Tutoring by love

21) - 'Doučování'

Julie

,,Zničíš si reputaci,“ vydechla jsem a sklopila pohled na svoje boty. ,,Protože vím, že ti podlehnu,“ dodala jsem.

Slyšela jeho kroky a následně držel moje ruce v těch jeho. Oproti jeho obrovským rukám byli moje ruce drobné. Ztrácely se.

,,Nezáleží mi na reputaci. Seru na ní!“ vykřikl a pokojem se rozezněl jeho chraplavý, hluboký smích. ,,Jediný, na čem mi záleží....jsi ty,“ šeptl.

Vykulila jsem oči a neubránila jsem se lehkému úsměvu, který mi přelétl přes rty.

Jak dlouho jsem o tomhle snila? Jak dlouho jsem si tuhle chvíli představovala? Odpověď zní dlouho. Hodně dlouho jsem si to představovala. A teď je to tady a já nevím co dělat.

Tak jsem pomalu zvedla pohled a setkala se s jeho vyčkávavými, smaragdově zelenými oči, ve kterých jiskřilo. Zračila se v nich něha, láska.

Byla jsem trochu naštvaná. Co si myslí? Že se ke mě celé tři roky bude chovat jako k odpadku, pak si sem přijde a vybalí na mě tohle?

Byla jsem vystrašená. Co když tohle celé je jenom hra? Co když to nemyslí vážně a když podlehnu, vysměje se mi. Opravdu to nechápu.

Ale taky jsem k němu něco cítila. A to něco byla láska. Ano, za tři roky svého života na střední jsem k němu cítila leccos. Byla to i láska, která začátkem čtvrtého ročníku odezněla.

Ale teď je to všechno zase tady a já zjišťuju, že i pouhý pohled do jeho očí mi rozklepe kolena, zamotá hlavu a já mám nesnesitelnou potřebu dotknout se jeho kudrnatých vlasů. Na pohled drsné a tvrdé, ale na dotek hebké jako hedvábí.

Než jsem se stačila rozmyslet nad svojí odpovědí, zaregistrovala jsem jeho blížící se hlavu a následně pocítila jeho rty na svých.

Na parkovišti, ten polibek, byl nic oproti tomuhle. Na parkovišti to bylo naléhavé, rychlé a odbyté. Ale teď do toho vložil všechny své city.

Vložil do toho všechnu svou něhu, ale zároveň vášeň.

Ruce, ve kterých doposud svíral moje ruce, přesunul na moje boky, za které si mě přitáhl blíž. Natiskl si mě na sebe a já své dlaně položila na jeho vypracovanou hruď, která slabou látkou jeho košile napínala.

Vášnivě sál můj spodní ret, jazykem mi přejížděl po zubech a žádal o vstup dovnitř.

Když svolím, můj život se v tu chvíli obrátí vzhůru nohama. Když odmítnu, už nikdy ho nejspíš neuvidím.

Rozhodla jsem se pro tu méně bolestivou možnost a proto jsem lehce pootevřela rty. Cítila jsem, jak se do polibku usmál a ruku položil na má záda. Jazykem mi vklouzl dovnitř a okamžitě ho spojil s mým.

Svou ruku jsem z jeho hrudi přesunula do jeho vlasů, do kterých jsem zamotala své prsty a lehce ho za jeho kudrliny zatahala. Zavzdychal a přitiskl se na mě ještě víc.

S rukama na mých zádech začal couvat a táhnout mě za sebou. Jelikož jsme stáli před gaučem a jelikož v domě bylo ticho, ozvala se hlasitá rána, když Harry spolu se mnou dopadl na gauč.

Nepřestával mě vášnivě líbat a rukama mě hladil po zádech. Nahmatal lem trika a chtěl mi ho přetáhnout přes hlavu.

Najednou v zámku zarachotily klíče a dveře se s bolestným vrznutím otevřely.

Šokovaně jsem pohlédla na stejně vyděšeného Harryho. Rychle jsem se z něj zvedla a sedla si na druhý konec gauče.

,,A..ehm..takhle se počítá Pythagorova věta,“ vyhrkla jsem první větu, která mi přišla na jazyk. Přitáhla jsem si k sobě nějaký papír a dělala, že v něm je něco hodně důležitého napsáno. Slyšela jsem Harryho uchechtnutí. Naléhavě jsem ho upozornila na jeho vlasy, které byly až nepřirozeně rozcuchané. Rychle si je prohrábl prsty a nepřestával se na mě dívat.

,,Julie! Jsi do –“ zakřičela máma a zarazila se, když uviděla Harryho, jak sedí na opačném konci gauče a pobaveně mě pozoruje, olizujíc si přitom napuchlé rty.

,,Oh, ahoj Harry. Nevěděla jsem, že dneska máte doučování,“ zasmála se moje máma a odešla s nákupem do kuchyně.

,,Taky že ne,“ zahučela jsem. Harry se natáhl a lehce stiskl mé koleno.

Rychle jsem vstala a následovala mámu do kuchyně.

,,Mami, jaký jsi měla den?“ zeptala jsem se a začala jí pomáhat s nákupem.

,,Hrozný. Ani bys nevěřila, jak je ten šéf otravný,“ povzdechla si. Pak se zarazila v pohybu a upřela na mě zkoumavý pohled. ,,Co se tady dělo, než jsem přišla?“ zeptala se potichu.

,,Ehm, cože?“ zarazila jsem se a uhýbala pohledem.

,,Zlato, máš úplně napuchlé rty, stejně jako Harry. Máš vyhrnuté tričko a Harry má až moc rozcuchané vlasy. Taky od sebe sedíte nepřirozeně daleko,“ vysypala ze sebe a já se zamračila nad svým tričkem. Stáhla jsem si ho a provinile se pousmála.

,,Neboj se, nikomu to neřeknu,“ mrkla na mě a dál se věnovala uklízení nákupu. ,,Můžeš jít. Nepotřebuju pomoct,“ dodala a mávla rukou.

Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. ,,Jsi neuvěřitelná, mami,“ zasmála jsem se, ale opustila jsem kuchyň a zastavila se ve dveřích do obýváku.

Harry překvapivě neseděl na gauči. Přecházel po pokoji a prohlížel si fotky nad krbem. Zčervenala jsem, když jsem si uvědomila JAKÉ fotky tam jsou. Nad krbem byly zarámované všechny mé fotky od narození, až po loňský rok.

,,Panebože,“ zašeptala jsem a přiběhla k Harrymu, který měl na tváři široký úsměv. ,,Nekoukej se na to!“ vykřikla jsem a postavila se před něj.

,,To jseš všechno ty?“ zasmál se. Zamračila jsem se. Kde je ten Harry, který mi ani ne před pěti minutama říkal, že všechno na čem mu záleží, jsem já. Teď je tu Harry, kterého znám ty tři roky. Ten, co se mi posmívá.

,,Jo,“ zavrčela jsem a zamířila pryč.

,,Počkej,“ zastavil mě. Vyběhla jsem schody a slyšela Harryho, jak dupe za mnou.

,,Julie, zlatíčko!“ zavolala na mě máma a vykoukla z kuchyně. Na tváři se jí rozlil úsměv, když viděla, jak za mnou Harry pospíchá.

,,Jo?“

,,Jenom ti chci říct, že otec se dneska nevrátí. Ráno odjel na víkend pryč a Christian má nějaké pochůzky v Chicagu,“ vysvětlila a mrkla na mě. Moment, mrkla? Co si myslí, že budu dělat?!

,,Ehm, dobře.“ Byla jsem si plně vědoma tlemícího se Harryho, s vítězným úšklebkem na tváři.

Prošla jsem kolem něj, naprosto ho ignorujíc, a zašla do svého pokoje. Počkala jsem až projde za mnou a pak potichu zavřela dveře. Následně se ozvala rána. A to z toho důvodu, že Harry mě pevně chytil za boky, přirazil mě ke dveřím a přisál se mi na rty, plně odhodlán dokončit to, co jsme začali dole.