MarweX & Ája

Ahoj...

Pohled Marka
Dorazil jsem na letiště zaplatil strašnou raketu peněz za let na poslední chvíli a nasedl do letadla kde měli naštěstí poslední místo. Spokojeně a nervózně jsem si sedl, připoutal se a po vyslechnutí bespečnostních blbostí od kapitána jsme vzlétli.

Pohled Vaška
„Jak jako odletěl?“ začal jsem vyšilovat na letišti, když jsem mluvil s obsluhou na pokladně. „Je mi to líto pane, ale další let letí až zítra ráno... Tento let jste zmeškal“ opakovala mi ta paní. „Skvělý...“ řekl jsem a odešel. „Teď abych volal do zahraničí jen kvůli tomu abych ho mohl zjebat... “ bručel jsem si potichu a odešel domů za Sabčou. „Jsem doma“ řekl jsem a naštvaně bouchl dveřmi. „Děje se něco?“ přiběhla vyděšená Sabča. „Odletěl mi svědek, ale neboj do toho týdne bude zpátky... Nějak to zajistím...“ řekl jsem, falešně se usmál a šel stříhat video. Po asi 7 hodinách jsem se na to vykašlal. Vůbec mi to teď nejde. Málem jsem si u toho rozbil stůl, vysypal jsem na sebe moji večeři a vztekle s sebou v tom triku od kečupu švihl do postele. „Na tohle už nemám...“ povzdechl jsem si a usnul.

Pohled Marka
Celý zmatený, nervózní, dezorientovaný a s pocitem že si to takhle ještě víc pokazím jsem si sedl na lavičku a snažil se najít nějaký hotel na telefonu. Když jsem zvedl oči, tak se mi zdálo že vidím Ann jak prochází na protějším chodníku. Když jsem si protřel oči, tak už tam nebyla. Už mi to opravdu asi leze na mozek.

Pohled Ann
Po napínavém zápasu v televizi jsem odvedla kluky do auta a ti spokojeně odjeli domů. S Joshem jsem se taky rozloučila a šla se jen tak projít. Zdálo se mi že vidím Marka, ale mému mozku se v poslední době zdá hodně věcí. Nechala jsem to tak, jak to je a šla dál. Celý večer se mi to co jsem viděla promítalo v hlavě.
O dva dny později...
Každý den někde vidím Marka. "Jsem blázen nebo tady opravu je nebo... Já tomu nerozumím...." přemýšlel jsem u toho koukala do zdi a ani nemrkala. „Jsi v pohodě?“ zeptal se starostlivě Conor. „Jojo... Proč bych nebyla?“ řekla jsem. „Chováš se poslední dobou divně... Vážně ti nic není?“ zeptá se mě Conor ještě jednou. „Já jen přemýšlím... Všechno v pořádku...“ řekla jsem. „Dobře ale kdyby cokoli...“ řekl Conor. „Rozkaz“ řekla jsem, usmála se, zvedla se a šla se projít. Sedla jsem si na tu lavičku, kde se mi prvně zdálo, že sedí. Vzala jsem telefon a vytočila Markovo číslo, ale když to vzal, tak jsem spanikařila a telefon rychle položila. Rychle jsem se zvedla a rozběhla se směrem domů.

Pohled Marka
Někdo mi volal. Když jsem to zvedl, tak to ten druhý položil. Šel jsem po ulici, koukal do telefonu a nedával pozor na cestu. Z ničeho nic do mě někdo vrazil a spadl na zem. „Au...“ slyšel jsem velmi podvědomým hlasem. Podal jsem té slečně ruku se slovy „I'm so sorry...“ ta slečna mi podala ruku a já jí pomohl zvednout se když si oddělala vlasy z obličeje, tak jsem ji poznal. „Ahoj...“ řekl jsem a ona se mi vrhla do objetí.

Pohled Ann
Na to co se právě stalo nemůžu nic říct... Věděla jsem celou dobu, že nejsem šílená. Už zase mám všechno co potřebuji k životu a mnohem víc. Uvědomila jsem si, že ho mám asi opravdu pořád ráda. Jsem ráda že je tu.

Pohled Conora a Jacka
Oboum se nám zdálo že se poslední dobou chová Ann divně, tak jsme ji šli sledovat. Sedla si na lavičku a někomu volala... Nic zvláštního... Když však telefon rychle položila, tak nám to přišlo nějaké divné. Z ničeho nic se rozběhla. Přesunuli jsme se o kousek dál a dívali se na vyhrocenou situaci. Do někdo vrazila a jen co se na něj podívala, tak ho začala obímat.
Jack: „Tohle se mi nelíbí...“ - zrudl
Conor: „Já jsem ti říkal že se máš vyjádřit dřív než ti uteče...“ - položil s lítostivým pohledem ruku na Jackovo rameno.
Jack: „Já jdu pryč... Už teď je mi špatně...“ - řekl a odešel.

Pohled Conora
Jack se sebral a odešel a já dál sledoval situaci. Nějak... Ani nevím jak sklouzli k polibku. „Vím že za týden musí být zpátky v Česku kvůli svatbě a tak, ale to neznamená, že se musí objímat a líbat na ulici uprostřed chodníku...“ zamumlal jsem si a šel najít Jacka. Ten už mezitím seděl doma, obklopený flaškami v rohu koupelny a topil se v depresích. „V pohodě?“ řekl jsem a vešel jsem za ním do koupelny. „Nech mě být“ řekl a začal do sebe klopit další flašku alkoholu. „Notak... Neber si to tak osobně...“ řekl jsem a myslel jsem že mu tím pomůžu. „To je text oblíbené písničky Ann...“ řekl a otevřel další flašku. „Takhle si škodíš... Víš o tom že?“ řekl jsem. „Jo... No a?“ řekl a opět se napil. Potom mě poslal pryč a zamkl se v koupelně. Když jsem dobívání koupelny vzdal a pustil si televizi, tak dorazila Ann s Markem.

Pohled Ann
„Jsem doma“ zařvala jsem. Pak jsem uslyšela ránu v koupelně a vystrašeného Conora jak běží do koupelny. Po chvíli mě s Markem poslal do pokoje a poručil Markovi aby se schoval do skříně. Ani jeden z nás nic nepochopil, ale když nám Conor řekl že půjde nejspíš o život, tak jsme se bez otálení v tom pokoji zavřeli. Položila jsem hlavu na dveře a poslouchala. Slyšela jsem jak rozlétly dveře od koupelny a Jacka který řval něco ve smyslu: „Ta kurva už je doma? Jak se tady ještě po tom všem může ukázat... Ať odsud vypadne!“ „Uklidni se...“ řval na něj Conor. Pak už jsem jen slyšela spadnout nějakou keramiku. Lekla jsem se a vyšla z pokoje. Jen co jsem se ukázala za rohem, tak se proti mě Jack rozběhl. Conor ho nějak chytil a začal po mě řvát: „Zpátky do pokoje HNED!“