Tutoring by love

20) - Right choice

Vykuleně jsem pozorovala řetízek a lapala po dechu.

Pak jsem jedním pohybem krabičku zavřela a vrátila jí na původní místo.

‘Ne, to je blbost. Je to určitě Harry a Jasmin. Miluje ji, ne?‘ ozvalo se moje svědomí.

Ale proč by mě v tom případě líbal?

Zavrtěla jsem hlavou s úmyslem vyhnat si tyhle myšlenky z hlavy a zavrtala se hlouběji do kožené sedačky.

Harry

Vrátil jsem se do třídy poškoláků s širokým úsměvem na tváři.

Hned jak jsem vešel, do obličeje mi přilítla papírová koule.

,,Prober se blbečku!“ ozval se výkřik a následně hlasitý smích. Divoce jsem zamrkal a rozhlédl se po třídě. Nejdříve jsem viděl zamračený pohled pana Marshalla, který nás měl na starosti a nelíbilo se mu, že jsem mu utekl.

Dále jsem viděl ty dva idioty, kteří se v rohu místnosti pohupovali na židlích a smáli se.

A pak jsem viděl Jasmin. Překvapilo mě, že tu stále je.

,,Ta písnička nebyla o mě, že ne?“ zašeptala.

,,Ne, promiň,“ špitl jsem a přistoupil k ní blíž.

,,Harry, víš co nechápu?!“ vyjekla a prudce vstala, čímž shodila židli, na které seděla. Kluci se přestali smát a zaujatě to všechno pozorovali.

,,Jak jsi mě mohl vyměnit za takovou lůzu,“ řekla povrchně. Zamračil jsem se nad jejím oslovením, rychle jsem přešel tu krátkou vzdálenost a pevně ji stiskl zápěstí.

,,Au, Harry pusť! To bolí!“ vykřikla a vzpouzela se.

,,Už nikdy takhle o Jul nemluv!“ zavrčel jsem a pustil jí.

,,Abys věděl, je konec!“ zakřičela na moje záda, kterými jsem k ní byl otočený. ,,A budeš toho litovat!“ dodala. Zastavil jsem se.

Litovat? Jakým způsobem? Co když něco udělá Julii. Hrklo ve mě.

Otočil jsem se, abych jí ještě něco řekl, ale už byla pryč.

,,Ty jsi ale debil,“ uchechtl se Louis a dále se houpal.

,,Drž hubu!“ zavrčel jsem.

,,Hele klid, jo. Jsme tu kvůli tobě. Můžeme být rádi, že jsme jenom po škole. Taky jsme mohli dostat dvojky z chování,“ zahuhlal Zayn a podepřel si bradu rukou.

,,Soráč kluci. Nechtěl jsem, aby nás chytili,“ omluvil jsem se a sedl si vedle Louise.

Pohlédl jsem z okna a před očima se mi mihl ten okamžik, kdy jsem se neovládl a políbil jí. Očekával jsem, že se bude vzpouzet, ale byl jsem překvapený, když mi chvíli polibek oplácela.

O hodinu později, když náš trest skončil, jsem opustil školu. Ignoroval jsem volání Louise a Zayna a rychlým krokem jsem mířil ke svému autu.

Ulevilo se mi, když jsem viděl blonďatou hlavu.

Julie seděla zabořená v sedačce, měla puštěné rádio a s hlavou opřenou o okno spala.

Usmál jsem se pro sebe a potichu nastoupil. Nechtěl jsem jí budit, vypadala tak roztomile. Ještě roztomileji než jindy.

Až když jsem zastavil před jejím domem jsem jí lehce pohladil. Nejdříve po vlasech, následně jsem sjel až na její tvář. Obkreslil jsem kontury jejího obličeje a když jsem se skláněl k probuzení polibkem, s trhnutím se probrala a odtáhla se.

,,Harry, co to děláš?“ vydechla rozespale a prohrábla si vlasy.

,,Chtěl jsem tě probudit. Jsi doma,“ vysvětlil jsem a nervózně se podrbal na zátylku.

,,Ehm, jo. Děkuju za odvoz,“ řekla a chtěla vystoupit.

,,Julie,“ zastavil jsem jí dotykem na její ruce. Otočila se zpět ke mě. ,,Ignorováním mě nevymažeš to, co se stalo ve škole. A ty to moc dobře víš,“ řekl jsem a upřeně se jí díval do očí.

,,Já vím,“ špitla a stáhla svou ruku.

,,Tak proč?“

,,Co proč? Harry, ty...“

,,Nech mě ti to vysvětlit,“ skočil jsem jí do řeči.

,,Co mi chceš vysvětlovat?“ vyjekla.

,,Prosím,“ zašeptal jsem. Cítil jsem její strach. Viděl jsem, jak nervózně polkla a prohrábla si vlasy.

,,Fajn. Tak pojď dovnitř,“ vyzvala mě. S přikývnutím jsem vystoupil z auta a následoval jí do domu.

,,Je někdo doma?“ zeptal jsem se jí, zatímco odemykala.

Zavrtěla hlavou. ‘Tím líp pro mě.‘

Zavedla mě do obýváku, kde jsem se posadil na gauč.

,,Dáš si něco?“ zeptala se a rozhlížela se všude kolem, jenom ne na mě.

,,Možná čaj,“ řekl jsem a promnul si zmrzlé prsty.

Přikývla a zmizela v kuchyni.

,,Teď nebo nikdy,“ zašeptal jsem si pro sebe, načež jsem se rychle zvedl a následoval Julii do kuchyně. Stála ke mě zády a natahovala se pro něco. Využil jsem toho.

Potichu jsem se k ní přikradl, položil jí ruce na boky a otočil jí k sobě s úmyslem jí znovu políbit.

Ona leknutím shodila hrníček, který se rozflákal na zemi na malinké kousky.

,,Harry, co to děláš?!“ vyjekla a vytrhla se z mého sevření. Přeběhla přes kuchyň a stála na opačném konci místnosti.

,,Julie, prosím,“ zašeptal jsem zoufale.

,,Harry, proč mi to děláš?“ zaúpěla a schovala si hlavu do dlaní.

Pomalu jsem přistoupil k ní a stáhl jí ruce z hlavy.

,,Jul, já...“

,,Ne, Harry nic neříkej. Jestli to řekneš, tak se všechno pokazí,“ vykřikla a utekla do obýváku.

,,Jak se všechno pokazí?“ nechápal jsem.

,,Zničíš si reputaci,“ špitla. ,,Protože vím, že ti podlehnu,“ dodala a já se usmál. Opět jsem přistoupil k ní a vzal jí za ruce, které tentokrát nevytrhla.

,,Nezáleží mi na reputaci. Seru na ní!“ zasmál jsem se. ,,Jediný, na čem mi záleží....jsi ty.“

Sledoval jsem, jak zvedla pohled ze země, kam ho po celou dobu upírala, a pohlédla mi do očí. V jejích očích se dalo tolik číst. Byla naštvaná, vystrašená, nechápala co se děje. Ale taky tam byl jeden cit, který mi rázem zvedl náladu a donutil mě udělat to, co jsem udělal.

Byla tam láska. Miluje mě?

Díky tomu jsem se odhodlal nahnout se, překonat tu kratičkou vzdálenost, která dělila naše rty.

A v okamžiku, kdy se naše rty spojily, jsem věděl, že tohle je to, co jsem vždycky chtěl a hledal.

Tohle je moje druhá půlka.

tadááá...a dvacátý díl je tady!! :3 a jsem vážně ráda, že se vám to líbí (očividně)...těch votes!! páni..400+ celkových vote u tohodle příběhu a to jsme teprve u 20 části :D mám jich zatím předepsaných 34, ale stále jsem se nedostala k tomu hlavnímu :D

tenhle díl bych chtěla věnovat Navitty, která mi svýma příběhama dokáže zvednout náladu :3 a i když to nečte (:DD), tak tohle je pro tebe (yy)