MarweX & Ája

Mám Tak Trochu Strach

Znervózněla jsem ještě víc. Myslím že něco chystají a bojím se toho. Volal mi Marek a čeká na mě Vašek, který se mnou nemluví. Prostě mi zavázal oči a bezeslov odvedl. „Vašku, ale já mám čekat na Marka... kam mě vedeš?" stále nic neříkal. Najednou jsem cítila jak mě lechtá tráva na kotnících a Vašek mi sundal šátek z očí. Byl tam piknik, ale Marek nikde. Otočila jsem se s vážným pohledem na Vaška a on se mi začal smát do obličeje. „Co je tady vtipný..." nestihla jsem to doříct a měla jsem něčí ruku před očima. „Beztak zase Hamburger" řekla jsem a otočila jsem se. „Už zas? Máš štěstí že sebou nemám vodní pistol." řekl Marek a začal se smát. „Nojono nostalgie." řekla jsem a začala jsem se taky smát. Asi po minutě:„Ehm... já mám hlad..."Řekl Vašek a přiběhla Éja „Jsem tu... co se stalo?"zeptala se netrpělivě. „Nic... sedej."řekla jsem a sedli jsme. Následovala čtvrt hodina ticha, teda až na mlaskání (že Vašku 😂). Najednou se tu objevila Bára:„Tak spolu mluvte... nebo vy si nemáte co říct?" řekla a přisedla si. Nevěděla jsem co tu dělá, ale nezatězovala se tím. Po asi pěti sekudách jsem se podívala na Marka a on na mě. Éja a Vašek se na nás podívali a vůbec se nehýbali. „Asi máš pravdu... nemáme si co říct." Řekla jsem a utekla. Nevím proč jsem utekla, a ani proč jsem to řekla, ale mám z toho špatnej pocit.

Pohled Marka
Řekla mi do očí že si nemáme co říct a utekla. Zvedl jsem se a utíkal za ní. Doma nebyla... prý ještě nepřišla. Napadlo mě že by mohla být na jejím oblíbeném místě. Poděkoval jsem za informace a vyběhl zadním vchodem k Blatě (Poznámka od Autorky: to je menší potůček, který protíká Lutínem). Byla tam. Seděla na lávce a dívala se na západ slunce.

„Ahoj... můžu?" zeptal jsem se. „Jo jasně sedej..." řekla a odvrátila oči od západu slunce a dívala se na hladinu vody. „Stalo se něco?" zeptal jsem se a podíval jsem se na ni. „Ne nic..." řekla a stále měla odvrácený pohled. „Tak mi to řekni do očí..." řekl jsem a ona se na mě podívala, ale nic neřekla. Pramínek vlasů, který jí lezl do obličeje jsem jí dal za ucho a ona se na mě pousmála. Koukali jsme na sebe, z očí do očí a já jsem se začal přibližovat. Zabývala mezi námi milimetrová mezera a ona ji vyplnila. Po dlouhém polibku jsem zakončili v obětí a já jí do ucha pošeptal:„Miluji tě..." „Já tebe taky..." řekla a já jí dal pusu na líčko. Potom jsme se pustili a já vztal. „Kam jdeš...?"„Spíš kam jdeme..." řekl jsem a pomohl jí vstát. Pak jsem jí pořádně chytl ruku a táhl ji do parku. „Takže jste zpět?" prohodila Éja a Marek kývl na Vaška. Marek táhl mě a Vašek Éju. Dotáhli nás až k autobusu, který jel na Kosíř. „Marku... co Bude teď? Já mám tak trochu strach." řekla jsem mu a on mě pouze chytl za ruku. Nastoupili jsme a vyjeli. Vystoupili jsem až pod horou. Došli jsme až k rozhledně, kde už byla neše parta s reprákama a hromadou občerstvení. „Tak jsem si řekl že když si měla minulý měsíc narozeniny, tak že ti udělám menší nostalgickou oslavu." „Marku... díky" a padla jsem mu kolem krku. Po chvíli jsem ho pustila a on začal něco hledat. „Stalo se něco?... Hledáš něco?" „Ne... teda jo... teda..." „A co hledáš?" zeptala jsem se se strachem v hlase a on vytáhl malou modrou krabičku z kapsy :„Teď už nic..." řekl a podal mi ji. Původně jsem měla strach to otevřít, ale pak mě strach přešel. Byl to náramek s našimi iniciály, které byli vykládané diamanty. Byl tam také nápis "Ever", což jsem moc nepochopila, až do té doby co mi Marek ukázal jeho ruku. Na ruce měl skoro stejný náramek, na kterém bylo napsáno "For", což mi už začalo konečně zapadat. „Takže For Ever jo?" řekla jsem se smíchem v hlase, ale až pak jsem si uvědomila jak to vyznělo. Podívala jsem se na Marka a ten měl slzu v oku. „Asi si to špatně vykládáš... nemyslela jsem to tak jak to vyznělo. Já tě miluju... slyšíš MILUJU." řekla jsem, on si utřel stékající slzu a objal mě. Jen co mě sevřel v obětí, tak náš dobrý kamarád pustil pomalou písničku a najednou všichni tančili ploužák. Je noc. Svítí jen hvězdy, měsíc v úplňku a pár světýlek. Všude kolem nás létají světlušky a my tancujeme ploužák. Je to skvělý pocit, když jste na krásném místě s osobou, kterou milujete a víte že vás miluje taky. Byl to skvělý den, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Jsem tu s další částí, na kterou jsem celkem i pyšná. Sice je tentokrát kratší, ale oto lepší. Pro tentokrát jsem přidala i obrázek. (omlouvám se za kvalitu) Doufám že se ti tento příběh líbí pokud ano, tak (však už to znáš). Pokusím se jako vždy vydat další část co nejdříve zatím Ahoj - Ája :3