MarweX & Ája

Já Nepiju...

„Já jsem na to zvyklá... Většinou lidi ale padají k zemi,když jim třeba podrazím nohy a nebo když se ožerou... Že Jacku?" řekla jsem a zasmála se nad vzpomínkou z NY. „Ty myslíš to, jak zkončil Jack v nemocnici a ty jsi na to dělala s Conorem vyjádření?" zeptal se mě už vzpamatovaný Josh. „Jo, přesně o tom mluvím." řekla jsem „Já nevím o čem to mluvíte... Já nepiju" řekl uřažený Jack. „Jojo... Sni dál malý bobře,sni dál..." řekla jsem a zasmála se nad tím, co mi právě vylezlo z pusy. Josh se taky zasmál, pak se zvedl a šel se napít. „Co je? Já jsem v pohodě..." řekl a lokl si vody. „To je asi jenom dobře" řekla jsem s úsměvem a pozorovala jak odhodlaně uchopije kytaru. „Až takhle jo?" řekl Jack a žďouchl do Conora, ať se přidá. „Blázníš?" zeptal se když málem proletěl skleněným stolem. „Jo... To jsem jen dostal tik do ruky." řekl Jack a odkašlal si. „Fajn... To jsem rád..." povzdechl si Conor a sedl k bubnům. „Počkejte na mě..." řekla jsem a popadla kytaru. „Takže Miss you jo?" řekl Josh a odpočítal nám to: „3,2,1,go..." „Is it my imagination, is it something that i takeing, or the smiles that i fakeing, everything is great, everything is fucking great..." už při prvních pár slovech jsem poznala, že to bude talent. Hodně tu písničku prožíval a Conor taky. Jediná já byla ve střehu a všimla si těch telefonů a kamer natočených na nás. Když jsme skončili, tak vašich řvali "ještě jednou... Třeba a jinou, ale ještě jednu!". Nemuseli nás přemlouvat dlouho a dali jsme si Rooftop. Tentokrát jsem ale byla u kláves. Já a Conor jsme nechali Joshe zpívat a my se jen tak snažili trefovat do toho tempa co nasadil. „Nečekala jsem, že to bude znít až tak dobře..." řekla jsem po našem úžasném vystoupení. „Ty jsi nás podceňovala?" zeptal se překvapeně Josh. „To ne, ale..." začala jsem, ale když v tom mě přerušil Jack: „Než se do toho zamotáš ještě víc, tak se podívej z okna... "řekl a ukázal na okno. Za oknem stáli nějací mladí kluci. Stáli jako opatření, ani se nehnuli. Jen s údivem pozorovali jak se bavím s Joshem. „Omluvte mě na chvilku prosím..." řekl Josh a šel za tou skupinou kluků ven. Něco si tam říkali, ale pak ti kluci odešli. Josh pak jen vešel do dveří se slovy: „Pardon že jsem zdržoval. Je tady ještě nějaký místo pro pár mých kamarádů?" zeptal se a falešně se usmál. „Jo ale ne pro celej fotbalovej tým..." řekla mu jeho mamka a založila ruce. „Dobrý hoši... Můžete..." řekl a skusil se usmát ještě víc, když pustil dovnitř hromadu upocených kluků. „Co jsem říkala?" řekla jeho mamka. „Ale oni nejsou všichni... Chybí Paul..." namítl. „Tak je záveď nahoru... A Nebo je záveď do garáže. Já je v mým obýváku víckrát hostit nebudu..." řekla přísně teta a ukázala jim směr do garáže. „My už asi taky půjdeme... Ne?" Řekl Jack a všichni jsme mu to nějak odkývali. „Dobře..." oddechla si teta a sledovala, jak mě Adélka zase pevně drží. „Ady... Brzo se zase uvidíme... Slibuju." řekla jsem jí, když jsem se nad ní sklonila. „Slibuješ na jednorožce?" řekla Adélka a tím mě chtěla přesvědčit, abych zůstala. „Slibuju..." řekla jsem, objala ji, dala jí pusu do vlasů a pomalu za sebou zavřela dveře. „Budeš mi chybět..." zašeptala jsem a nasedla do auta, ale to jsem ještě nevěděla co mě čeká.