Tutoring by love

53) - Why?

Harry

O měsíc později

Seděl jsem v baru a rukama se opíral o pult. Louis seděl vedle mě a soucitně na mě hleděl.

,,Budeš na mě takhle koukat dlouho?“ zabručel jsem a objednal si dalšího panáka.

,,Eh..promiň Harry, ale...proč jsi mi to neřekl dřív?“ zašeptal a naklonil se blíž ke mě.

,,Nemohl jsem, okey?! Bál jsem se, že se to dozví,“ řekl jsem už normálním hlasem.

,,Musíš s tím něco udělat.“

,,Nemůžu,“ zavrtěl jsem hlavou. Barman přede mě postavil panáka s čirou tekutinou, kterou jsem do sebe kopl a užíval si pálivý pocit v krku. Zapil jsem to pivem a zavřel oči.

Měl jsem výčitky svědomí. Je to měsíc a něco, co jsem se rozešel s Julie. A teprve teď jsem někomu řekl z jakého důvodu.

Samozřejmě že toho lituju. Každičkým dnem. Lituju toho tak moc, že moje zápěstí zdobí malinkaté jizvičky, které jsou důsledkem mých chyb. Lituju toho, že jsem jí nechal jít. Protože teď mi chybí její přítomnost. Chybí mi její hlas, smích, vůně. Všechno.

A taky hlavně proto, že odjela do Nevady na návštěvu babičky a já jí už tři týdny neviděl na školních chodbách.

,,Myslíš, že by to vážně udělala?“ zeptal se po chvíli ticha Louis a znovu se ke mě naklonil.

Drsně jsem se zasmál.

,,To si piš, že by to udělala. Je to bláznivá mrcha,“ dodal jsem šeptem, pro případ, že by tu byla někde ukrytá ve stínu a sledovala každičký můj pohyb.

,,Harry. Neměl bych ti to říkat, ale...“ Zarazil jsem se v pohybu a pomalu se na něj podíval.

,,Jestli je to něco, co bys mi neměl říkat a je to nějak spojené s Julie...Tak to koukej vybalit!“ vykřikl jsem. Trochu se přikrčil a zvedl obranně ruce.

,,Jde o to, že...Julie je...“ Udělal dramatickou odmlku a sledoval svoje prsty. Pak zavrtěl hlavou. ,,Ne, neřeknu ti to.“

,,Co? Proč ne?! Už jsi to nakous, tak to dožer!“ vyjekl jsem a pevně sevřel skleničku.

,,Slíbil jsem to Eleanor,“ řekl a omluvně se usmál.

,,Neřeknu jí to,“ mrkl jsem.

Bylo na něm vidět, že váhá. Já jsem jeho nejlepší přítel a Eleanor jeho přítelkyně, kterou vlastní už nějaký ten pátek.

Ale nakonec jsem u něj zvítězil a já se zapřísáhl, že se to Eleanor opravdu nedozví.

,,Fajn, Harry, poslouchej. Já...teda Julie..je už tři měsíce...“

,,Tři měsíce co?“ popostrčil jsem ho, když se neměl k pokračování.

,,Je těhotná,“ vydechl a já zamrzl. Přestal jsem dýchat, srdce mi na chvíli vynechalo úder a pak jsem sjel ze židle na zem.

,,Harry!“ vyjekl Louis a vytáhl mě zpátky na nohy.

,,Proč mi to neřekla?“ špitl jsem a zavrávoral.

,,Odkopl jsi jí, Harry,“ připomněl mi Louis.

,,Jo, ale...nosí v sobě moje dítě, proboha!“

,,To nic nemění. Odkopl jsi jí, i když nedobrovolně, ale tím jsi jí dal najevo, že už pro tebe nic neznamená. Stejně tak s ní všechno spojené,“ dořekl a posadil mě. Ale prudce jsem se postavil.