Tutoring by love

48) - Say something

Julie

Jakmile jeho rty dopadly na moje, prudce jsem rozevřela oči a snažila se dostat z jeho blízkosti. Ale jeho ruce, které položil kolem mého pasu, mi to nedovolovaly. Mohla jsem se vzpouzet, jak jsem chtěla, ale z jeho sevření jsem se nedostala. Stisk stále zpevňoval, až jsem byla uvězněná mezi zdí a jeho tělem.

Ale najednou...Byl pryč.

Vydechla jsem, ale stejně vyhledala jeho postavu. A našla jsem jí. Na zemi.

Chad ležel přede mnou, stočený do klubíčka a držel si hlavu. Naprosto ignoroval, že se mu z nosu řine krev. Snažil se utéct, nebo se alespoň bránit před tím, kdo do něj bezhlavě bušil.

Harry.

Stál nad ním, v obličeji měl zuřivý výraz a pěsti, kterými do něj mlátil, celé od krve. A kdyby se dalo zabíjet pohledem, Chad by už byl dozajista mrtvý, protože z Harryho očí sršely blesky do všech stran.

,,Harry!“ vykřikla jsem a vrhla se na jeho ruku, která se napřahovala k další ráně. ,,Přestaň. Prosím,“ fňukla jsem a nedokázala zastavit proud slz.

Prudce se na mě otočil a setřásl mojí ruku.

,,Ty se ho budeš ještě zastávat?!“ vyštěkl a zamračil se. Vyděšeně jsem ustoupila. Nikdy jsem ho neviděla takhle naštvaného.

,,Harry, co to...“

,,Drž hubu, Julie! Já...já nechápu, jak jsi to mohla udělat! Zrovna ty!“ křičel a kolemjdoucí lidi se naší trojici vyhýbali velkým obloukem. Teď už slzy tekly bez přestání a nechávaly za sebou mokré cestičky.

,,Ale já..“

,,Dej mi pokoj!“ vykřikl. Rozeběhl se ode mě pryč a na rohu ulice si zastavil taxi, do kterého nasedl a vydal se směrem k hotelu.

Nechal mě tu. Nechal mě tu stát, ubrečenou. Samotnou.

Dveře od klubu se prudce otevřely a z nich vyběhla Hayley. Vyděšeně vyjekla, když viděla skučícího Chada na zemi a rozeběhla se k němu.

,,Proboha, Chade! Co ti to ten kretén udělal,“ vypískla a sklonila se k němu. Z kapsy vytáhla telefon a rozrušeně do něj mluvila. ,,Za chvíli tu budou,“ řekla a zastrčila telefon zpátky do kapsy, zatímco brečela.

,,Za to můžeš ty!“ vykřikla na mě s obviňujícím pohledem. Jenom jsem zavrtěla hlavou a sklesle se vydala do hotelu.

Harry

Jakmile mě taxi vyhodil před hotelem, zaplatil jsem mu a naštvaně vtrhl do hotelu.

,,Harry?“ ozval se vyděšený Lucas. Ignoroval jsem ho a zamířil k výtahu, do kterého jsem nastoupil a bouchl do tlačítka s číslem poschodí.

Celou dobu jsem úspěšně zadržoval jak slzy, tak vztek, ale hned jak jsem za sebou třískl dveřmi, slzy přetekly.

Měl jsem vztek. Na Julie, na Chada, na sebe. Na všechny kolem.

Přešel jsem ke stolu, ze kterého jsem strhl všechny věci. Vázu, která na ní stála, jsem vší silou hodil proti zdi, kde se rozpadla na milion kousků a sletěla s cinkavým zvukem na zem. Skleničku jsem vzal do ruky a zmáčkl jí. Nečekal jsem, že praskne, ale přesně to udělala. A já pocítil štípavou bolest v dlani.

Upustil jsem střepy na zem a pohlédl na svou zkrvavenou ruku, ve které byly zabodané drobné kousíčky střepů.

S ubrečeným obličejem jsem přešel do koupelny, kde jsem to strčil pod studenou vodu a nechal jí omývat krev i se střepy.

Jakmile byla ruka čistá, zabalil jsem jí do bělostného ručníku a svezl se na zem, kde můj pláč propukl nanovo.

V hlavě jsem si přehrával celou scénu. Jak se na ní tiskl a jeho rty se dotýkaly místa, kde by vůbec neměly. Které jsem měl rezervované na dobu neurčitou a on mi to vzal. Zrušil tu rezervaci.

A to, jak se ho zastala, abych ho nemlátil, byla poslední kapka. Pohár vzteku, který sice už přetekl při pohledu na ně, ale stále vytékal se vylil na Julie. Neměl jsem si na ní vylívat svůj vztek, ale bodlo mě u srdce, když řekla, abych toho nechal.

Nevím, jak dlouho jsem na zemi v koupelně seděl. Mohly to být minuty, hodiny, dny, měsíce nebo dokonce roky. Vím pouze to, že slzy stále tekly, ale teď už samy od sebe, bez vzlyků, které by ovládaly moje tělo. A taky to, že jakmile jsem uslyšel klíče v zámku, vytrhl jsem se z nevědomosti.

Rychle jsem si sundal ručník z ruky a odhodil ho do kouta. V zrcadle jsem zkontroloval svůj odraz a zděsil se, když se na mě mračil vysoký kluk, s kudrnatými, rozcuchanými vlasy a napuchlýma očima. Otřel jsem si je do rukávu svého trička a tiše poslouchal.

Slyšel jsem její tiché kroky, které se rozléhaly pokojem a každou místností, kterou prošla.

Prošla celý pokoj. Hledala mě. A když mě nikde nenašla, přešla ke dveřím koupelny.

Ozvalo se tiché zaklepání.

,,Harry?“ Její hlas byl spíše zoufalé zasípání. ,,Harry,“ fňukla. ,,Prosím otevři.“ Slyšel jsem vzlyk, který jí unikl a za ní následovalo několik dalších.

Zhluboka jsem se nadechl a odemkl, zatímco její vzlyky utichly. Otevřel jsem dveře a ve tmě, která panovala celým pokojem, jsem čekal.

,,Harry,“ prolomila ticho svým vzlykem. ,,Moc mě to mrzí.“

Zavrtěl jsem hlavou a vyšel z koupelny, následován jejími kroky.

,,Harry prosím! Prosím. Omlouvám se,“ říkala, zatímco její vzlyky naplňovaly ticho pokoje. Slzy smáčely její svetr a zanechávaly na něm mokré flíčky.

Natáhla se po mě a když se mě její ruka téměř dotkla, ucuknul jsem.

,,Prosím,“ špitla a znovu se natáhla.

Kdybych řekl, že je mi to všechno jedno, lhal bych. Nebylo mi to jedno. Ničil mě pohled na ní. Byla zoufalá a ze všech sil se snažila vzít to všechno zpátky a ocitnout se zase v mém objetí. Ale musela si uvědomit, jak velkou bolest mi tím způsobila. A způsobila mi velkou bolest. Mohl jsem slyšet, jak se moje srdce v tu chvíli láme na malé kousíčky.

Zavrtěl jsem hlavou a zamířil do ložnice, kde jsem se zastavil. Julie mě samozřejmě následovala a stále plakala. Chtěl jsem jí objat, říct jí, že je všechno v pořádku. Ale nemohl jsem. V tu chvíli, jako bych zamrzl na místě a se mnou i moje rozbité srdce.

,,Harry,“ vydechla a zhluboka dýchala, jak se snažila uklidnit. ,,Harry. Řekni něco. Prosím, mluv se mnou,“ žádala a její oči se leskly v záři měsíce a světel nočního New Yorku.

Hlasitě jsem polkl a ze všech sil se snažil ovládat své nohy, které se v tu chvíli chtěly rozeběhnout k ní.

Ale místo toho jsem z postele sebral jeden polštář a jednu přikrývku a natiskl si to na hruď.

,,Dneska budu spát na gauči,“ řekl jsem. Stejně jako její hlas, i můj zněl zoufale, ubrečeně a nebyl téměř slyšet. Spíš to bylo vydechnutí.

,,Harry, to ne. Prosím,“ řekla a natáhla se ke mě.

,,Dobrou, Julie.“ Naprosto jsem ignoroval její snahu a pokusy o jakýkoliv kontakt.

Zašeptal jsem ta dvě slova a s věcmi v ruce jsem opustil místnost, nechávajíc za sebou jak uplakanou Julie, tak i mojí představu o dokonalém vztahu.

Harry je debil...ukažme si na něj :DD ano...sice se bránila..ale Harry je holt žárlivec -_- :DD no jo..co naděláme :DDD 

tohle je taková Velikonoční nadílka...chtěla jsem vám sem dát něco extra perverzního, ale jelikož to už mám předepsaný, tak to nevyšlo...ale slibuju, že jim tam dám opožděně Velikonoce, kde jí Harry pořádne 'vyšlehá' :DDD if you know what I mean :DDDD 

okej....LOVE YOU!!!! vote, comments potěší :)) :D