MarweX & Ája

Expedice Šantovka

Pohled Anežky
Je další den (ráno). Zbudila jsem se a šla jsem se nasnídat. Nevím proč, ale neměla jsem na snídani chuť. Sice jsem měla hlad, ale chuť nikde. I tak jsem medové kroužky s mlékem snědla a šla udělat ranní hygienu. Nevím proč, ale jak jsem procházela chodbou (z koupelny do kuchyně, protože jsem si zapomněla uklidit misku), tak jsem se zastavila u zrcadla a chvíli se pozorovala. Hlavou se mi promítaly včerejší vzpomínky a myslela jsem na Marka. Malá neposedná slza mi stékala po tváři a já se vrátila do reality. Odvrátila jsem pohled ze zrcadla a šla jsem dělat domácí práce. Je Sobota, takže nemám jinak co dělat. Potom co jsem měla všechno hotový, tak jsem si sedla na židli a začala se věnovat sociálním sítím. Jak jsem skoukla Facebook (konkrétně skupinu Marwoušci #Spam😊), Snapchat a Twitter, pak jsem se dostala až k Instagramu. Podívala jsem se na: veškerá instastories, fotky od YouTuberů, fotky z léta, které mi vždy připomenou nejlepší léto mého života a pak jsem se dostala k nejlepší fotce ever. Byla to fotka toho jak Marek fotí selfie se sochou. Tohle bylo ještě v pohodě, teď příjde to vtipnější. Někdo to fotil přes snapchat s filtrem, který oboum zakulatil obličej a vykulil oči. Bylo to hrozně vtipný. Po pár minutách se tam objevila odezva od hvězdy této fotky (Samozřejmě Marka)"To od kdy to máš... 😂😇" a pak přišla odpověď od autora. "Hele netuším... prostě jsem to našel v telefonu 😂😂". V tu chvíli jsem dostala brutální záchvat smíchu. Po chvíli jsem se šla dívat na videa. Napřed minihry od Gejmra (Vaška😉) a pak na Nové video z Marw Techu (Od MarweXe samozřejmě). Dodívala jsem se a najednou někdo zavonil. Kdo to může být? (typujte do komentářů 😉)

Pohled Marka
Je zase ráno. Nasnídal jsem se a šel stříhat. "Vlastně jsem vám neřekl kde jsem... jsem s Vaškem u Éji. Přespal jsem tady, protože už bylo hrozně pozdě a dvě a půl hodiny cesty a k tomu nalitej by jsem fakt nezvládl. Nejlepší je že o tom Ája neví a tím pádem až přijede, tak bude překvapená." prohnalo se mi hlavou. Myslel jsem pořád na Áju a její výraz, až mě uvidí a nedával pozor na střih. „Sakra..." zařval jsem a praštil do stolu. Byl jsem tak nějak moc naštvaný, že jsem se zvedl a šel se projít. Na chvíli jsem se zastavil a zapl data na telefonu. Přišlo mi upozornění na Instagramu s nějakým novým příspěvkem. Napsal jsem odezvu a dostal jsem i reakci na odezvu od autora. Viděl jsem že to Ája lajkla a znovu jsem na ni začal myslet. Myslel jsem na ni tak moc, že by z toho musela dostat škytavku. Nakonec jsem si řekl přesvědčím se o tom na vlastní kůži a odělám nečekanou návštěvu. Po asi hodině čekání na autobus jsem konečně dojel do Lutína (Éja bydlí ve vedlejší obci). Šel jsem kolem parku a fotbalového hřiště (na hřišti je místo, kde jsme si kupovali ty limči a kofoly). Nad tou vzpomínkou na včerejšek jsem se pousmál a šel dál. Hlavní dveře byly otevřené a tak jsem šel až nahoru, kde jsem zazvonil. Přišla mi otevřít Ája a pozvala mě dovnitř. Vešel jsem, vyzul se a vešel k ní do pokoje. Na stole ve váze byla kytice, kterou jsem jí nedal. Vyděla jak se na ni dívám, tak se pousmál chytla mě za ruku a řekla: „Vzpomínáš si na to jak jsi mi to poslal?" „Eh... Ne?" řekl jsem trochu pochybně. „Ale to jsi mi poslal ty" řekla a podala mi lístek z kytice. „Byl to můj rukopis, tak to musí být pravda. Počkat poslal?" zarazil jsem se. „Jo... Přišlo mi to až domů."řekla nervózně. „Ahá... On to poslal Vašek, když mě odváželi do nemocnice." „Počkat... Co?" zarazila se. „My jsme přijeli až do toho květinářství a tam jsme se domluvili že ti dám kytici před dveře, ale jak jsem psal ten lístek, tak se mi zamotala hlava a spadl jsem na zem. Zavolal sanitku a pak to poslal." Ahá to dává smysl." řekla a dala mi pusu na tvář. Nakonec jsme skončili na židlích u stolu a natáčeli hádej kdo (Jak originální). Dotočili jsme a já jsem si to přetáhl do svého Mac book air. Podívala se na mou tapetu a hned pro něco šla. Na tapetě mám tu fotku z Velké Deštné. Tu jak jsme před západem slunce a líbáme se. Chvíli jsem se na tu fotku díval, ale pak mě to přestalo bavit a šel jsem se podívat na dnešní materiál ke stříhání. Jen co jsem to zapl, tak přibehla s notebookem v ruce a něco tam otevírala. Můj Mac book air jsem zaklapl a ona položila notebook na stůl. Poté zmáčkla play a pustila mi nějaké video. Byly to sestříhané společné zážitky z léta. Málem jsem se rozbrečel. Jako podklad hrála tahle písnička: