,Co je?“

,,Vážně? Tolik věcí, co o mě nevíš a ty se zeptáš na tohle,“ řekla jsem mezi smíchem.

,,Chci to vědět,“ zasmál se se mnou.

,,Jo, mám,“ řekla jsem, když jsem se uklidnila.

,,A?“ vybídl mě.

,,Anne. Julie Anne Simons,“ řekla jsem celé svoje jméno a začervenala se.

,,Vážně? Anne?“ vydechl překvapeně.

,,Jo, něco divnýho?“  řekla jsem nechápavě.

,,Tak se jmenuje moje máma,“ objasnil a pokrčil rameny. ,,Nemyslíš...nemyslíš, že je to nějaký znamení? Že máme být spolu?“ zeptal se s naprosto vážnou tváří.

,,Ty na tohle věříš?“ zamračila jsem se.

,,Samozřejmě, ty ne?“

,,Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Dostala jsem už tolik znamení a žádné z toho nebyla pravda,“ vysvětlila jsem s povzdechem a namotala si na prst jednu z jeho kudrlinek.

,,Dobře, a co...tvoje oblíbené..“ začal, ale přerušila jsem ho.

,,Ne, to teda ne. Teď chci odpověď já,“ řekla jsem a sledovala jeho výraz. Z nechápavého a možná trošku naštvaného výrazu, že jsem ho přerušila, se změnil na pobavený.

,,Ptej se,“ vybídl mě.

,,Řekni mi něco o tvých tetováních,“ vyhrkla jsem. Přála jsem si, aby teď rozepl tu zpropadenou košili a já mohla znovu přejíždět po Harryho bezchybné pokožce.

,,Vyber si,“ uchechtl se a opravdu si rozepl košili. Ta se mi rozprostřela po nohách a odhalila tak pohled na Harryho hruď, četně potetovanou.

,,Hmm, co třeba tohle?“ Obtáhla jsem velkého motýla, která pokrýval celé jeho břicho. Trochu se pod mým dotekem otřásl.

,,Nevím. Bylo to v době, kdy jsem si nechával dělat tetování jenom protože to byla frajeřina. Je jedno z prvních,“ vysvětlil a usmál se.

,,Aha. A co tohle?“ řekla jsem a chtěla obkreslit ty dva ptáčky. Ale chytil mi ruku a upřeně se mi zadíval do očí.

,,Teď jsem na řadě já.“ Stáhla jsem ruku.

,,Tvoje oblíbená kytka?“ vyhrkl.

,,Hmm, asi..pivoňky. Teď to tetování.“

,,Ty ptáčky jsem si nechal udělat asi dva roky zpátky. Bylo to v době, kdy jsem se smířil s tím, že budu tátu vídat jenom na Vánoce a přestal snít o tom, že by se vrátil. Sice jsem si zvykl, ale chybí mi. Jeden ptáček jsem já a druhý táta. Opustil naší rodinu a já...“ Odmlčel se a odvrátil pohled.

Došlo mi, že se na povrch dostává ten zraněný Harry. Ten, kterého opustil táta a kterého vídá jenom jednou do roka.

Najednou se prudce posadil a začal si zapínat košili.

,,Myslím, že pro dnešek toho bylo dost,“ pronesl tvrdě. Chytila jsem ho za ruku.

,,A co tohle?“ zeptala jsem se a pohled upřela na malé J, pod nápisem Things I can’t.

,,To je...nechal jsem si ho vytetovat tu noc, kdy jsem zjistil, že chodíš s Liamem. Nechal jsem si ho vytetovat, abych nezapomněl na to, že tě nemůžu mít. Že patříš někomu jinému. J jako Julie,“ vysvětlil a opřel si čelo o to mé.

Přivřela jsem oči, abych vstřebala tu informaci. Jak dlouho už tohle trvá? Jak dlouho se trápí myšlenkou, že jsem někoho jiného.

,,Promiň,“ špitla jsem.

,,Za co se omlouváš?“ zašeptal a já na tváři pocítila jeho teplý dech.

,,Ubližovala jsem ti,“ objasnila jsem.

,,Neubližovala,“ zavrtěl hlavou.

,,Teď už mě můžeš mít,“ řekla jsem a moje tváře okamžitě nabraly červenou barvu. Odtáhl se a já svých slov zalitovala. Přes rty mu přelétl lehký úsměv.

Vstal z postele.

,,Kam jdeš?“ vyhrkla jsem možná trochu moc horlivě.

Ale místo toho, aby opustil můj pokoj, se zastavil před mojí postelí a klekl si na jedno koleno.

,,Harry, co to děláš? Vstávej,“ vyjekla jsem a snažila se ho zvednout, ale nešlo to.

,,Julie Anne Simonsová,“ oslovil mě celým mým jménem a já se usmála. ,,Prokážeš mi tu čest a staneš se mou dívkou?“ pronesl teatrálně a uvěznil mou ruku v jeho.

Zarazila jsem se. Myslí to vážně?

,,Harry, já...nevím jestli bychom měli...“

,,Ne pro mě není odpověď,“ upozornil mě. Odvrátila jsem pohled.

,,Nebude to pro tebe dobré,“ zopakovala jsem svá slova, která jsem řekla i dole, když se mi snažil vysvětlil své chování a ten svůj polibek na parkovišti.

,,Julie, nebude pro mě dobré, když nebudu s tebou,“ řekl s vážnou tváří.

Povzdechla jsem si. Tohle je všechno, co jsem kdy chtěla, po čem jsem vždy toužila. Nejoblíbenější a nejvíc sexy kluk mě žádá o to, abych se stala jeho dívkou a já tu jenom stojím a blbě čumím. Vždycky jsem tohle chtěla a teď, když mi to v podstatě naservíruje na stříbrném tácu až pod nos, tak váhám.

,,Já...“ Co dám za zkoušku? ‘Jestli se to nepovede, tak svoje srdce.‘ ozvalo se svědomí.

,,Dobře Harry, stanu se tvou dívkou. Ale už prosímtě vstaň,“ vyhrkla jsem a vytáhla ho za lokty zpátky do stoje.

,,Skvělé,“ odvětil a s úsměvem se mi přilepil na rty.

Tenhle styl líbání byl jiný, než předchozí dva, které už jsem s ním stihla zažít. Tenhle styl nebyl ani naléhavý, ani vášnivý. Ne, byl úplně jiný.

Byl majetnický.

,,Teď už patříš jenom mě,“ řekl, když se odtáhl a já jenom doufala, že jsem se nerozhodla špatně.