MarweX & Ája

Co Bude Dál?

Byl to Marek. Pomohl mi vstát a pak nastalo hrobové ticho. Nikdo nic neříkal. Po asi dvou minutách přiběhl udýchaný Vašek. Chytl Marka za rameno a snažil se mluvit. Nebylo mu moc rozumět, ale pochopili jsme z kontextu co říká. Říkal něco jako: „Éja mě nahání. Pomoc pls." Víc jsme nezístili, protože přiběhla Éja, která vypadala že s takovou Vášu ušktrí. „Hej Éjo! Zatáhni tesáky a pojď, za chvíli jede autobus." Řekla jsem se smíchem v hlase a vzala ji kolem krku. Ona se pousmála a vyrazili jsme. Cestou jsme kecali a taky poslouchali co si povídaj za námi jdoucí kluci. Hádali se o tom jestli je lepší lučina a nebo rama. Pak dokonce jaká je nejhezčí barva. Rozhodovali se mezi modrou a růžovou. (poznámka od autorky: podobný věci se mi honí hlavou nonstop. XD) Nemohli se rozhodnout. Hádali se až do té doby co jsme přišli na zastávku. Na zastávce jsme sedli a čekali na autobus. Éja se šla podívat na to kdy nám to jede: „Ujel!" uslyšela jsem z poza rohu. „! Si děláš pr***. Rylly?" ozvala jsem se instantně. „Nope. Další jede až za 2 hodiny." řekla a já jen zabručela. „Ájo já asi půjdu pěšo..." „Éjo do pr****... jako vážně?" řekla jsem naštvaně. „Tak jako já se musím učit, jestli o tom nevíš..." „fajn... jdu taky" a zvedla jsem se. „Počkej tady... za chvíli jsem tu."řekla a rozběhla se pryč. „Já... půjdu za ní. Vy si tu pokecejte." řekl Váša a vypařil se jako pára. Zůstali jsme tam sami. Nevím jak, ale povedlo se mi navázat kontakt a sedli si na lavičku. Tak jsme spolu debatovali, až jsme se dostali k letům. „Máro, tak poletíš? Bez tebe by to nebylo ono." zeptala jsem se a poslouchala jeho odpověď: „Poletím. Zlato... je mi líto že jsem tě zklamal." já tam seděla jak pařez a snažila se vzpamatovat. Řekl mi zlato, začal se omlouvat a k tomu se mnou letí do Ameriky, ne jednou, ale 2 krát. „Máro!" řekla jsem a objala ho. Pošeptala jsem mu do ucha „Miluji tě." a on mi hned odpověďel „Já tebe taky." Potom jsem ho pustila a podívala se mu do jeho krásných očí. Začal se přibližovat a já mu dala prst před pusu. Pak jsme se začali smát,ale smích postupně ustával a já se mu znovu podívala do jeho očí. Zase se začal přibližovat. Ze sekundy na sekundu se naše rty spojili v jeden.

Pohled Éji
Vašek je tam nechal samotný a utíkal za mnou. Samozřejmě nedával pozor a spustil závlahový systém, když jsme utíkali přes trávu. Celí mokří a vysmátí jsme stáli proti sobě a dívali si do očí. Vašek mě políbil. Asi 5 minut jsme vůbec ní nevnímali, až jsme si najednou vzpoměli na Áju a Máru. Rozběhli jsme se k zastávce, protože jsme měli strach že se podraží. Přiběhli jsme a viděli jsme je přisáté na sobě. Bože. Člověk je nechá 5 minut bez dozoru (dobrá možná víc) a pak oni se mezi tím začnou líbat. Stáli jsme na kraji chodníku celí mokří a já je s otevřenou pusou sledovala. Vaškovi to bylo úplně jedno. Ten sledoval jak ze mě kape voda. Ája si mě asi po minutě všimla a konečně se od něj odlepila. Marek si mě vůbec nevšiml,teda až do té doby co Ája se smíchem zařvala „Éjo?!" Až potom se otočil a viděl 2 mokrý lidi(mě a Vášu) jak stojí na kraji chodníku a mají pod sebou kaluže vody. „Éjo... cco se stalo?" řekla mi vychechtlá Ája. „No a co bylo tohle?" opětovala jsem otázku „No a co vy. Co jste dělali."zeptala se Ája „Dost!" Řekl Vašek a sedl vedle Áji. Já si sedla vedle něj a přemýšlela.„ Vášo já mám problém. Jsem mokrá a tak mě nepustí do busu. Ty jsi v pohodě. Ty jedeš na motorce."řekla jsem a chytla ho za koleno. Váša neměl co říct,ale Marek jo:„Vášku pojedeš s Éjou na motorce a já pojedu s Ájou busem. Máš řidičák ne?" řekl a já se pousmála se. „No...mám no." řekl a otočil se na mě. Já jsem přikývla a uslyšela jak se blíží autobus. „Už vám to jede." řekla jsem a všichni jsme vstali z lavičky. Ája a Marek nastoupili do autobusu a my jsme jim mávali. Autobus se rozjel a my jsme nasedli na motorku. Seděla jsem za Vaškem a pevně se držela...logicky. Rozjeli jsme se a já přemýšlela. Přijeli jsme k zastávce, kde nás už čekali Ája a Mára. Slezla jsem z motorky a se slovy „Jsem tu!" jsem chytla Áju kolem krku. Ona se jen zasmála a pak sledovala jak kluci pokračují v debatě. Já jsem to nevydržela a začala se jim smát.

Pohled Marka
Slyšel jsem jak se holky smějí a pak otočil jsem se. Založil jsem si ruce a řekl jim:„Tohle je chlapská věc... jděte radši na kolu. Zachvíli tam jdu taky." Ony se jen zasmály a odešly. Já jsem mezitím zařizoval s Vaškem překvapení.
O hodinu později
Pohled Anežky
„Oni se tam furt hádaj? My už jsme vypili kofolu a 2 limonády" řekla Éja a vypila poslední kapku limonády. „Hele...nevím" řekla jsem a někdo mi dal ruce před oči. „Éjo dej ty ruce z mýho obličeje." „No počkej...já ti nic nedělám. Sundej ruce z mýho obličeje." „Ale já ti nic taky nedělám." řekla jsem se strachem v hlase. „Bestak to jsou kluci..." sotva to dořekla už nás někam táhli. Zastavili jsme až na chodníku, který vede přes park. Tadá sundali nám ruce z obličeje. Byli to Alex a jeho kámoš. „Héj! Řekněte mi co se tu děje." „Nic, co by. Sranda." „Tak ale proč? Tohle nemá logiku." řekla Éja a já odcházela. Éja šla hned za mnou. Došli jsme zase zpátky a viděli jsme brečící Barču. „Jako fakt?" řekla jsem a šla jsem za ní. „Čau... stalo se něco?" a „Nné...nic."„Takže co se děje. Alex? "řekla jsem a sedla jsem naproti ní. „Jak to víš? To je to tak vidět...?" „Počkat cože? Ten Alex?" zamotala se do toho Éja. „Jo. Éjo ten Alex a Báro ne není to tak vidět. To byla náhoda. Viděla jsem tě brečet a tak jsem se zeptala." „Nemluvte o něm. Prostě už s ním nejsem." řekla a odešla. Já šla za ní. Už byla u dveří a najednou se z poza rohu vynořil Alex. „Ahoj lásko."„Dej mi pokoj děvkaři."„Pojď ke mě." řekl a chytl ji. „Pusť mě...slyšíš? Pusť mě." řvala na celé kolo. V tu chvíli jsem zakročila. Strčila jsem do něj se slovy „Pusť ji a nech ji na pokoji."„Ale čičinka vytahuje drápky." „Nech ji, nebo volám policajty."„Jo?A co jim řekneš? Chlapec si jde na limču, zatkněte ho?" „Hele frajere odklusej." z ničeho nic se tu od jevil Marek. „Jo? Jinak co?" „Jinak ti zakroutím krkem." přišel i Vašek. „Hošánku já mám černej pásek se žlutým proužkem v Judu." řekl Alex a ukázal na něj prostředník. „Já mám černej, tak se klidni." řekl Vašek a prostředník mu opětoval. „Alexi dej si voraz." řekl ten jeho kámoš a sprostil Báru z jeho stisku.„Kámo co děláš? „Jo a mimochodem už nejsem tvůj kámoš." řekl a odvedl Báru domů. „Ájo!" Zavolala na mě Éja. „Policajti jedou. Alex bude mít průser." řekla a šli jsme ke klukům. „Marku... policie už jede." pošeptala jsem mu. Vašek na Alexe zrovna vybíhal a pak Marek ho chytl za rameno a zakroutil hlavou. Vašek to pochopil a uklidnil se. Stáli jsme na silnici a čekali na policii. Alex a Vašek si dívali vražedně z očí do očí. Přerušila to až policie, které naložila Alexe do auta a odvezla ho. No nemyslete si. Alexovi ještě není 18,tak ho odvezli domů. A vážně vám nebudu popisovat jak to probíhalo. Zkráceně má zaracha a pak k tomu i soudní zákaz přiblížení na 8 metrů. Nakonec jak už je zvykem rozloučila jsem se a odešla jsem domů, ale tentokrát s Éjou (ne s Markem nebo sama). Doma na mě čekala kytice se vzkazem, který jsem neměla odvahu otevřít. Místo mě ho otevřela Éja a začala ho předčítat. Jak to dočetla, tak se podívala na mě a já jsem měla na obličeji rozmazanou řasenku, protože jsem brečela. „To jsou slzy štěstí... kdyby jsi se chtěla zeptat." řekla jsem a utřela jsem se do kapesníku. Éja se jen uchechtla a udělala menší proslov:„Óooo....to je hezký. No a ty prej že to nepůjde. Já ti říkala Never say never, ale ty né. Náhodou máš štěstí že ho máš..." její proslov přerušil můj mobil. "Příchozí hovor: Marek💙... Záchrana!" proletělo mi hlavou a zvedla jsem to.
(J-já, M-Marek)
J- Ahoj
M- Čau... Na výbavy není čas za pět minut na rozcestí u hostela.
J- Okej, ale...
Položil to. Šla jsem se připravit a vyrazila jsem. Neřekl co potřebuje a tak se trochu bojím co se stane. Přišla jsem a stál tam Vašek, který mi zavázal oči a vedl směrem k parku. Jediné na co jsem se zmohla bylo „Co bude dál?", ale úplně zbytečně... neodpověděl.

A už jsem tady zas... teď vážně. Ahoj a díky že čteš až sem. Nezapomeň jako vždy ohodnotit, okomentovat a hlavně zdílet, protože jen tak poukážeš můj příběh ostatním. Vím že jsem trochu opozdilec v další části, ale četla jsem fanfikce od různých lidí a tak jsem trochu pozadu. Pokusím se hecnout a pokusit se napsat další část co nejdříve... zatím Ahoj 💙