CHTĚLA BYCH UPOZORNIT ŽE SE JEDNÁ O PŘÍBĚH PSANÝ, TEHDY 12TI LETOU, MOU OSOBOU, TAKŽE OMLUVTE CHYBY (PRAVOPIS, SLOVOSLED, STYLISTIKU, A POD.) Děkuji za pochopení.
Jedu s rodinou na dovolenou, která bude doživotní vzpomínkou. Proč a jak to bude dál...
Pohled Ann Conorovi někdo volal. Jediné co jsem slyšela bylo "Ano... Ano... Ano..." ke konci telefonátu Conor zbledl. „Ano dobře děkuji naschledanou..." řekl a seděl jako tělo bez duše a díval se do stěny. I když jsem mu mávala před obličejem, tak pořád nereagoval.„Co se stalo?" zeptal se trochu vyděšený Marek. „Já to mám." prohlásil Con a nikdo nechápal. „Co máš?" jsem... nominovaný na BRITs Awards..." řekl a já myslela že omdlím.
(tento rok byl Con moderátor 😊pozn. Od autorky.) BRITs je totiž akce podobná Oscarovi, teda až na to že BRITs je předávání cen jen v hudebním průmyslu, tudíž se ceny dávají za dokonalost hudby.
„Gratulujeme!" vyhrkli jsme přes sebe. „Děkuju, děkuju..." řekl a smál se. Do této radostné chvilky vykročil doktor s úsměvem na tváři. Smál se jako sluníčko. Oznámil nám že po finálním vyšetření pustí Eldu s námi pryč. Poděkovali jsme a odešli čekat na chodbu. Já a Marek jsme šli pro nějaký pití a Conor s Casparem čekali na Eldu. „Takže jsme kamarádi?" zeptal se. „Jo... Jen kamarádi. Nic víc, nic míň." odpověďela jsem Markovi a vydala se zpátky za Conorem a Casparem. Ten byl samozřejmě ještě pořád v šoku. Ani nezaregistroval, že už se Elda kolíbala ze dveří. „Na, napij se prosimtě..." řekla jsem a dala mu vodu. On z toho, jak byl nervózní, se zvládl polít. Jediné co bylo suchý byla ta jeho nepromokavá kožená Conor Maynard Limited Edition bunda. Já, jakožto člověk, který se rád směje cizímu neštěstí, jsem chytla záchvat smíchu. Když už jsem se uklidnila, tak jsme se se skupinou rozhodli odejít, ale bohužel to nebylo možné. Zastavili nás nějací fanoušci. Bylo jich celkem dost, ale na poměry kluků to byla hračka. Tvrdí mi totiž že potkávají denně tolik fandů, že už to radši nepočítají. Já jim samozřejmě jako správná češká fanynka věřím. Když jsme se konečně dostali z té hromady telefonů, papírů, fixek, tužek, foťáků a podobně, bylo celkem pozdě. Všichni jsme se pokládali do aut a jeli na hotely. Já spala sama v Jackově pokoji. Bylo mi celkem smutno. Jediné co jsem v té chvíli měla byla fotka ho a jeho sestry na jeho nočním stolku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Chybí mi jeho obětí." řekla jsem nahlas a snažila se usnout a ignorovat můj hlasitý tlukot srdce.
Dalšího dne... Hned po tom, co jsem vstala a viděla ustlanou postel vedle mě, tak se mi chtělo brečet. Vzpomněla jsem si na to všechno, co pro mě s jeho bratrem udělali. Naštěstí jsem nevzpomínala moc dlouho. Šla jsem se obléct a vydala se na snídani. Všichni už byli po snídani a odnášeli talíře, když jsem přišla. Řekli mi, že na mě počkají venku. Sedla jsem si k prázdnému stolu a šťourala si v jídle. Můj pohled byl upoutaný na židli, kde obvykle sedává Jack. Úplně jsem odignorovala to, že si ke mě někdo přisedl. „Je všechno v pořádku?" zeptal se mě nějaký kluk. Prvních pár sekund jsem měla dojem že na mě mluví Jack. Až jsem si promnula oči jsem zjistila, že je to někdo zcela jiný. Ani trochu se mu nepodobá. Fajn... Možná má stejný oči, ale tak všechno. „Jo... Já jen přemýšlím..." řekla jsem s falešným úsměvem. „Tak mi alespoň řekni jek se jmenuješ, když mi nechceš říct pravdu." popíchl mě. „Já jsem Anežka... Říkej mi Ann, nebo Ájo.... Moje jméno znáš, tak teď ty..."řekla jsem a byla zvědavá, co z něj vypadne. „Já jsem Christopher, ale říkej mi Chrisi..." řekl Chris a já se pousmála. „A teď, když už se známe... Řekni mi co se ti stalo..." začal se vtírat. „Jeden můj kamarád je teď v nemocnici a já nemám nejmenší tušení co mu je..." řekla jsem a nabodla na vidličku kousek salátu. „Jak se ten tvůj kamarád jmenuje?" zeptal se Chris a já hluboce vydechla. „Jack May... "ani jsem neztihla do říct jeho jméno a už mě Chris přerušil.„Jack Maynard? Ten Jack? Ten nejlepší kamarád Caspara Lee?" zeptal se překvapeně. „Ano, přesně ten." řekla jsem a sledovala hvězdičky v jeho očích. Zahleděli jsme se do sebe. Když se ke mě přibližoval, tak jsem sebou cukla. „Promiň... Tohle nepůjde." řekla jsem a šla odnést skoro celou snídani zpět. Následně jsem si vzala svoje věci a šla za ostatníma. Když jsem odcházela, tak mi vypadla vyzitka. Nechala jsem ji tam, protože jsem viděla, že si pro ni Chris jde. Pozdravila jsem Conora, nasedla do taxíku a jela do nemocnice za Jackem, kde mě už čekali Caspar, Joe, Vašek a Sabča. Museli jsme ještě chvíli čekat, než nám povolili návštěvy. Během toho čekání dorazila Jackova sestra Anna, její mamka a její táta. A jako největší opozdilci dorazili Makek a Elda. Éja nedorazila z toho důvodu, že se musí vrátit zpátky do Česka dřív. Momentálně si balí věci a pak spěchá na letadlo. Jako první mohla k Jackovi - pochopitelně - rodina a až ve další skupině mohli kamarádi. Jackovy rodiče šli jako první. Hned po nich šli Conor a Anna. Po několika minutách se rozletěly dveře a z nich vyšly jeho rodiče. Jeho mamka přišla ke mě a řekla :„Prý tam máš jít za ním..."
