Tutoring by love

61) - Pro a proti

Harry

 

Zastavil jsem před jejím domem a vypnul motor. Upřeně jsem hleděl před sebe a to jenom proto, abych se vyhnul očnímu kontaktu s Julie, která si nervózně pohrávala s kabelkou.
,,Ehm...tak děkuju, že jsi jel se mnou,“ řekla najednou a odepla si pás.
,,Počkej!“ vyhrkl jsem a položil jí ruku na koleno. Vzhlédla ke mě. Upřela na mě své velké oči pomněnkové barvy, při kterých jsem vždy ztratil nit.
,,J-já...prosím. Rozmysli si ještě tu adopci,“ vydechl jsem a odpoutal se od jejích očí.
,,Harry, ale to...nemůžu si ho nechat, když mu nemám co dát. Nemám nic. Nemám stálou práci, bydlení a nemůžu zůstat upnutá na svoje rodiče. Prosím, pochop to.“
,,Já to chápu, ale jsem ochotný ti v tomhle pomoct,“ řekl jsem naléhavě. Opravdu nechci, aby dávala moje dítě do rukou nějakým cizím lidem. Mého syna. ,,Byl bych dobrý otec.“
,,To asi těžko, Harry. S tou fúrií na krku,“ řekla jízlivě a zašklebila se, jako kdyby si kousla do citrónu nebo do něčeho, co se jí hnusí. A Jasmin se jí nejspíš hnusila.
,,Doufal jsem, že do té doby tohle všechno pomine,“ zahučel jsem a zabořil se hlouběji do sedadla svého auta.
,,Harry. Proč nic neděláš? Jenom tak nečinně přihlížíš a plníš její úkoly a požadavky. Já už tohle všechno vím a dávala bych si na ní pozor,“ řekla naléhavě a předklonila se.
,,Chápu to, Julie. Opravdu ano, ale jsem si jistý, že i když to víš, je to jenom další výhoda pro ní. Byla by schopná udělat horší věci než ty, které mi říkala,“ řekl jsem a zavrtěl hlavou.
,,Horší věci než které říkala i mě?“
Zarazil jsem se a pomalu se na ní otočil.
,,Co jsi to řekla?“ vydechl jsem nevěřícně.
,,Jo. Byla u mě. Říkala, že když se k tobě i jen přiblížím, ublíží mě nebo dítěti.“
Teď chápu její tah. Dovolila mi se s nima bavit, protože předpokládala, že mě sami pošlou do háje. U Louise a ostatních jí to vyšlo. Ale nepočítala s Julie. I když to ví, i když jí Jasmin vyhrožovala, byla ochotná to se mnou řešit a chtěla to napravit. Takhle čistá duše to byla.
,,Zabiju jí,“ procedil jsem skrz zuby a sevřel ruce v pěst.
,,Ne, Harry. Ne. Jediné co musíš udělat, je přetrhat ty nitky, kterýma tě ovládá,“ řekla a položila mi ruku na koleno. Měla pravdu. Mělo by to všechno už skončit.
,,Bojím se, Julie,“ špitl jsem.
,,Čeho Harry?“
,,Ona ti ublíží. Udělala by to. Bylo by nebezpečný udělat proti ní nějaký útok. Alespoň teď, když navštěvujete stejnou školu.“
,,Tak dlouho nemůžu čekat,“ zavrtěla rázně hlavou a blonďaté vlasy se jí rozletěly na všechny strany. Poposedl jsem si a seděl přímo naproti ní. Naše obličeje se téměř dotýkaly a já mohl na své tváři cítit její teplý dech.
,,Musíš, Julie. Kvůli tobě, Bastianovi...“ Teprve potom jsem si uvědomil, co jsem řekl.
,,Jak jsi ho to nazval?“ vydechla a po tváři se jí rozlil široký úsměv. Cítil jsem, jak mi tváře nabírají červenou barvu.
,,Bastian. Jako...Sebastian,“ objasnil jsem a sklopil pohled. ,,Vždycky jsem takhle chtěl pojmenovat svého syna,“ dodal jsem a začal si hrát s prsty.
,,Je to krásný jméno,“ řekla Julie a pohladila mě po tváři. Udělala nepatrný pohyb směrem ke mě a čekala. Čekala na to, jestli se odtáhnu, nebo projevím jakýkoliv nesouhlas. Ale neudělal jsem to. Místo toho jsem vyplnil zbývající prostor mezi námi a po dlouhé době jsem ucítil Juliiny rty na mých.
Nedokázal jsem popsat, co jsem právě cítil. Bylo to, jako by uvnitř mě vybuchl dlouho zadržovaný ohňostroj, který pořád někdo odkládal, protože ještě nebyl čas na vypuštění. Bylo to, jako kdyby se mi v břiše rozletělo milion motýlků. Bylo to, jako by se moje srdce znovu zacelilo a já mohl říct, že jsem se opět shledal se svojí druhou půlkou.

Julie

 

Týden uběhl celkem rychle. Nevím jestli to bylo tím, že to byl jeden z posledních týdnů mého středoškolského života. A nebo tím, že s Harrym jsme spolu trávili každou volnou chvilku. Opět jsme se chovali jako pár a pár jsme byli. Teda, alespoň v soukromí. Celý náš obnovený vztah jsme udržovali v tajnosti. Neví o tom dokonce ani Perrie s Eleanor, i když jim určitě bylo něco jasné.
A hlavně jsme to udržovali v tajnosti před Jasmin. Věděla jsem, že něco začíná vědět, možná že už to ví. Ale i tak to nedávala najevo a stále Harrymu nezakázala vídat mě. Její chyba.
Protože s Harrym jsme se vídali víc než bylo zdrávo. Na obědě a ve škole jsme sice dělali, že o tom druhém nevíme, ale jakmile mě Harry odvezl domů, jeho rty se nebyly schopné od těch mých odtrhnout. A já mu to ani nedovolila. Ty dva měsíce, co jsme byli od sebe neprospěli ani jednomu z nás a bylo to znát.

,,Víš co se stane, až se to Jasmin dozví?“ zeptala jsem se tiše, zatímco jsme leželi na mé posteli a sledovali naše propletené prsty.
,,Nechci nad tím přemýšlet. Zatím. Nechci si kazit tohle,“ namítl a lehce se zamračil.
,,Dobře. Promiň,“ špitla jsem a sklopila zrak.
,,Neomlouvej se. Já jenom...asi se moc bojím o tom přemýšlet. Bůh ví, co by udělala,“ dodal a stiskl mou ruku víc.
,,Teď se tím netrap Harry. Neměla jsem o tom mluvit.“ Pousmál se a posadil se.
,,Kam jdeš?“ vyhrkla jsem.
,,Jdu si pokecat,“ řekl jenom. Vytáhl mi tričko a sklonil se k mému vypouklému břichu.
,,Ahojky,“ řekl a já se začala smát. ,,Co je?“ pozvedl obočí a taky se zasmál.
,,Nemyslím si, že tě slyší,“ řekla jsem jenom a stále se smála.
,,Náhodou jsem četl, že když na něj mluvíš, tak tě potom pozná podle hlasu,“ namítl.
,,Neměl by ses na něj tak upínat,“ řekla jsem potichu.
,,Nerozmyslela sis to?“ povzdechl si. Pokrčila jsem rameny.
,,Julie, jsme zase spolu, ne? Já nám můžu zajistit bydlení, našel bych si práci a táta mi posílá peníze. Nebyl by v tom problém,“ říkal horlivě a upřeně se mi díval do očí.
,,Ale já bych musela do New Hampshiru.“
,,Tak tam nejezdi. Najdu si práci, ty budeš doma s dítětem. Bylo by to všechno dokonalé,“ šeptl a políbil mě.
,,Já nevím, Harry. Stálo mě hodně přesvědčování říct si, že ho prostě mít nemůžu a teď po mě chceš, abych to zase vzala zpátky?“
,,Máš pravdu. Nechám ti nějaký čas na rozmyšlenou,“ přikývl. Pak se usmál a vrátil se k mému břichu.
,,Ahoj prcku. Tady je tvůj táta. Chci abys věděl, že i když ještě nejsi na světě, tak tě strašně moc miluju. Byli bychom dokonalá rodinka. Já bych byl v práci, zatímco ty bys byl doma s maminkou a hrál si s hračkama od babiček. Pak bych se vrátil, oba vás políbil a pak bychom měli společnou večeři, kdy bys mi vyprávěl, jak tvoji vojáčci vyhráli bitvu s plyšákama. Já bych tě pak uložil a vyprávěl ti pohádku. A všechno by bylo dokonalé. Mám tě moc rád,“ řekl a vtiskl mi na břicho dlouhý polibek. Ale pak se rychle odtáhl a vykulil oči.
,,Cítila jsi to?“ zeptal se. Zamračila jsem se.
,,Co?“
,,Kopl,“ řekl a znovu se na něj přitiskl.
,,To se ti asi zdálo,“ zahučela jsem a povzdechla si.
,,Ne! Ne, teď znova kopl. Kdyby ses nevrtěla, tak bys to cítila,“ zamračil se.
,,Harry,“ zaúpěla jsem.
,,Fajn. Hele...už musím jít. Dneska musím jít s Jasmin na nějakou párty,“ protočil oči a postavil se. ,,Slib mi jednu věc. Až odejdu, sedneš si, na papír si napíše pro a proti a pak se rozhodneš, ano? Je to důležitý,“ dodal a políbil mě na nos.
,,Dobře,“ přikývla jsem a usmála se. ,,Drž se!“ zakřičela jsem za ním, když seběhl schody. Když jsem slyšela bouchnutí hlavních dveří, povzdechla jsem si, sedla si ke stolu a začala dělat to, o co mě prosil.

tfuj...slaďárna :DD a hlavně..tohle neznamená, že všechno už je v pohodě :DD není a nebude!! :D
už jenom poslední tři díly!! včera jsem napsala první díl z tý druhý série :DD omg :DD 
tenhle díl věnuji IvanaStypayhorlikson jako poděkování za její krásné komentáře a taky za to, že ho vůbec napsala i přestože se jí několikrát vymazal, jak si chudinka stěžovala :DDDD takže...hope you enjoy it :))) :3 

LOVE YOU!!!!