Tutoring by love

62) - Konec? Ne, teprve začátek!

Julie

 

Víkend utekl rychle. Stejně jako celý následující týden.
Je pátek. Sedím na hodině dějepisu, kterou jsem celou propsala s Harrym, který sedí ve vedlejší třídě. Začal on. Esemeskami typu ‘Zrovna na tebe myslím a mýmu kámošovi chybíš‘ rozpoutal hotovou válku, ve které jsme si psali všechno. Od odpovědí k testu, který psal, až po milostné vyznávání lásky.
Byla jsem si vědoma pohledu jak spolužáků, tak učitele, ale ten se nejspíš rozhodl mě ignorovat a nebo nechtěl naštvat těhotnou holku.
Horší pohled byl ten od Julie. Ta ho na mě celou dobu upírala a já téměř cítila, jak mi jím propaluje do zad díru. Uvolnila jsem se až když se ozval zvuk zvonku, ukončující tím poslední hodinu a zároveň ohlašoval začínající víkend.
,,Tak co těhulko? Už ti otekly kotníky?“ ozval se jízlivý hlas, jakmile jsem zabouchla skříňku.
,,Co chceš?“ sykla jsem a založila si ruce na prsou.
,,Říkala jsem ti, aby ses nepřibližovala k Harrymu,“ zavrčela a přiblížila se ke mě.
,,Zajímavé. A proč jsi Harrymu říkala opak?“ opáčila jsem a ušklíbla se. ,,Jo, vím o tom. Všechno mi řekl,“ řekla jsem, když jsem viděla její udivený výraz.
,,Víš, co se teď stane,“ odtáhla se a napodobila mojí pozici.
,,Zkus to,“ přikývla jsem. Jasmin se ušklíbla.
,,Víš, nemyslím si, že by ses Harrymu stejně ještě líbila. Kruhy pod očima, těhotná, dalo by se říct, že i tlustá,“ řekla jízlivě a zasmála se. ,,A nebo víš co? Proč se ho rovnou nezeptáme,“ řekla najedou a ukázala za mě. Prstem mířila na Harryho, který zrovna vyšel z učebny a na tváři měl lehký úsměv, který mu však okamžitě zmizel, když viděl nás dvě pohromadě.
,,Harry, miláčku. Pojď sem, prosímtě,“ zatrylkovala Jasmin a natáhla k němu ruku. Ten jí jako poslušný hošík uchopil a nechal si vtisknout dlouhý polibek.
,,Tak Harry. Řekni tady Julie, jaká je,“ řekla a otočila ho ke mě. Harry mě přejel pohledem a zamračil se.
,,Co je s ní?“ zeptal se nechápavě.
,,Řekni jí, jak už jsi o ní ztratil všechen zájem. Že už se ti nelíbí,“ objasnila Jasmin a na tváři měla samolibý úšklebek.
,,To nemůžu říct,“ řekl zoufale Harry. Její úšklebek zmizel a vystřídal ho nechápavý.
,,Jak to myslíš, že nemůžeš?!“
,,Nemůžu lhát,“ objasnil Harry. ,,Už víc ne.“
,,Tak hele, Harry. Jestli jí tohle neřekneš, víš co se stane jí a tomu parchantovi. Vždyť je odporná. Velký břicho, nevejde se s ním ani do dveří. A podívej se na ty –“
,,Už dost, Jasmin!“ přerušil jí hlasitým výkřikem Harry a doprovodil to bouchnutím o skříňku. ,,Už toho bylo dost. Přestaň!“ zopakoval. Nahmatal mojí ruku a pevně jí stiskl, načež se postavil vedle mě.
,,Harry, ty...“
,,Nebudu ti lhát. Jsme zase spolu. Ano. A nebudu tady poslouchat tvoje urážení vůči ní. Odvolej toho parchanta,“ dodal Harry a zamračil se.
,,Co? Nebudu nic –“
,,Odvolej to, Jasmin. Nikdo nebude moje dítě nazývat parchantem. Nikdo. A už vůbec ne ty, ty...ty peroxidová děvko,“ zasyčel a hlouček, který se kolem nás stihl utvořit propukl v tichý smích a šepot. I já jsem se neudržela a vyprskla jsem smíchy.
,,Prosím?“ pozvedla obočí Jasmin a přešlápla.
,,Slyšela jsi dobře. Je konec těm tvým hrám. Už mě to nebaví. Nehraju. A jestli se o něco pokusíš, nahlásím tě na policii a půjdeš hezky do chládku,“ syčel Harry a s každým krokem se přibližoval, až byla natlačená na skříňku. Viděla jsem, jak se její hrudník zběsile nadzdvihává.
,,Uděláš jedinou blbost, kterou bys ohrozila Julie, nebo moje dítě a rozdrtim tě. Jako mouchu,“ řekl Harry a znovu mě chytil za ruku. Otočil se na mě a já mu věnovala povzbudivý úsměv.
,,Tohle není konec, Harry!“ zakřičela za ním ještě, když jsme procházeli davem, ruku v ruce.
,,Ale je, Jasmin. Je konec,“ zasmál se Harry a vyšel se mnou ze školy.
Teprve když stál u svého auta, sebevědomý úsměv, který měl, ho opustil, hlasitě vydechl a svezl se po dveřích.
,,Harry!“ vyjekla jsem. ,,Co je?“
,,Co když něco udělá. Tímhle jsem vás ohrozil,“ vrtěl zoufale hlavou a mračil se. Vypadal, jako kdyby se měl každou chvíli rozbrečet.
,,Neohrozil. Ne, ne. Harry, nic si nezkusí. Zlato, byl jsi perfektní. Zastal jsi se nás a konečně jsi se jí vzepřel. Je konec toho všeho. Můžeme spolu zase být,“ říkala jsem a hladila ho po tváři. Pak se na jeho obličeji opět vyrýsoval úsměv. Pyšný a radostný úsměv.
,,Jo. Jo, konečně můžeme být zase spolu,“ přikývl a postavil se. ,,Pojď. Pojedeme to oslavit,“ řekl radostně a nasedl.

Nakonec byla naše ‘oslava‘ celkem..zpocená. Protože jsme skončili u mě v pokoji, přesněji v posteli. A nazí.
,,Jo. Tohle už bude dobrý,“ přikývl a omotal kolem mě ruku.
,,Už jo. Neboj se.“
,,Julie. Já....nechci na tebe nijak tlačit, ale už ses rozhodla?“ zeptal se najednou.
,,Páni. Rychle měníš téma,“ zasmála jsem se nervózně.

Celý týden nepadlo ani jedno slovo na téma adopce. Udělala jsem to, co Harry chtěl. Opravdu jsem si napsala všechna pro a proti a pro značně bylo víc. Uvědomila jsem si, že i když jsem si řekla, že to udělám, nebyla bych toho schopná. Nikdy.
,,Já...jo. Rozhodla jsem se,“ řekla jsem pomalu. Upřel na mě pohled a vyčkával.
,,Tak?“ popostrčil mě, když jsem už nějakou chvíli mlčela.
,,Já...napsala jsem si ty pro a proti. Do proti jsem si napsala to, že mu nemůžu nabídnout stálé zázemí a finanční zabezpečení –“
,,Můžeš,“ přerušil mě Harry.
,,A dál jsem se nedostala. U pro jsem napsala, že lásku bych mu dokázala dát. Dávala bych mu jí každým dnem najevo a nikdy by nebyl sám.“
,,Já bych tu byl taky,“ přidal se Harry.
,,Dala bych mu lásku, kdybych mohla, kupovala bych mu cokoliv by chtěl. Měl by dobrou rodinu, přátele, zařídila bych mu dobré vzdělání. Kdyby si něco udělal, byla bych tady, abych mu to pofoukala, objala ho a utřela mu slzičky. Byla bych jeho máma, kterou si zaslouží,“ dodala jsem a položila si ruku na břicho. ,,Nebyl by den, kdy by se nesmál, kdy by nebyl šťastný. Byl by ten nejšťastnější kluk na světě. Měl by dokonalého tátu.“ Při těchto slovech jsem se otočila na Harryho a pohladila ho po tváři, za což mi věnoval široký úsměv.
,,A dokonalou mámu,“ dodal Harry a políbil mou ruku.
,,Měl by dokonalé babičky a dědy, i když ten jeden by byl daleko. Měl by dokonalou tetu, strejdu, určitě by měl rád i Eleanor, Louise, Zayna, Perrie a jeho nejlepší kamarádka by byla jejich malá Rebecca.“ Při zmínce o malé Rebecce, dcerce Perrie, kerá se narodila minulý týden, jsem se nedočkavě usmála. ,,Možná by se jednou vzali,“ dodala jsem a zasmála se nad tou představou.
,,Takže, Harry. Pro je značně víc. Tudíž z toho plyne, že....jo. Harry, necháme si ho.“

kecy, kecy :D i když to vypadá, že pohroma je pryč a že odteď bude všechno okej, tak se mýlíte, protože to nejhorší teprve přijde :DD a včera jsem přepsala celou poslední kapitolu, takže...:DD nebude se vám to líbit :DD muahaha
jste rádi, že si Halie nechají to babátko? :DD 

LOVE YOU!!!!! 

P.S.: úplně miluju remix You & I (údajně by měl být od Liama :3)...je prostě úplně nejky :DD tak si ho poslechněte :33 ----------------->-