Tutoring by love

57) - Adopce?

,,Julie, můžeme si prosím promluvit?“ ozval se tvrdý hlas za mnou.
Polekaně jsem se otočila a pak si pokojně prohlédla Harryho vysokou postavu. Měl na sobě černé tričko s krátkým rukávem, takže byla vidět jeho tetování. Stejné barvy měl i džíny a v ruce svíral učebnice. Jeho hlava se neustále nervózně kroutila do všech stran.
,,Nemáme si o čem promluvit,“ odfrkla jsem si a zabouchla skříňku.
,,Myslím, že máme,“ nedal se odbýt a následoval mě.
,,Ne, Harry!“ vykřikla jsem a prudce se otočila. Pak jsem se uklidnila a normálním hlasem pokračovala. ,,Nemáme si o čem povídat. Řekla jsem ti už všechno.“
,,Ale Julie –“
,,Co má znamenat ten vzkaz?“ vyhrkla jsem najednou. Zamračil se.
,,Jaký vzkaz?“ Hmátla jsem do zadní kapsy džín a vytáhla papírek, odrbaný z neustálého rozkládání a skládání.
Pomalu si ho ode mě vzal a rozložil ho. Nemusel ho ani číst a jeho oči se rozzářily pochopením. Naprázdno polkl a sklopil pohled.
,,Kde jsi k němu přišla?“ zeptal se místo odpovědi.
,,Já se ptala první,“ zabručela jsem a protočila oči.
,,Julie,“ zavrčel.
,,Našla jsem ho,“ řekla jsem jenom a pokrčila rameny. Ale jeho pohled mi nedal. ,,U tebe v pokoji,“ povzdechla jsem.
,,Hrabala jsi se mi ve věcech?“
,,Ne. Ležel na zemi. V ničem jsem se ti nehrabala,“ namítla jsem.
,,Vymyslela jsi si, že máš u mě sešit, abys mi mohla hrabat v pokoji,“ řekl tvrdě, ale jeho výraz nic nevyjadřoval.
Na to jsem neměla odpověď. Měl pravdu, ale mohla za to Eleanor, která mi tím nasadila brouka do hlavy.
,,Doufám, že jsi našla alespoň něco dobrýho.“
,,Našla jsem ten papír. Vysvětlíš mi to?“ Uhnul pohledem a nepatrně zavrtěl hlavou. ,,Harry, jestli tě k tomu někdo donutil, tak –“
,,Nikdo mě k ničemu nedonutil. A nic ti vysvětlovat nebudu,“ přerušil mě a hodil na mě pohled typu ‘Není to tvoje věc‘. ,,A navíc. Bylo by to pro tebe moc nebezpečné,“ dodal. Pak přejel pohledem k mému břichu a lehce se usmál.
,,Jak se máš..máte?“ opravil se a natáhl ruku. Vypadalo to, že se mě dotkne, ale pak jí zase stáhl.
,,Neodpovím, dokud ty neodpovíš na moje otázky,“ řekla jsem umanutě a založila si ruce.
,,Tolik otázek a málo času na zodpovězení,“ řekl tajemně.
,,Harry. Kdybys mi to řekl, byla by tu ještě šance,“ řekla jsem jemně a natáhla k němu ruku. Ale ucuknul a pohledem pročesal zaplněnou chodbu.
Najednou se jeho výraz změnil. Byl vyděšený, ustaraný. Ustoupil ode mě a sevřel učebnice pevněji.
,,Musím jít. Byla chyba s tebou mluvit. Ehm..měj se,“ řekl rychle a ztratil se v davu.
Povzdechla jsem si a zamířila do učebny, ve které jsem měla mít další hodinu.

Harry

 

Byl jsem zprvu šťastný, že jsem ji znovu viděl, mluvil s ní a slyšel její hlas. A byl jsem rád, že slova, která mi tehdy řekla očividně nemyslela vážně, protože se se mnou bavila taky. Překvapilo mě, jak velké břicho už má. V jakém je měsíci? Třetí? Ne, spíš čtvrtý.
Ale moje nadšení opadlo, jakmile moje oči vyhledaly jí.
Stála u mojí skříňky, ruce měla založené na hrudi a propalovala nás pohledem. Hlasitě jsem polkl a okamžitě začal litovat toho, že jsem se s Julie bavil. Byl jsem si jistý, že to nezůstane bez následků.
,,Co jsi tam dělal?“ vyštěkla na mě, jakmile jsem se k ní dostal.
,,Chtěl jsem vědět, jak se má moje dítě,“ odbyl jsem jí. Zamračila se nad tónem mého hlasu.
,,Promiň. Já jenom...zakázala jsi mi s ní mluvit a já to dodržuju. Ale..nosí moje dítě a..chci vědět, jak se má, víš?“ zkusil jsem to znovu. Tentokrát trochu pookřála a pohladila mě po tváři.
,,Neboj zlato. Za chvíli budu tvoje dítě nosit já. Budeme jedna velká, šťastná rodinka,“ řekla, usmála se a zaplula do třídy.
Zděsil jsem se nad jejími slovy. Chce se mnou dítě? To teda ne. Stačí, že jí musím líbat, dotýkat se jí a být k ní milý, jenom aby neublížila osobě, kterou miluju.
Doufám, že to brzo skončí.

Jasmin

 

Nelíbí se mi, že se s ní zase baví. Myslela jsem, že když tím mým vyhrožováním toho nechá. Ale ne. On prostě musí pokoušet její štěstí a život. Navíc jsem viděla ten papírek, který mu dávala. Nebyla jsem si jistá, jestli to je nějaký jejich tajný vzkaz a nebo papírek, který jsem dala Harrymu já.
Ale na tom nezáleží. Dřív nebo později na to Julie přijde a až se to stane, myslím, že tu skončím. Do té doby....
Fajn, Harry. Chceš hrát hru? Dobře. Ale já nebudu jenom stát na postraní čáře a sledovat to. Zapojím se. A věř mi, že to nebude nic hezkého.
Mezitím, co učitel vykládal, namotávala jsem si na prst pramínek svých vlasů a v duchu spřádala plán na definitivní zničení jejich vztahu.

Julie

 

Konečně skončila škola a já mohla svobodně odejít domů. Rychle jsem si vzala věci a opustila areál školy.
,,Nechceš svézt?“ ozvalo se vedle mě. Ten hlas bych poznala, i kdybych byla hluchá a proto jsem se zamračila.
,,Harry, laskavě si ujasni co chceš. Nejdřív mi nechceš vysvětlit, co se stalo, že to je pro mě nebezpečný a pak mě chceš vozit domů?“ řekla jsem nepříjemně a upravila si tašku na rameni.
,,Tak chceš?“ nedal se odbýt a vytrvale následoval mé kroky až na parkoviště. Povzdechla jsem si. Pravda byla taková, že se mi nechtělo jít domů pěšky, ale stát deset minut na zastávce a pak se mačkat v autobuse s upocenými lidmi se mi taky nechtělo. Proto jsem přikývla.
,,Tak...už jsi byla u doktora?“ přerušil ticho v autě.
,,Chodím k němu každý druhý týden,“ řekla jsem potichu a neodvracela pohled od ubíhající krajiny za oknem.
,,Mohl bych jít někdy s tebou?“ zeptal se a tím mě donutil se na něj kouknout.
,,A co Jasmin?“
,,Nemusí se to dozvědět.“
,,Jo, myslím, že ona se dozví všechno. Ještě dřív než to uděláš,“ ušklíbla jsem se a znovu se otočila k okýnku.
,,Tak se to dozví, no. Svět se z toho nezboří,“ řekl rychle a sevřel volant pevněji. ,,Můžu prosím? Chci ho vidět,“ zkusil to znovu.
,,Ho? Nevíš jestli to je kluk,“ namítla jsem a zamračila se.
,,Nebudu to nazývat ono.“ Přikývla jsem. Dál bylo ticho.
,,Už jsi přemýšlela nad jménem?“ řekl, když se zastavil na červené. Polkla jsem.
,,Ne. Nebo...Harry..měl bys něco vědět,“ řekla jsem a poposedla si. Zamračil se, ale poslouchal.
,,Přijali mě na školu,“ oznámila jsem mu a nepatrně se usmála.
,,To je skvělý. Gratuluju. A kam?“ Usmál se a věnoval mi jeden pohled.
,,V New Hampshiru,“ řekla jsem potichu, ale byla jsem si jistá, že mě slyšel.
,,To je celkem daleko,“ řekl a zamračil se.
,,Právě. Navíc tam nemám práci, bydlení a myslím, že to dítě si zaslouží něco lepšího, než to, co mu můžu nabídnout,“ řekla jsem na jedno nadechnutí. Pak jsem se zhluboka nadechla a řekla jedinou větu. ,,Chci ho dát k adopci.“
Harry prudce strhl volant a na okamžik vyjel z pruhu. Vyjekla jsem a pevně se chytila palubní desky, v mysli mi vyběhla myšlenka, že dneska umřu. Ale Harry to rychle narovnal a opět se zařadil.
,,Zbláznila ses?!“ vykřikl a pevně svíral volant. Neodpovídala jsem a dál zběsile dýchala.
,,Slyšíš mě?!“ křikl znovu a tentokrát zastavil před mým domem.
,,Tvůj názor nic nezmění, Harry,“ špitla jsem a začala se odepínat.
,,To si sakra jenom myslíš! Je to i moje dítě a na tohle nemáš bez mého souhlasu právo!“
,,Ale mám. To dítě bylo tvoje, dokavaď jsi mě neopustil. Na tvým názoru mi nezáleží, Harry. Já už se rozhodla!“ zakřičela jsem zpátky a zabouchla za sebou dveře od jeho auta.

a Jasmin je stále na scéně :DD ale myslím, že už dlouho nebude :D takžeee...
jinak...děkuju za votes a přečtení, které každým dnem přibývají :)) jste miláčci :33 
jo a tenhle díl věnuju Michelle_Landovska :)))) doufám, že se líbil :)) 
ještě jsem chtěla připomenout, že ještě posledních pár kapitol (celkem 9 + epilog, který jsem dneska napsala) a bude konec :(( 

LOVE YOU! :3