MarweX & Ája

Chtělo Se Mi Brečet...

„Zpátky do pokoje HNED!“ opakoval. „Ani mě nehne...“ řekla jsem vešla jsem do pokoje a s odhodláním jsem si vzala svoje věci a hodila po Jackovi svoje klíče. Se slovy: "Tak si je sežer... Až jednou dostaneš rozum, tak za mnou přileť a třeba si ji zase budeme rozumět...“ jsem za sebou zavřela dveře. „Tak to bylo drsný“ řekl Marek, když jsem se na něj otočila. „Možná, ale teď už je mi to všechno jedno... Jdeme“ řekla jsem s menším zklamáním v hlasem a vešla do toho výtahu, ve kterém jsem si pokaždé když jsem někam šla udělala fotku. Chtělo se mi brečet. Marek mě ale vzal za rameno a já se mu hrnula do obětí. *Cink* ozvalo se, když jsme přijeli do přízemí. Se slzičkami jako perly v očích a Markovou rukou kolem krku jsem jsem se chopila svého kufru s veškerými mými věcmi a vyšla z toho domu, kde jsem zažila nejlepší čtvrt rok mýho života. Naložila jsem si věci do taxíku, který náhodou jel kolem. Sedla jsem vedle Marka a jeli jsme na letiště. Cestou nám hrála písnička Crash od Conora... Měla jsem co dělat, abych se opět nerozbrečela. Na letišti jsme si vyložili všechny zavazadla a mlčky se vydali koupit letenky. Stali jsme chvilku v řadě a najednou se před námi objevil Caspar. „Co vy tady?“ zeptal na nás zvýdavě. „Letíme zpět do Česka... Neptej se...“ řekl Marek za mě. „Myslím že ti kluci řeknou lépe proč...“ řekla jsem a začala si opět utírat valící se slzy z mých očí. „Dobře no...“ řekl Caspar a šel si koupit letenku do Ameriky. Po chvíli jsem už držela svou letenku ve své klepající se ruce. Pomalu a nejistě s přáním aby se tady objevil Conor s Jackem a udobřili jsme se, abych neměla tak špatný pocit z toho co se stalo, jsem prošla odbavením a následně si sedla do letadla. Nebylo naprosto nic co by mě přesvědčilo nenasadit si sluchátka a bavit se s lidmi okolo, kteří mě očividně znali. Neměla jsem prostě náladu. Jen tak jsem seděla s Markovou rukou na stehnu, s nepřítomným výrazem a koukala se z okna. Po chvilce jsem v letadle usnula. Probudila jsem se až, když jsme měli vystoupit. Vzala jsem si své věci, rozloučila se s letuškami, vyfotila s fanoušky a odešla do hlavní haly letiště. Vzala jsem Marka za ruku a společně jsme odešli s našimi věcmi před halu a snažili se stoupnout taxík. Když už nás to přestalo bavit, tak se volalo Vaškovi.

Pohled Vaška
Spal jsem si spokojeně jako miminko, když v tom mi začal vibrovat telefon. Překvapilo mě, kdo mi to volá. „Ann?“ řekl jsem, když jsem zvedl telefon. „Čau Vášo. Jak se máš a tak...?“ řekla Ann. „Mám se fajn... Neříkej že mi voláš z Anglie jen kvůli tomu, abys se mě zeptala na to, jak se mám... Děje se něco?“ zeptal jsem se a doufal že se nic vážného neděje a nebudu muset vztávat. „Hele... Mám pro tebe překvapení...“ řekla mi a najednou nastalo ticho. „Tak už mě nenapínej...“ řekl jsem a převalil se. „Volám ti z Česka tady s tvým svědkem a potřebujeme odvoz...“ řekla s veselým tónem. „Za pět minut jsem tam“ řekl jsem a položil telefon. Vztal jsem, nachystal se a vyběhl směrem auto.
Mezitím v Londýně...
Pohled Conora
„Jsi spokojený?“ zařval jsem na nalitého Jacka válícího se na zemi. „Neřvi prosím...“ řekl Jack a začal brečet. „A co si myslíš že bych měl dělat? Slavit nebo co?“ zařval jsem znovu. „strašně mě bolí hlava... Neřvi prosím“ začal brečet ještě víc a snažil se smotat do klubíčka. „Nic jinýho jsem po tobě nechtěl.... Jednu věc jsem po tobě  chtěl... Jednu... A to bylo ať se chováš slušně a děláš že o ničem nevíš... Nechtěl jsem o ní přijít... Mám jí rád a už teď mi chybí...“ řekl jsem a celý zničený se zamčel v pokoji. Tam jsem si začal balit věci. Z očí mi tekly niagáry a čím víc věcí se objevovalo v kufru, tím víc jsem se cítil nadně. Hodil jsem si poslední triko do kufru, vzal si bundu, chopil se zavazadla a bez rozloučení prošel kolem Jacka, zabouchl dveře a jel na letiště. Nasedl jsem do soukromého triskáče a letěl směrem do ČR. Takhle smíšené emoce jsem už dlouho necítil.